Jak by to dopadlo s ČR mimo EU?

5. 1. 2019 / Štefan Švec

Už dlouho se mi honí hlavou tohle...

Až dodnes světu víceméně dominovaly USA, federace 50 států s víc než 300 miliony obyvatel. Ekonomicky i mocensky jim teď na paty šlape Čína, země 22 provincií a 5 autonomních oblastí. Celkově v ní žije něco pod 1,5 miliardy lidí. Vojensky se snaží ve velmocenské politice prosadit znovu Rusko, federace s 22 republikami, dalšími 61 územně-správními celky a přibližně 150 miliony duší.

Konfrontace těchhle obřích celků je čím dál ostřejší, napětí ve světě větší, snaha všech zmíněných o ovlivňování zbytku světa je čím dál agresivnější. A to ještě nepíšu o těch klucích z Blízkého východu, co sedí na barelech s ropou a nekontrolovaně házejí miliardy po celém světě, aby za ně nadělali z co nejvíc lidí fanatiky.

A v téhle situaci u nás pořád někdo reálně poslouchá lidi, kteří říkají, že bez EU nám bude líp, že potřebujeme hlavně svrchovanost, abychom si mohli řídit svoje věci sami.

Jak tomu proboha může někdo věřit? Jak si někdo s mozkem větším než tři krychlové centimetry může myslet, že vně společenství 27 států s 500 miliony lidí budeme mít na něco větší vliv než uvnitř? Jakože by si v Ohiu řekli, že jako samostatné Ohio budou mít věci pod kontrolou mnohem víc než jako součást USA. Jasně! To není chvála současné podoby Evropské unie, její migrační politiky, kvót nebo touhy rušit pomazánkové máslo. To je jednoduchá logika: jakmile budeme venku z EU, schlamstne nás do sféry vlivu některá z jiných, výše zmíněných velmocí. A pokud to budou USA, budeme si moct gratulovat, protože v Texasu ještě pořád můžete být hrdý Texasan, zatímco být hrdý Ujgur nebo Tibeťan dneska fakt nemůžete a být hrdý Čuvaš nebo Dagestánec je dost těžké.

Jenže USA to nebudou a politik, který prosazuje naše vystoupení z EU, je buď čistý idiot, nebo ho některá z těch výše uvedených velmocí platí. Pokud jde někomu opravdu o naše národní zájmy, měl by dělat to, co dneska se strachy staženými hýžděmi nedělá skoro nikdo: hlasitě křičet, že EU jako největší ekonomika světa je hráč, kterého musejí ostatní brát vážně, že by měla spolupracovat čím dál hloub, vystupovat čím dál jednotněji, vytvořit si vlastní bezpečnostní aparát, akceschopnou reprezentaci a začít s těmi třemi/čtyřmi dalšími velkými hráči mluvit tím jediným jazykem, kterému rozumějí: silou moci. Měli bychom tlačit na zásadní reformu EU směrem k jejímu posílení a k vyřešení vnitřních problémů: ekonomické nerovnosti, migrace a náboženského radikalismu.

To jediné, co nás v čím dál nebezpečnějším světě může zachránit, je silná a akceschopná Evropská unie, jejímž budeme hrdým a respektovaným členem. Jinak jdeme do kopru. Tak jako se i chudáci Britové teď třesou, že do něj míří. A to jsou Britové, kteří si po staletí dovedli dobře vládnout sami.

Zdroj  ZDE
0
Vytisknout
5580

Diskuse

Obsah vydání | 8. 1. 2019