Jak se francouzsko-italské vztahy ocitly na pokraji propasti

11. 2. 2019

Když přemýšlíme o třeskutých diplomatických vztazích mezi státy, obyčejně nás nenapadají členové Evropské unie, napsal Daniel R. DePetris. A přece slovo "třeskutý" označuje přesně to, v co se proměnily vztahy mezi Itálií a Francií. Ve skutečnosti jde možná i o mírný eufemismus.

Italové dovedou být tvrdohlaví. Ale Francouzi také. A poprvé za dobu, co si Evropané pamatují, se tvrdohlavost týká dvou vlád v Římě a Paříži, které si jdou po krku kvůli jednomu z nejdůležitějších témat současnosti. Na jedné straně jsou italští vicepremiéři Matteo Salvini a Luigi Di Maio, dva tvrdí nacionalisté, kteří považují francouzskou vládu za sbírku protiitalských snobů. Na druhé straně stojí francouzský prezident Emmanuel Macron, centristický politik, který je stejně pohoršen jako rozhněván populisty, s nimiž se italští lídři každý týden scházejí. Fakt, že Francie a Itálie sdílejí společnou hranici, situaci nijak neulehčuje.

Vicepremiér Di Maio tento týden vyvolal poslední střet, když přijel na předměstí Paříže setkat se s lídry protestního hnutí žlutých vest. Žluté vesty jsou jsou decentralizovanou armádou rozhněvaných důchodců, továrních dělníků a maloměstských Francouzů organizovanou zdola, která vyšla do ulic, aby se vykřičela ze svých frustrací z bohaté a izolované francouzské politické třídy představované Macronem. Italská populistická vláda považuje žluté vesty za spřízněné duše a soudruhy ve zbrani; francouzská politická elita považuje tytéž protestující za dav anarchistů a revolucionářů zapalujících policejní vozidla a usilující o svržení systému.

Macron strávil několik posledních týdnů omluvami, snižováním daní, debatami na radnicích po celé zemi ve snaze rozdělit a ovládnout protesty. Bylo to pro něj drsné, když na něj na některých shromážděních bučeli a řvali. Takže poslední věc, kterou se Elysejský palác přeje, je vysoký představitel sousední země dodávající žlutým vestám další inspiraci. Přesně to samozřejmě udělal Di Maio. Na svém instagramovém účtu sdílel fotografii s protimacronovskými demonstranty, s komentářem, který Francouze přivedl do varu: "To je obrázek nádherného shromáždění, první z mnoha dalších, kde jsme hovořili o našich zemích, sociálních právech, životním prostředí a přímé demokracii. Vítr změn překročil Alpy. Opakuji. Vítr změn překročil Alpy."

Takovou potupu nemohli Francouzi ignorovat. Paříž v odvetu odvolala velvyslance z Říma. Macronova administrativa hovoří o italském vměšování do francouzských vnitřních záležitostí.

Pokud by aféra pouze zatížila jinak kvetoucí francouzsko-italské vztahy, Macron by zřejmě Římu odpustil. Ale Di Maiova cesta do Paříže byla jen posledním vypáleným výstřelem v rétorické válce sousdů vedené od nástupu italských populistů k moci. Francouzská a italská vláda se střetly kvůli migraci, fiskálním pravidlům EU, Libyi a směřování evropské politiky. Osobní střety a školácké urážky nepomáhají. V tomto okamžiku by nepřekvapilo, kdybychom zjistili, že Salvini ve volném čase vrhá šipky na terč s Macronovou tváří. Totéž lze říci o Macronovi, který byl dost otevřený v tom ohledu, že jeho letošní prioritou je zardousit nacionalismus v Salviniho stylu, než získá faktické právo veta v Evropském parlamentu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
4388

Diskuse

Obsah vydání | 14. 2. 2019