Bludy o obavách z migrantů

4. 1. 2019 / Jiří Hlavenka

čas čtení 5 minut
Já vidím jiný obrázek. Zemí, kde díky šlapající ekonomice (ach, zase ta ekonomika!) si mohou dovolit nastavit minimální mzdu na úrovni dvou třetin průměrné, zatímco u nás je to na třetině, takže problémy, které vidíme všude kolem sebe - například patnáct procent práceschopného obyvatelstva v exekuci! - jsou tam neznámé. Země, kde šlapající ekonomika (už zas!) může dovolit zaplatit učitele adekvátně, ba dokonce velkoryse.


Pan Musil v příspěvku emotivně polemizuje nikoli s tím, co jsem napsal, ale s tím, co jsem nenapsal. Svůj příspěvek určený pro Facebook (tj. s dodržením "ještě stravitelné" délky) jsem věnoval jen a pouze ekonomické stránce oné u nás tak démonizované "ekonomické migrace"; a co víc, ještě jsem to zúžil na stránku makroekonomickou, tedy popisující celkový, souhrnný dopad na ekonomiku, nikoli na jednotlivé, mikroekonomické důsledky.

A dokonce i zde jsem do článku dal výhradu, že mnou popisované "má dáti-dal" není kompletní, že tam chybí další položky jak na straně nákladů, tak ovšem i výnosů. 

 

Dalším aspektům jsem se v článku nevěnoval, a to zcela záměrně. Vždyť migrace - to jsou osudy lidí, to je život sám, v celé jeho šíři, pestrosti a komplexitě. Pojmout to vše jedním souhrnným facebookovým článkem je jednak technicky nemožné, jednak by to bylo všeználkovské blábolení. To, že vliv pracovních migrantů na společnost - jak v makru, tak i v mikru, na úrovni jednotlivých obcí, komunit či přímo jednotlivců - je mnohem širší, nejenomže nepopírám, ale naopak s tím zcela souhlasím. Je to ale námět na další články a budu rád, když se tomu bude někdo s hlubokou znalostí věci a kvalitní argumentací, bez prostého nahazování tezí bude věnovat.

Pokud jsem však takto nepřímo vyzván líčením hrůzných scénářů a strastiplných životů dolní poloviny obyvatelstva po příchodu gastarbeiterů do České republiky (ono jich tu už mimochodem 250 000 je, a že jsou ty strasti vidět na každém kroku!), pak zareaguji.

Můžeme v diskusi prognózovat budoucnost, emotivně líčit co se stane a vydávat tyto nepravdy za pravdy a drtit tím oponenta. (Líčení jakékoli budoucnosti je apriorně nepravda, protože nikdo neví, co bude). Nebo se můžeme podívat na pravdu, tedy na realitu, nejlépe do některé ze zemí s námi sousedících, například do Rakouska nebo Německa. V těchto zemích pracují milióny ekonomických migrantů už dlouho a můžeme se tedy podívat - ověřit si v realitě - zda trpí tímto prognózováným strádáním. Zda Němci a Rakušané mají problém "s nalezením škol a školek, kde špatně placený učitel"... a tak dále. 

Já vidím jiný obrázek. Zemí, kde díky šlapající ekonomice (ach, zase ta ekonomika!) si mohou dovolit nastavit minimální mzdu na úrovni dvou třetin průměrné, zatímco u nás je to na třetině, takže problémy, které vidíme všude kolem sebe - například patnáct procent práceschopného obyvatelstva v exekuci! - jsou tam neznámé. Země, kde šlapající ekonomika (už zas!) může dovolit zaplatit učitele adekvátně, ba dokonce velkoryse.

Že domácí obyvatelé jsou vystaveni ekonomické konkurenci těch příchozích? Samozřejmě že ano. To je snad špatně, tedy konkurence je špatně? Přiznám se, že tento argument jsem už opravdu dlouho neslyšel; zhruba třicet let. Připomínám ještě, o čem se bavíme, abychom na to náhodou nezapomněli: o 400 000 dlouhodobě neobsazených a neobsaditelných pracovních místech u nás. O té obrovské konkurenční bitvě, která se o tato místa odehrává...

Vím, jsem s tou ekonomikou už protivný. Ale chceme-li se dotáhnout na Německo a Rakousko, neobejde se to bez ekonomického růstu: bez něj to není technicky možné. Chcete-li dohnat toho před vámi, musíte běžet rychleji než on; tedy i naše země bude muset běžet rychleji, aby doháněla. Pak - a ovšemže i v průběhu závodu, protože dohánění znamená postupné zlepšování situace - je možné a správné ulehčovat žití oné dolní polovině, tak, aby ani neměla, ale ani necítila špatně. Například trvalým tlakem na minimální mzdu, na kvalitní vzdělání, na vybavenost školami a školkami, na vše co pan Musil oprávněně zmiňuje.

Ale aby toto mohl stát zrealizovat, musí na to mít peníze, a na to aby měl peníze, potřebuje vybírat daně, a na to aby vybíral daně, potřebuje přidanou hodnotu vytvořenou ve společnosti, a na to aby tu přidanou hodnotu zrychleně vyráběl, potřebuje, mimo jiného ovšem - ekonomické migranty. Kruh se nám uzavírá.

0
Vytisknout
12207

Diskuse

Obsah vydání | 8. 1. 2019