Bodláky Václava Duška

Demokratická poušť i spoušť

30. 11. 2017 / Václav Dušek

čas čtení 5 minut
Agresivní kašpar se drží na výslunní mediálního klamu, předplacená vystoupení neberou konce. Následovníci pokulhávají, slovní žonglérské výstupy bez potlesku většiny. Nevadí. Osli spásli bodláčí v Hlubocitech nad Moldau i v Mníšku pod Alpou. Obyvatelstvo přihlíží dělení moci. Historie se opakuje, přešlapujeme ve stejném marasmu, pouze to nepřiznáme. Zítra se bude tančit všude, ovšem, tance politických tiplic neměnné. Přítomnost stálých neduhů společnosti vytrvale poškozuje zdraví; provaz v domě oběšencově podražil. Výrazné změny dorazily i do demokratické pouště, očekávejme spouště, ale konce světa se neobávejme. Optimistické naděje lepší pesimistických dobrozdání.

Růžence z klokočí zdědily dítka vylíhnutých pokrytců v časech ukrutných, oněch revolučních brachů ku poslední chvíli – naštěstí mladí nemusí mít vymyté mozky a listopadový smuteční den budou oslavovat, jméno Jana Zapletala nebude zapomenuto, hlučící pošramocené svědomí v brzku zahyne, odpadnou zlovolné výmysly, pusté lži, i láska nakonec zvítězí, vy pyšní vítězi. 


Zlaté hvězdy prší v Podřipsku, bude se ordinovat smích pro pevné zdraví pracovitého lidu. Speromat moci bude kontrolován nezávislými pozorovateli, zabrání vleklým blamážím; zodpovědnost, pokora, úcta, vědomosti, nedovolí arogantním náfukům rabovat v cizích stodolách, nenápadně propachtovat majetek národa za jidášský grošík zahraničním škůdcům s neustále prázdnými panděry. 

Genocida odpovědnosti bude zažehnána? Tribunály zvůle a jejich selektované pravdy zhynou; kazatelny karatelů skončí v archandělských plamenech, víru zradíš snadno, učení apoštolská vzal čert. Nic není nekonečné. V roce 69 pochodoval s transparentem v rukou Teplicemi mladý řidič z jatek a kolemjdoucí se bavili – Jsem Čech, přežiju rok Dva tisíce? Přežil pod dozorem, tak jako hubatý kreslíř, kterým namaloval velkou P, do které vjížděly zaparkovat tanky přátel – oj, jak bylo veselo, a potom po tvůrci tepličané plivali, vyhýbali se kreslíři obloukem, aby se nenakazili demokratickým morem s lidskou tváří.  

Pocta se dostane pár vybraným hrdinům, jiní odejdou na onen svět bez nároku na slávu. Disident Kabelka, zvaný Brašna, zemřel ve špitále podveden spolubojovníky užívajícími si z plna hrdla zaslaných peněz – muziky vyhrávaly vyvoleným. Pláčem nad rozlitým mlékem ničeho nespravíš. Vytrvej. Národní státy v tichosti i v bouřích odporu zřejmě odumřou, jak hlásají světaznalí. Světová chasa projde přes rozsáhlou demokratickou poušť, za sebou zanechá nechtěnou spoušť – v Dunaszerdahely odhalí možná pomníček počátkům demokratického vše pokroku, kdy se kulka přítelkyně zahryzla do odsouzených těl, kde mafiánství kvetlo divoce, jak vlčí máky. 

Vyhni se záhadným oázám, bratře, skrývají v sobě vábení nehodných bytostí. Včera ještě kolektivisticky založení tvůrci geniálních myšlenkových pochodů, dnes čehý a zítra hot a huj, polízanice si nevybírá – doba nedoba, stálá pohroma, fíglů k přežití vždy dostatek. Přijde den a nebudeme. Ti po nás budou tápat, konec v dohledu. 

V našich podmínkách bují spolupachatelství v mnoha oborech; tajemné kafilerie pracují na plné obrátky. Zpustly myšlenky, v přímých přenosech se tetelí mluvkové a jedubáby, hanbáři se odhalují bez špetky studu – očekávají frenetický potlesk, živé věnce se živými stuhami, i bohaté kytice, neutuchající uznání v pohřebním monologu dychtících řečníků připomenut vlastní bezvýznamnost; překroucená hrdinství podpalují nedůvěru. Vrtí se ve studiu rozkydlý revolucionář, prý dělal, nastojte, kopáče, ale… ale jak dlouho, politologická profesorská nulo? Kdepak lopata a krumpáč, ty jsou nebezpečné pro pevné zdraví… a střapatý politický troll vykřikuje odposlouchané pravdy – dej pozor, brachu, nevěř všemu, co kolem sebe slyšíš – řeči se vedou, pivo se pije a voda teče. Paradox doby – placené kecalské nátury se šponují, tribuny pod nimi praskají. 

 Zabraň neumětelům vládnout, zachráníš světový mír. Pokus. Vytvořme Výbor pro veřejné blaho – okamžitě, dokud máme čas ochromit šejdíře a bandity, jejich překupnické snahy, kupčení se zbývajícím majetkem. Výbor bude mít devět členů, každý bude řídit svěřenou agendu, plně zodpovídat svou ctí za svěřené mu úkoly, k ruce mu bude potřebný aparát – Výbor se bude veřejně zpovídat lidu této země; řídit neznamená kličkovat a zametat pod koberec nevyřízené záležitosti. Možná je příliš pozdě, protože není zájem o vytváření moci národních zájmů. Svazování národních povstalců přináší klid do evropských struktur moci. 

Předvánoční odběr žluči zdarma pro žlučníkáře i sluníčkáře, i když na slunci jsou na první pohled patrny skvrny. Co oči nevidí, to srdce nebolí. Jo, politik není had, přesto tě uštkne, Gazdíková roba v rouše beránčím loupe jedovatou kůru bělobradým naivkám – zvůle, nevolnost, žádná dobrá vůle! V přímých přenosech se nakrucují dítka katanů z padesátých let; pokud něco může kápnout, stačí vyčkat. 

 S palcem na spoušti nás drží v šachu, může být i hůře, v demokratické poušti.

0
Vytisknout
9384

Diskuse

Obsah vydání | 5. 12. 2017