Cesta k Armageddonu: Trumpova vláda záměrně prohlubuje největší globální rizika

7. 2. 2019 / Daniel Veselý

Vědci sdružení okolo časopisu The Bulletin of the Atomic Scientists na konci ledna oznámili, že se se nacházíme v „novém abnormálu“; v novém věku jaderné nestability, přičemž do zkázy lidstva zbývají pouze dvě minuty, jak ukazují ručičky apokalyptických hodin (Doomsday Clock). Ačkoli se čas odbíjený na Doomsday Clocku letos zastavil, žádné důvody k optimismu nejsou. Doomsday Clock ukazoval za „dvě minuty dvanáct“ naposledy v roce 1953, kdy USA a posléze Sovětský svaz otestovaly svou první vodíkovou bombu. Tehdy bylo riziko nukleární války stejně závažné, jako je tomu i nyní.

Ostatně zpráva ředitele americké národní zpravodajské služby varuje, že může být ještě hůř. Nic ale není ztraceno, neboť Kongres může Trumpova vysoce diletantská opatření napravit kýženým restartem rozhovorů mezi Washingtonem a Moskvou.

Badatelé z časopisu The Bulletin of the Atomic Scientists identifikují dvě zásadní nebezpečí, jimž lidstvo v současnosti čelí: jaderná hrozba a klimatické změny. Třetím závažným rizikem je informační válka doprovázená dezinterpretací faktů a prohlubující se nedůvěrou veřejnosti vůči politickým strukturám a vědeckému výzkumu. Dnes je podle vědců zcela zjevné, že „záměrná korupce informačního ekosystému“ vede k podkopávání racionálního diskurzu, jenž je potřebný k adresnému pojmenování těchto výzev. Je proto na obyčejných občanech, aby se začali organizovat a reflektovat tyto problémy.

Výzkumníci ve své letošní zprávě ostře kritizují odstoupení USA od jaderné dohody s Íránem (JCPOA), neboť Bílý dům tak „zaútočil na jeden z klíčových úspěchů v jaderné proliferaci“. Teherán a další smluvní strany na rozdíl od Washingtonu JCPOA dodržují.

Situace je ale ještě horší, než by se na první pohled mohlo zdát, protože poradce pro národní bezpečnost USA John Bolton v loňském roce naléhal na Pentagon, aby vypracoval plány k napadení Íránu kvůli minometnému útoku Teheránem podporovaných šíitských milic poblíž americké ambasády v Bagdádu. Mezitím americké sankce uvalené na Teherán poškozují íránské hospodářství, způsobují nedostatek životně důležitých léků a pravděpodobně posilují íránské hardlinery. Sankční režim, který nyní obchází Evropská unie, Rusko, Čína i další státy, je zjevným nástrojem ke změně režimu – obdobně jako ve Venezuele. Zdá se, jako by se John Bolton v tandemu se šéfem americké diplomacie Mikem Pompeem snažili Írán nátlakem přimět, aby od JCPOA odstoupil a aby neokonzervativci v Trumpově vládě konečně získali záminku k napadení Íránu.

Taktéž plánované vypovězení přelomové smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu (INF) ze strany Trumpova kabinetu předznamenává nové intenzivní závody ve zbrojení a éru „neregulovaného jaderného prostředí“. Navzdory recipročním stížnostem o porušování dohody, INF déle než 30 let představovala základní bezpečnostní pilíř na evropském kontinentu.

Chystaná anulace INF ze strany USA nese zřetelný rukopis Johna Boltona, který se podílel i na likvidaci smlouvy ABM (smlouva o nerozmisťování systémů protiraketové obrany z roku 1972). Bolton taktéž inicioval vypovězení dohody se Severní Koreou, již s Pchjongjangem v roce 1994 uzavřela Clintonova administrativa, a měl prsty i v odstoupení USA od JCPOA. Putinův režim, jemuž demoliční mise Bílého domu hraje do karet, reagoval podle očekávání, když svou účast na INF suspendoval. Někteří pozorovatelé se domnívají, že odstoupení od INF Spojeným státům uvolní ruce k instalaci nových hlavic proti Číně. Takže tu nejde pouze o ruskou hrozbu, ale taktéž o záminku k nelimitované expanzi amerického atomového arzenálu.

Jestliže Moskva INF porušuje, je zapotřebí, aby Bílý dům svého partnera k dodržování dohody přiměl - obdobně jako Reaganův kabinet v 80. letech přiměl Gorbačovovu vládu dodržovat dohodu ABM - jak argumentuje odborník na jadernou problematiku Joe Cirincione. Ale i Cirincione bere za bernou minci stížnost Kremlu týkající se rozmisťování amerických protiraketových základen s interceptory v Rumunsku a Polsku, jež v Moskvě vnímají jako ofenzivní zbraňové systémy - a tedy porušování INF.

