Jak bude Rusko reagovat vůči Evropě v roce 2019?

7. 1. 2019

Foto: Paul Whelan

Britský ministr zahraničí Jeremy Hunt konstatoval, že je nesmírně znepokojen, že Rusko hraje diplomatické šachy ohledně zatčení Paula Whelana, který byl v Moskvě obviněn ze špionáže. Whelan má britské, americké a irské občanství. Za poslední rok dělá Rusko daleko víc než jen diplomatické hry: otrávilo Skripalovy, vojensky intervenuje v Sýrii, kde zachránilo vražedný Asadův režim, a nedávno se dokonce zmocnilo jedné ukrajinské lodi. Mnoho lidí v Evropě a v USA to znepokojuje.

Rozhlas BBC k tomu vysílal velmi zajímavou diskusi. Co asi bude podnikat Rusko v roce 2019?
Účastnili se jí Oliver Bullough,z organizace Moneyland, která se zabývá propíráním špinavých ruských peněz, Michael Clark, bývalý ředitel Royal United Services Institute, a novinářka Anne Applebaumová.

Anne Applebaum: Musíte od toho mít odstup a zkoumat, co je dlouhodobou strategií Ruska v Evropě. Rozbít Evropskou unii, přimět Spojené státy, aby Evropu opustily, rozbít NATO. A to možná zní absurdně, to vím, avšak pokud si vzpomínáte, Sovětský svaz také kdysi měl vůči Evropě velmi ambiciozní strategii, totiž chtěl v ní uskutečnit komunistickou mezinárodní proletářskou revoluci. Samozřejmě se jim to nikdy nepodařilo. Ale cestou k tomu, že se jim to nepodařilo, hodně škodili. A já si myslím, že je možné pohlížet na Rusko tímto způsobem. To, co Rusko dělá po celé Evropě: snaží se podporovat protievropské strany, snaží se používat svých nových nástrojů informační technologie, snaží se zvětšovat polarizaci a prohlubovat konflikty v různých zemích, s představou, že jestliže ochromíte demokracii, když ochromíte důvěru v demokratické instituce a mezinárodní instituce, podaří se jim dosáhnout jejich cíle. A jakmile pochopíte, že to je ta strategie, většina toho, co dělají, je zcela logická. Náhodou ten případ Skripal v tomto kontextu logický není. Protože pokud by pohlíželi na Británii z této perspektivy, měli by si Británii pěstovat, měli by se ucházet o její přízeň jako o přízeň země, která odchází z Evropské unie. Rusko by se proto mělo snažit mít v Británii větší vliv a více přátel. Využívat svých politických a podnikatelských styků. Avšak oni mají i jinou agendu a Skripal byl součástí jiného programu.

Moderátor: Michaeli, myslíte si, že Skripal byl součástí samostatné strategie?

Michael Clark: Souhlasím. Myslím, že Skripal byla jednorázová akce. Byla to akce GRU, ruské vojenské výzvědné služby, která je v mnoha ohledech úplně nezvládnutelná. Považovali Británii za slabou zemi, už ji za ni považují mnoho let, množství ruských oligarchů v Británii zastává názor, že Británie je výhodnou zemí pro propírání špinavých peněz, je to země, která nijak výrazněji nereagovala na zavraždění Alexandra Litviněnka v roce 2006, a nezapomínejte, že GRU má svůj globální seznam vražd a postupně ho realizuje. Dělá to docela otevřeně. Avšak ten pokus o vraždu Skripalových měl pro Rusko velmi záporné dopady. Myslím, že byli Rusové upřímně překvapeni tou globální reakcí. A dokazuje to, že když britská výzvědná služba zapracuje profesionálně, sdělí: Toto jsou fakta. Toto se stalo, svět věří nám a ne jim. Avšak myslím si, že to jejich strategii nijak nezměnilo. Dalo to najevo, že takticky toto byla opravdická chyba. Pro Británii to bylo docela dobré, protože to ukázalo, zaprvé, nepodceňuje forenzní práci našich výzvědných služeb, a nepodceňujte, že silnou kartou v našich rukou v současnosti je právě práce výzvědných služeb. Po světě mají velkou důvěryhodnost. Rusové si zřejmě teď budou dávat trochu větší pozor, než si s Británií zase něco začnou. Avšak přesto jsou přesvědčeni, že se jim i nadále  bude dařit zasévat velké množství neshod a konfliktů v Británii a mezi Británií a jejími evropskými sousedy.

Moderátor: Olivere, jak si myslíte, že tato jedna akce souvisela s celkovou strategií Ruska?

