Volby do Kongresu aneb prokletí korporátní Ameriky

8. 11. 2018 / Daniel Veselý

Kdo naivně očekával, že volby do obou komor amerického Kongresu přinesou žádoucí zemětřesení na americké politické scéně, musí být krutě zklamán. Demokratická strana sice získala většinu hlasů ve Sněmovně reprezentantů a sedm demokratek se stane guvernérkou, nicméně republikáni posílili své pozice v Senátu. Protitrumpovská revoluce neproběhla, což pochopil i sám Donald Trump, když se na Twitteru chvástal obrovským úspěchem své rodné strany. Spojené státy se sice bezhlavě neřítí do fašistického barbarství, jak nejeden kritický hlas varoval, ale je zjevné, že toxický trumpismus zapouští na americké scéně kořeny. Chtějí-li Američané a jejich příčetná politická reprezentace tomuto hrozivému trendu zabránit, měli by urychleně začít s hlubokou, byť bolestnou sebereflexí.

Začněme optimistickými zprávami, neboť těch je v souvislosti s vývojem amerického politického života jako šafránu. Poprvé v dějinách Spojených států bude ve Sněmovně reprezentantů působit nejméně sto žen, včetně dvou původních Američanek a jedné muslimky. Většina výborů a podvýborů v dolní komoře amerického Kongresu bude v rukou progresivních demokratů, kteří Trumpově administrativě dozajista připraví nejednu horkou chvilku kvůli korupčním kauzám, prospěchářství a pochybným dealům. Americká veřejnost se možná konečně seznámí s Trumpovými daňovými přiznáními.

Tito politikové snad budou předkládat odvážné legislativní návrhy, jako je důsledný boj s klimatickými změnami, zvýšení minimální mzdy, státem garantovaná pracovní místa či bezplatné vzdělávání, ačkoli tato agenda zcela jistě nenajde odezvu v republikány ovládaném Senátu. To je ale velkou neznámou, neboť i tolik vyzvedávaná Alexandria Ocasio-Cortez některá svá stanoviska tváří v tvář zdrcující kritice revidovala. Ať tak či onak, Trumpova spanilá jízda, již charakterizovalo schvalování nesmyslných zákonů jak na běžícím pásu, je pomalu, ale jistě u konce

Demokratická strana včetně jejího progresivního křídla by si dozajista vedla lépe, kdyby neexistovaly strukturální problémy, jimiž je zatížen americký volební proces. Restriktivní zákony připravily miliony obyčejných Američanů o možnost odevzdat hlas ve volbách. Nikoho asi moc nepřekvapí, že tyto restrikce postihují zejména příslušníky menšin či znevýhodněné skupiny obyvatel. Spousta voličů teprve až ve volební místnosti zjistila, že nemůže odevzdat svůj hlas, protože jim kvůli nějaké banalitě byla zrušena registrace k volbám, která je pro účast ve volebním procesu nezbytná. Velice často jde o Afroameričany. Ve většině amerických států nemohou volit vězni či lidé, kteří byli podmínečně propuštěni. Ti, kdo byli na Floridě, v Iowě a Kentucky usvědčeni z těžkého zločinu (felony), nemohou volit vůbec. Jen na Floridě žije 1,4 milionu osob, jež se „svátku demokracie“ nemohou zúčastnit.

Je proto nutné, aby progresivní demokraté iniciovali nezbytné legislativní změny a soustavně pracovali na tom, aby byly tyto nesmyslné zákony - nehodné "majáku demokracie" - zrušeny. 

Když si uvědomíme, že Trumpův kabinet před volbami vsadil zejména na šíření strachu, nenávisti a xenofobie, a přesto si udržel si Senát, není mnoho důvodů k optimismu. Jak je možné, že předáci a manažeři Demokratické strany, kteří se až obsesivně soustředili na Trumpovy vazby na Kreml, nebyli schopni své politické soupeře s přehledem převálcovat? Vždyť existuje nepřeberné množství témat, jichž se mohli chopit a s nimiž mohli oslovit dezorientované, frustrované a opomíjené Američany – od zvýšení minimální mzdy na 15 dolarů za hodinu přes všeobecné zdravotní pojištění až po státem garantované zaměstnání.

Spoustu potenciálních voličů Demokratické strany, příkladně v tzv. rezavém pásu, může odrazovat třeba skutečnost, že se přední demokratka Nancy Pelosi hrdě hlásí ke kapitalismu, tedy k systému, který zpochybňuje čím dál víc Američanů, progresivní demokraty nevyjímaje. Demokratická strana před prezidentskými volbami v roce 2016 názorně předvedla, že jakoukoliv socialistickou odchylku utne hned v zárodku, když házela klacky pod nohy Bernie Sandersovi, jenž měl na rozdíl od Hillary Clintonové šanci nad Trumpem zvítězit. Leč vzestupu demokratických socialistů v čele s Alexandrií Ocasio-Cortez ve vlastních řadách zabránit nedokázala. Zůstává ale otázkou, zda progresivní demokraté dokážou zmírnit odcizení Demokratické strany od jejího tradičního elektorátu.   

Je třeba si uvědomit, že Donald Trump a jeho rasistické a nenávistné excesy nejsou jakousi aberací americké politické scény, nýbrž jejím logickým produktem; produktem dysfunkčního systému, který trvale ignoruje pohnutky mnoha obyčejných Američanů. Musíme také pochopit, že Donald Trump by nemohl otřást Amerikou, kdyby neměl podporu velkých korporací, nehledě na jeho xenofobní excesy. Protofašismus a velký byznys jsou spojité nádoby. Nenávisti, rasismu a temným pudům se dá čelit jedině srozumitelnou a progresivní politickou agendou akcentující přetrvávající sociální, ekonomické a kulturní rozdíly v americké společnosti.  

0
Vytisknout
3230

Diskuse

Obsah vydání | 13. 11. 2018