Washington ani Kreml na rozdíl od minulosti nedisponují důležitými komunikačními mechanismy, které by mohly dramaticky snížit riziko jaderné kolize. Obě atomové velmoci se chovají velice nezodpovědně; vědci kritizují rovněž Putinovu „modernizaci nukleárního potenciálu“ – celkem předvídatelnou, leč hazardní reakci Moskvy na americkou protiraketovou obranu ve východní Evropě.

Dalším bezpečnostním rizikem je podle badatelů závislost na jaderných zbraních a vojenských doktrínách hledajících nové cesty k použití těchto ničivých zbraní. V toho ohledu je jaderná doktrína Spojených států „dvakrát znepokojující“.

Tato vojenská strategie podle mnohých kritiků zamlžuje rozdíl mezi atomovým arzenálem a konvenční výzbrojí, čímž se zvyšuje nebezpečí atomového konfliktu. Mezitím se z popudu Trumpovy administrativy začaly vyrábět jaderné hlavice s nízkou silou exploze. Odborníci se po právu obávají, že vypuknou nové závody ve zbrojení mezi USA a Ruskem a že jejich použití není žádnou chimérou.

Stejně závažným globálním rizikem jsou klimatické změny. Ačkoli se většina zemí zavázala k plnění svých klimatických závazků, emise skleníkových plynů byly v uplynulých dvou letech na vzestupu. Přičemž některé západní země včetně Spojených států k tomuto negativnímu trendu výrazně přispěly. Vědci kritizují neochotu USA snížit emise navzdory obrovským možnostem, které chudé země nemají. Spojené státy se nepřipojily k prohlášení zemí G20 o nutnosti boje s globálním oteplováním a na klimatické konferenci v polských Katowicích se společně s dalšími významnými ropnými producenty – Ruskem, Saúdskou Arábií či Kuvajtem - snažily jednání sabotovat.

Trumpova vláda na domácí půdě dělá vše proto, aby klimatické změny akcelerovala, přestože si je vědoma drastických následků svého konání. Podařilo se jí ochromit činnost Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA), zrušit limity v ropném, uhelném nebo automobilovém průmyslu a prosadit intenzivnější těžbu fosilních paliv. Trumpův Bílý dům páchá zločin obrovských rozměrů, neboť nyní je více než jindy nutné, aby se lidstvo mobilizovalo k radikální transformaci socioekonomického uspořádání světa. Jinými slovy: V horizontu dvaceti let je nezbytné nechat fosilní paliva pod zemským povrchem a plně přejít na obnovitelné zdroje energie, jinak se staneme bezmocnými svědky klimatického rozvratu.

Ze zprávy vědců z The Bulletin of the Atomic Scientists jednoznačně vyplývá, že také Rusko se podílí na prohlubování jaderné hrozby a klimatických změn, nicméně většina výtek je adresována Trumpovu kabinetu. Vědci proto apelují na Washington a Kreml, aby zasedly k jednacímu stolu; aby zachovaly INF a prodloužily platnost Nové dohody Start, která má vypršet v roce 2021. Tato smlouva je ale také v ohrožení a není vyloučeno, že ji Washington na Boltonovu žádost neprodlouží. Řada odborníků navrhuje, aby dohoda INF zůstala zachována a aby na její plnění dohlíželi inspektoři z obou zemí. Totéž je nutné aplikovat v případě severokorejského jaderného programu, kde stále existuje šance na odstranění atomové hrozby z Korejského poloostrova, pokud ultimáta nahradí ústupky ze strany Spojených států, jakož i ze strany KLDR. 

Bílý dům a Kreml by také měly přijmout opatření, která by zabránila vojenským incidentům na hranicích NATO a Ruska. To znamená, že by vrcholní představitelé dvou jaderných velmocí měli navázat úzkou bezpečnostní spolupráci, aby došlo k implementaci účinných kontrolních mechanismů nutných pro prevenci náhodného nukleárního střetu.

V této nebezpečné době je nezbytně nutné, aby spolu Bílý dům a Kreml navázaly čistě pragmatický vztah - aby tak mohly předejít globální katastrofě, jíž bezpečnostní vakuum bezesporu nahrává. Tomu však stojí v cestě obrovská nechuť vůči jakémukoliv rusko-americkému sbližování kvůli Putinovu režimu, který je trnem v oku amerických demokratů, a údajným Trumpovým vazbám na Kreml. Vždy však existují alternativní cesty, které nepovedou k planetárnímu Armageddonu.