Oliver Bullough: Na případu Skripal je zejména zajímavé, jak to změnilo debatu v Británii. Theresa Mayová po dlouhá léta zakazovala veřejné vyšetřování vraždy Alexandra Litviněnka. To bylo významnou součástí strategie premiéra Camerona. Udržovat styky s Ruskem na přátelské úrovni. Nyní je to všechno pryč. Britská vláda si nyní plně uvědomuje, že v Rusku vládne mafie.

Moderátor: Opravdu?

Oliver Bullough: Pohlédněte na to, jak hovoří Ben Wallace (náměstek britského ministra vnitra pro otázky bezpečnosti). Mafie ho přivedla k naprosté rozhodnosti ohledně toho, co učinit s ruskými penězi, je to bizarní, ale je tomu tak. A pak případ Skripalů, případ mafie v akci, to vedlo k výraznému přitvrzení názorů v britské vládě ohledně toho, co je nutno podniknout vůči Rusku a že Británie musí přestat s propíráním ukradených ruských peněz. Rusko už není komunistická země. Rusko je země superbanditů, je to mafiánský stát, všechny peníze, které vlastní tamější elity, jsou v podstatě v zahraničí, oni zkolonizovali svou vlastní zemi, a Británie je už velmi dlouho pro ně hřištěm, které si vybrali. Ruská elita pohlíží na Londýn asi tak, jak pohlížel Al Capone na Floridu. Tam posílají své děti na prázdniny, tam jezdí nakupovat, a tam propírají své peníze.

Moderátor: A co myslíte, že můžeme od Ruska očekávat v nadcházejícím roce. Předpokládám, že jejich taktika je dost nevypočitatelná, avšak dá se od nich v novém roce očekávat něco konkrétního?

Anne Applebaum: Když pohlížíme na to, co Rusko dělá zatím, ano, myslím, že můžeme předpovědět, že se pokusí ovlivnit evropské předvolební kampaně. Myslím, že můžeme očekávat trvalý tlak na Ukrajinu. V Ukrajině se také na jaře mají konat významné volby. Myslím, že Rusové dost dobře nevědí, jako to nevíme nikdo, jaká je vlastně Trumpova politická strategie vůči Rusku, a to znamená, že se pravděpodobně budou chovat trochu opatrněji. Takže nečekám žádnou větší katastrofu, ale nechci vyloučit, že by se to stát mohlo.

Oliver Bullough:  Já píšu v Moneyland o tom, že Rusové jsou opravdu dobří v tom, jak v zahraničí skrývají své peníze. Avšak Západ si uvědomil, že je to slabost v naší obraně, a nyní začínáme být daleko lepší v ochraně toho, co děláme. Odhalení velkého skandálu s propíráním špinavých peněz, k němuž došlo v září, USA a Británie nyní dokáží daleko lépe odhalovat peníze skryté v nemovitostech, byly přijaty zákony o nevysvětleném bohatství, a tak dále. Ruská elita nyní bude mít pocit, že její jednání je omezeno. Zaznamenáváme určité známky nespokojenosti ruské veřejnosti ohledně toho, co dělá Putin ohledně reforem starobních důchodů. Bude velmi zajímavé, jestli zaznamenáme nespokojenost od ruských elit. Protože jsou to elity, na jejichž podporu Putin vždycky spoléhal. Putin vždycky zajistil, aby se elity mohly nadále obohacovat, bez ohledu na to, co se v Rusku stane geopoliticky a ekonomicky.

Moderátor: Michaeli, nebude to, čím víc se Putin na domácí scéně octne pod tlakem, vést k tomu, že se bude pokoušet o adventurismus v zahraničí?

Michael Clark: Rusko je ve velmi slabé pozici. Oni mají velmi slabou ruku a hrají s ní velmi dobře. My v západní Evropě máme velmi silnou ruku a hrajeme s ní velmi špatně. A nebezpečná je špatná kalkulace jak v Moskvě, tak v západních hlavních městech. A očekávání je, jak se pan Putin, nezapomínejme, že je u moci už velmi dlouho, a ze všech těchto politiků, kteří jsou u moci dlouho, po desítky let, se stávají slintající hlupáci. Nebezpečí u někoho, kdo je u moci už příliš dlouho a je na domácí scéně pod tlakem, je, že se začnou v zahraniční politice chovat víc  nezodpovědně. A tak Putin jedná instinktivně v každém případě. Kdykoliv čelí krizi, když čelil krizi na Ukrajině v roce 2013, zvolil riskantní řešení, namísto toho, aby zvolil ubezpečující řešení. A jak zůstává u moci stále dál a dál, a jak předpokládáme, octne se pod rostoucím domácím a ekonomickým tlakem, je možné, že jeho pokušení volit riskantní řešení poroste. A bude velmi důležité, aby tomu Západ dobře rozuměl a hrál správnou hru. A nebezpečím pro Západ je, že my vůbec nejsme jednotní. Nejen mezi Evropou a USA, ale ani v Evropě nejsme jednotní. Nejsme schopni přijmout kolektivní názor a společně a jednotně reagovat tak, jak jsme to dělali během studené války, na možný ruský adventurismus.

