Proti bludům o islámu

4. 1. 2019 / Boris Cvek

Stále dokola narážím na Facebooku na nesmyslné názory na islám, takže cítím potřebu znovu a jasně se k nim vyjádřit.

První nesmysl: islám je to samé jako nacismus.

Nacismus je ovšem naprosto moderní ideologie, odvolávající se na tzv rasovou vědu, podle níž lze vědecky určit, kdo je tzv. „židovské rasy“.

Nacismus vznikl ve 20. století, pár let byl oficiální ideologií Třetí říše, vedl ke genocidě a jeho hlavní potentáti byli odsouzeni za zločiny proti lidskosti. Islám oproti tomu je náboženství, které se hlásí ke stejnému Bohu, stejným prorokům jako judaismus a křesťanství.

 

Katolická církev v Deklaraci o poměru církve k nekřesťanským náboženstvím, která je oficiálním stanoviskem Druhého vatikánského koncilu, říká: „Církev se dívá s úctou také na muslimy, kteří se klanějí jedinému Bohu, živému a o sobě jsoucímu, milosrdnému a všemohoucímu, stvořiteli nebe a země, který promluvil k lidem. Jeho rozhodnutím, i tajemným, se snaží podrobit celou duší, jako se Bohu podrobil Abrahám, na něhož se islámská víra ráda odvolává.“

Tohle prostě není v žádném smyslu charakteristika nacismu. Islám je náboženství, které je staré přes tisíc let a bylo oficiálním náboženstvím mnoha velkých říší, mnoha miliard lidí. Má velmi složité dějiny stejně jako judaismus a křesťanství. Stejně jako u křesťanství nebo judaismu je třeba také u islámu různým společenským projevům náboženství rozumět v rámci dané společnosti, jejích zvyklostí, hodnot atd.

Náboženská nenávist, bigotnost, vraždění ve jménu víry, to nalezneme u všech tří  těchto náboženství. Všechny posvátné texty těchto náboženství lze interpretovat velmi různě, všechny pocházejí z velmi starých dob, kdy byly společenské vztahy naprosto odlišné od těch našich. Když tedy někdo studuje křesťanství ve středověku nebo islám v Saúdské Arábii, která byla ještě před sto lety středověkým státem, musí se ptát, proč za těchto společenských podmínek jsou Bible nebo Korán čteny právě tak, jak jsou čteny. Obě ty knihy lze samozřejmě číst také úplně jinak, totiž humanisticky, lze v nich úspěšně hledat základ pro lidská práva a moderní civilizaci. Nejsou to žádné technické návody k pračce nebo mixéru.

Už jen tím, že pochopíme komplexnost a plastičnost těchto textů, budeme nesmírně kulturně obohaceni a získáme smysl pro historii lidstva, pro její složitou cestu a pro její kulturní zpracování, pro poezii, imaginaci a vlastní vnitřní život. Tohle inženýři iluzí o doslovném čtení neznají, jsou to jakési po mentální stránce jednorozměrné bytosti. Nic jako doslovné čtení není samozřejmě možné, ani v případě čistě technického textu. Přirozený jazyk doslovnost neumožňuje, nemá v něm žádný smysl. Přirozený jazyk je vždy závislý na interpretaci.

Druhý nesmysl: když oni přikazují ženám nosit šátky nebo zakazují stavět kostely, tak my musíme také něco přikázat nebo zakázat. Když oni sekají ruce, tam my budeme sekat nohy. Když ve středověku upalovali čarodějnice, tak my… neupalujeme. My máme přece svoje hodnoty, které nijak nemohou záviset na tom, jaké hodnoty má nějaká jiná část světa.

Prošli jsme si náboženskými válkami, prošli jsme si poddanstvím a otrokářstvím, prošli jsme si světovými válkami, genocidou, rasismem, máme své poučení a své praktické důvody. Přejeme všem lidem na světě stejnou svobodu a blahobyt, jaké máme my, a velmi dobře víme, že to nesouvisí s nějakou nucenou změnou náboženství, ale se změnou společenských vztahů, právních norem, institucí.

Víme, jak se z katolické církve, která byla v alianci oltáře a trůnu, stala katolická církev, která podporuje demokracii a lidská práva, dokonce svobodu svědomí. Potíž je v tom, že lidé, kteří mudrují nad islámem a kteří chtějí, abychom se nějak mstili svými zákony za to, že někde někdo nedovolí stavět kostely, nic z naších dějin a hodnot neznají. Uvázli právě ve středověku.

Třetí nesmysl: kdo hlásá toleranci k nošení šátků u muslimských žen, ten podporuje zotročení žen v tradiční společnosti.

Ale přece jde o to, zda někdo nosí šátek dobrovolně. Pokud někdo z pozice patriarchální nebo náboženské autority nutí ženy k tomu, aby nosily šátky, tak je třeba jim pomoci, ale stejně je třeba jim pomoci, pokud je někdo z pozice nějaké většinové normy nutí k tomu, aby šátky nenosily.

Je třeba dbát na dobrovolnost, chránit slabší proti nátlaku silnějších. Samozřejmě zcela jiná situace je v případě, kdy platí nějaká zákonná norma, která je prostě povinná pro všechny, což v právním státě nelze zpochybnit. Ale bez svobody náboženského vyznání a svobody oblékat se v rámci nějakých širokých mezí podle svého gusta nemůže právní stát být.

0
Vytisknout
4704

Diskuse

Obsah vydání | 8. 1. 2019