Bludy o obavách z migrantů
4. 1. 2019
/
Jiří Hlavenka
čas čtení
5 minut
Já
vidím jiný obrázek. Zemí, kde díky šlapající ekonomice (ach, zase ta
ekonomika!) si mohou dovolit nastavit minimální mzdu na úrovni dvou třetin průměrné, zatímco u nás je to na třetině,
takže problémy, které vidíme všude kolem sebe - například patnáct
procent práceschopného obyvatelstva v exekuci! - jsou tam neznámé. Země,
kde šlapající ekonomika (už zas!) může dovolit zaplatit učitele
adekvátně, ba dokonce velkoryse.
A dokonce i
zde jsem do článku dal výhradu, že mnou popisované "má dáti-dal" není
kompletní, že tam chybí další položky jak na straně nákladů, tak ovšem i
výnosů.
Dalším aspektům jsem se v článku
nevěnoval, a to zcela záměrně. Vždyť migrace - to jsou osudy lidí, to je
život sám, v celé jeho šíři, pestrosti a komplexitě. Pojmout to vše
jedním souhrnným facebookovým článkem je jednak technicky nemožné,
jednak by to bylo všeználkovské blábolení. To, že vliv pracovních
migrantů na společnost - jak v makru, tak i v mikru, na úrovni
jednotlivých obcí, komunit či přímo jednotlivců - je mnohem širší,
nejenomže nepopírám, ale naopak s tím zcela souhlasím. Je to ale námět
na další články a budu rád, když se tomu bude někdo s hlubokou znalostí
věci a kvalitní argumentací, bez prostého nahazování tezí bude věnovat.
Pokud
jsem však takto nepřímo vyzván líčením hrůzných scénářů a strastiplných
životů dolní poloviny obyvatelstva po příchodu gastarbeiterů do České
republiky (ono jich tu už mimochodem 250 000 je, a že jsou ty strasti
vidět na každém kroku!), pak zareaguji.
Můžeme v diskusi prognózovat budoucnost, emotivně líčit co se stane a vydávat tyto nepravdy za pravdy a drtit tím oponenta. (Líčení jakékoli budoucnosti je apriorně nepravda, protože nikdo neví, co bude). Nebo se můžeme podívat na pravdu, tedy
na realitu, nejlépe do některé ze zemí s námi sousedících, například do
Rakouska nebo Německa. V těchto zemích pracují milióny ekonomických
migrantů už dlouho a můžeme se tedy podívat - ověřit si v realitě - zda
trpí tímto prognózováným strádáním. Zda Němci a Rakušané mají problém "s
nalezením škol a školek, kde špatně placený učitel"... a tak dále.
Já
vidím jiný obrázek. Zemí, kde díky šlapající ekonomice (ach, zase ta
ekonomika!) si mohou dovolit nastavit minimální mzdu na úrovni dvou třetin průměrné, zatímco u nás je to na třetině,
takže problémy, které vidíme všude kolem sebe - například patnáct
procent práceschopného obyvatelstva v exekuci! - jsou tam neznámé. Země,
kde šlapající ekonomika (už zas!) může dovolit zaplatit učitele
adekvátně, ba dokonce velkoryse.
Že domácí obyvatelé jsou
vystaveni ekonomické konkurenci těch příchozích? Samozřejmě že ano. To
je snad špatně, tedy konkurence je špatně? Přiznám se, že tento argument
jsem už opravdu dlouho neslyšel; zhruba třicet let. Připomínám ještě, o
čem se bavíme, abychom na to náhodou nezapomněli: o 400 000 dlouhodobě
neobsazených a neobsaditelných pracovních místech u nás. O té obrovské
konkurenční bitvě, která se o tato místa odehrává...
Vím,
jsem s tou ekonomikou už protivný. Ale chceme-li se dotáhnout na
Německo a Rakousko, neobejde se to bez ekonomického růstu: bez něj to
není technicky možné. Chcete-li dohnat toho před vámi, musíte běžet
rychleji než on; tedy i naše země bude muset běžet rychleji, aby
doháněla. Pak - a ovšemže i v průběhu závodu, protože dohánění znamená
postupné zlepšování situace - je možné a správné ulehčovat žití oné
dolní polovině, tak, aby ani neměla, ale ani necítila špatně. Například
trvalým tlakem na minimální mzdu, na kvalitní vzdělání, na vybavenost
školami a školkami, na vše co pan Musil oprávněně zmiňuje.
Ale aby toto
mohl stát zrealizovat, musí na to mít peníze, a na to aby měl peníze,
potřebuje vybírat daně, a na to aby vybíral daně, potřebuje přidanou
hodnotu vytvořenou ve společnosti, a na to aby tu přidanou hodnotu
zrychleně vyráběl, potřebuje, mimo jiného ovšem - ekonomické migranty.
Kruh se nám uzavírá.
16051
Diskuse