Moderátor: Olivere, jak vidíte reakci Evropy? Anna na začátku hovořila o strategických ambicích Ruska, o grandiózní vizi rozbití Evropy. Sice Polsko a Maďarsko nevykřikují, že by se chtěly vrátit do ruské sféry vlivu, v Evropě však existují vážné tlaky.

Oliver Bullough: Samozřejmě, existují jasné sympatie pro Putina ve středovýchodní Evropě, v Maďarsku, v Rakousku a až po Itálii. Existuje vysoká míra sympatií na vysoké politické úrovni pro signály, které vysílá Putin. Evropa není tak jednotná, jak by se nám to líbilo.

Moderátor: Dosud jsme se nezmínili o jednom tématu, o válce, která byla po dlouhé měsíce v hlavních zprávách, o válce v Sýrii, která jaksi zmizela z naší pozornosti. Zdá se mi, že Rusko tuto válku vyhrálo naprosto absolutně.

Michael Clark: Ano, vyhráli ji. Zabránili v roce 2015 pádu syrské vlády. A zlikvidovali možné západní úsilí ten konflikt nějakým způsobem ukončit. Prostě nás odtamtud vytlačili. Na druhou stranu, Rusko bylo také do syrského problému zataženo. A pořád máme ten problém: Rusové jaksi stojí na špatné straně historie. Mají vojenskou moc, mají moc vstupovat do občanských válek a do konfliktů po celém světě, ale nemají žádné vlivné přátele. Nikdo se vlastně nechce s Ruskem příliš blízce přátelit. Kromě států, které jsou na hranici kolapsu, Kuba, Sýrie. Země, které nejsou součástí světového společenství. Jen s těmi má Rusko určité styky.

Oliver Bullough:  Musíme také přistupovat opatrněji k tvrzení, že Rusko v Sýrii v dlouhodobé perspektivě vyhrálo. Myslím, že nedávná historie Ameriky, Británie a ostatních západních států dokazuje, že vítězství na Blízkém východě v dlouhodobější perspektivě je velmi relativní záležitost.

Michael Clark: Ano, absolutně.

Oliver Bullough:  Můžete zvítězit v bitvě, ale vyhrát válku, to je o hodně složitější. Rusové by mohli udělat to, co udělali v Čečensku, prostě rozbít města a všechny lidi zabít, ale v Sýrii by to bylo daleko obtížnější, než to bylo v Čečensku. Bude zajímavé sledovat, co tam Putin udělá. Protože on nemá zdroje, ani finančně ani demograficky, aby mohl udržovat po dobu neurčitou v Sýrii silnou okupační armádu.

Anne Applebaum: Ano. Já argumentuji, že Rusko má určitou míru záporné měkké moci. Ruský způsob provádění politiky, tedy vytvoření systému jediné strany, vytvoření zlodějského státu, kleptokracie, vytvoření oligarchů, kteří jsou loajální osobě u moci, ukazuje se, že tento společenský model,  který nám připadá tak ošklivý a neatraktivní, je atraktivní pro některé lidi v některých zemích, včetně některých evropských zemí. Vedoucí představitelé, kteří se dostávají k moci v demokratických či kvasidemokratických zemích a pak přebírají vládu nad soudnictvím a nad médii: to je putinistický, ruský model politiky, který docela velké množství politiků, a nejen v darebáckých státech, na Kubě, ale v mnoha zemích daleko blíže nás obdivuje a přejímá. Takže pokud má Rusko nějaký vliv, je to v tom, že vytvořilo tento velmi ošklivý antidemokratický model politiky, který jiní nyní začínají napodobovat.

Moderátor: A nebylo by to poprvé v historii, kdy Rusko uzavřelo aliance s evropskými zeměmi.

Anne Applebaum: Jednou velkou záhadou, když jsme začali hovořit o případu Skripal je - když se podíváte na Evropu, jako by to byla hra rizik, hra diplomacie, a pohlédnete na figurky na šachovnici, jedna věc by se  měla stát, až Británie odejde z EU, měla by si pěstovat své přátelské vztahy s Ruskem. Jako s druhou zemí, která stojí mimo evropský kontinent. To se mnohokrát stalo v minulosti v historii. Případ Skripal a ruské nepřijatelné chování v Británii za posledních několik let způsobily, že toto přibližování Británie vůči Rusku je teď daleko obtížnější. Avšak v dlouhodobé perspektivě, kdo ví...

Zdroj v angličtině (audio) ZDE   (od minuty 13)

0
Vytisknout
4497

Diskuse

Obsah vydání | 9. 1. 2019