26. 4. 2018 / Daniel Veselý
Na Blízkém východě v současnosti probíhají dva zásadní válečné konflikty, jež jsou hanbou mezinárodního společenství. Mainstreamové sdělovací prostředky často upozorňují na nečinné přihlížení Západu vraždění v Sýrii a zveřejňují komentáře, jejichž autoři volají po efektivním vojenském zásahu západních států proti Asadovu režimu. Nicméně reálná fakta naznačují, že západní společenství má k dispozici recept, jak ukončit nebo alespoň zmírnit válečné strádání v Jemenu, leč nikoliv v Sýrii.
Bezzubý vojenský úder Američany vedené koalice na Asadův režim ukázal, jak omezenými možnostmi Západ v Sýrii disponuje. Kdyby Bílý dům a jeho spojenci v Londýně a Paříži měli v úmyslu srazit damašskou vládu na kolena a neutralizovat politický a vojenský vliv Ruska a Íránu v Sýrii, museli by se pustit do velice riskantního dobrodružství, přičemž by hrozil fatální střet tří západních jaderných velmocí s Kremlem disponujícím 7300 atomovými hlavicemi. To samozřejmě nepřichází v úvahu a toto obrovské riziko patrně chápe i strategickým uvažováním nepolíbený Donald Trump.
Přestože Spojené státy hodlají do října stáhnout svých 2000 vojáků z východu Sýrie a nahradit je multinacionálním arabským kontingentem, zásadní vliv na dění v Levantě mají v současnosti Rusko, Írán a Turecko. Tato nesourodá aliance přislíbila zachovat teritoriální integritu Sýrie a nalézt diplomatické řešení válečného konfliktu. Turecký prezident Erdogan s konečnou platností pochopil, že není v jeho moci požadovat Asadovu hlavu. Ankara nyní okupuje kurdskou enklávu Afrin a jí podporovaní sunnitští fundamentalisté vyhrožují tamním jezídům smrtí, pokud nekonvertují k islámu. Osud Kurdů a dalších etnických a náboženských skupin žijících na severu Sýrie je proto velmi nejistý.
Ač Kreml velkou láskou ke svému klientovi v Damašku neoplývá, jeho cílem je udržet Asada u moci, porazit syrskou odnož Al-Káidy a další islamistické skupiny a mít přístup ke Středozemnímu moři, kde má svou jedinou blízkovýchodní vojenskou základnu.
Írán chce v Sýrii vytvořit nárazníkovou zónu proti nepřátelské alianci Spojených států, Izraele a Saúdské Arábie, a to dalším budováním vojenských stanovišť a muničních skladišť, které bombarduje izraelské letectvo. Přestože americký politický establishment vykresluje Teherán jako hlavní bezpečnostní hrozbu na Blízkém východě, tato hrozba je ve skutečnosti zveličená, jak argumentují mnozí analytikové, příkladně John Limbert, který strávil tři roky v íránském zajetí. Třebaže v posledních letech íránská vojenská síla narůstá, Teherán v tomto ohledu ani v nejmenším nemůže poměřovat síly s jaderným Izraelem a Saúdskou Arábií, neřku-li se Spojenými státy, kde se jestřábi Bolton a Pompeo nemohou dočkat, až bude Írán konečně pokořen.
Závěrečná fáze syrské války bude patrně velmi krvavá, neboť Asad a spol. se chtějí jednou provždy vypořádat s káidisty a dalšími islamistickými uskupeními ovládajícími provincii Idlíb, kam byli sváženi poražení militanti a jejich rodiny z Aleppa a východní Ghúty. Lze očekávat patrně ještě intenzivnější krveprolití než v Aleppu a východní Ghútě a tedy i další urgentní apely na humanitu a svědomí západního civilizačního okruhu v mediálním mainstreamu.
Nicméně Západ, jakkoliv to někomu může připadat cynické, nemůže pro Syřany v jejich domovině udělat prakticky nic - ledaže by provedl další bezzubý vojenský úder na Asadovy pozice nebo by se pustil do vysoce rizikového vojenského dobrodružství, jež by nejen způsobilo ještě větší krveprolití, ale i možný střet s jadernou Moskvou. V ideálním světě by Bašár Asad, ale i další strůjci syrské tragédie, nehledě na to, zda pocházejí z Moskvy, Teheránu, Rijádu, Ankary, Dauhá či Washingtonu, stanuli před mezinárodním tribunálem, kde by se zodpovídali z válečných zločinů. Avšak žijeme v surové realitě, v níž jsou ideály spíše na obtíž. Syrskou řež nakonec ukončí damašská vláda se svými komplici, a to možná již na přelomu letošního a příštího roku.
Mezitím se válečný konflikt v Jemenu odehrává v mediálním stínu syrské války, což ale neznamená, že by nebyl obdobně tragický. Koneckonců generální tajemník OSN Antonio Guterres na začátku tohoto roku konstatoval, že se v této nejchudší arabské zemi odehrává největší humanitární katastrofa současnosti. Saúdy vedené nálety o víkendu připravily o život desítky civilistů, nicméně útočníci mají k zabíjení bianko šek, protože jejich válečné úsilí silně podporují Spojené státy a Velká Británie - tedy země, jež uštědřily Asadovi výprask kvůli chemickému útoku v Dúmě, přestože pádné důkazy o jeho vině stále nejsou k mání. Architekt saúdské agrese v Jemenu, korunní princ Mohamed bin Salmán, se stal miláčkem amerických politických špiček i médií, v neposlední řadě proto, že nedávno uznal právo Izraele na existenci.
Vojenský konflikt si od března 2015, kdy Saúdy vedená koalice zahájila bombardování pozic vzbouřených Húsijů, kteří mají velice omezenou podporu Íránu, vyžádal 15 tisíc mrtvých. Letecké údery Rijádu a spol. zničily vodovodní a odpadní systémy, což vyústilo v epidemii cholery, jíž podlehly dva tisíce lidí. Arabské letouny regulérně bombardují školy, nemocnice, tržiště, továrny, elektrárny, mosty, přístavy a rezidenční oblasti. Miliony Jemenců se ocitly na pokraji hladomoru v důsledku saúdskoarabské blokády. Saúdskoarabská blokáda si na základě údajů organizace Save the Children mohla jen v předchozích dvou letech vyžádat životy 113 tisíc dětí, které zemřely na podvýživu a snadno léčitelné choroby (Pro srovnání: podle aktuálních statistik Syrské observatoře pro lidská práva (SOHR) sedm let trvající konflikt v Sýrii připravil o život nejméně 106 tisíc civilistů z celkového počtu 353 tisíc mrtvých. SOHR odhaduje, že došlo k dalším 145 tisícům nezdokumentovaných úmrtí).
Syrští civilisté umírají pod barelovými bombami, v důsledku dělostřelecké a minometné palby či kvůli otravným plynům, kdežto v Jemenu řádí především tichý zabiják – hlad a nemoci. Nicméně podle ředitelky pobočky Human Right Watch pro Blízký východ a severní Afriku Sarah Leah Whitson je „bezhlavé bombardování, které v obou zemích nerozlišuje mezi kombatanty a civilisty, na téže úrovni“.
Na rozdíl od Sýrie, kde trumfy drží v rukou Rusko, Írán a Turecko, v Jemenu je možné dosáhnout ukončení nebo alespoň zmírnění válečného utrpení, neboť saúdskoarabská koalice má klíčovou vojenskou a diplomatickou asistenci Washingtonu a Londýna. Západní sdělovací prostředky, jakož i lidskoprávní organizace (a v návaznosti i běžní Američané a Britové) mohou vyvinout účinný tlak na americké a britské politické činitele, aby svou nekompromisní podporu pro Rijád a spol. přehodnotili. Německo a Nizozemí po nátlaku lidskoprávních aktivistů nedávno přestaly dodávat zbraně do Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů. Američtí a britští aktivisté se tedy mohou inspirovat, a pomoci tak zlehčit utrpení miliónů obyčejných Jemenců. Klíčová je rovněž efektivní činnost tradičních sdělovacích prostředků.
Diskuse