14. 2. 2019 / Daniel Veselý
Karel Dolejší má nejspíše pravdu, že přímá americká vojenská intervence do Venezuely nehrozí, třebaže ji americký prezident ani šéf venezuelské opozice nevyloučili. Jenže Trumpův Bílý dům je pevně odhodlán Madurovu vládu svrhnout, a na rozdíl od kabinetu George W. Bushe, jenž před lety podpořil puč proti Hugo Chávezovi, tak činí zcela transparentně. A jestliže americká intervence není na pořadu dne, Donald Trump má dozajista na stole několik návrhů, jak se nenáviděné chávistické vlády zbavit.
Především je nutno zdůraznit, že Trumpova administrativa ve vzácné symbióze s předáky Demokratické strany od samého začátku venezuelské krize odmítá přistoupit na diplomacii, ať již máme na mysli společnou iniciativu Mexika a Uruguaye, multinacionální misi pod záštitou Evropské unie či nabídku k oboustrannému dialogu ze strany generálního tajemníka OSN. Cílem Bílého domu ve Venezuele, jak již dříve informovala přední americká periodika, je změna režimu; návrat k předchávezovskému statu quo, aby se už neopakovala tak politováníhodná aberace, jako je bolívariánský experiment. A přestože si autoritářský Madurův režim zaslouží jednoznačný odsudek za implementaci naprosto katastrofálních ekonomických opatření či porušování ústavy a lidských práv, velmocenské vměšování usilující o změnu režimu je z hlediska mezinárodního práva ilegální.
Washington chce Madurův režim svrhnout pomocí ekonomického embarga, jež eskaloval na konci ledna. Předchozí sankce uvalené na venezuelské vládní představitele v srpnu 2017 pregnantně kritizoval přední opoziční venezuelský ekonom Francisco Rodríguez v časopise Foreign Policy, protože tvrdě dopadají na již tak strádající venezuelskou populaci. A Američany iniciované sankce byly předehrou Bushovy intervence do Iráku, na níž nějakou tu dobu pracoval. Zatímco se sdělovací prostředky s příslušnou vervou zaobírají neochotou Madurova kabinetu přijmout humanitární pomoc ze Spojených států ve výši 20 milionů dolarů, stávající sankční režim připravuje Venezuelu každý den o 30 milionů dolarů (celkově může jít i o desítky miliard dolarů).
Takže Trumpova administrativa za necelé dva týdny připravila zemi o stovky milionů dolarů potřebných pro zmírnění závažné ekonomické krize, včetně zásobování obyvatelstva potravinami, léky a dalšími komoditami, avšak veškerá pozornost je upřena k americkému konvoji za 20 milionů dolarů. Bývalý vyslanec při OSN a expert na mezinárodní právo Alfred de Zayas, jenž ve Venezuele monitoroval dopady amerického embarga, tvrdí, že sankce proti Venezuele jsou nejen ilegální, ale že představují smrtící klatbu nad touto jihoamerickou zemí.
Není vůbec vyloučeno, že se americký humanitární konvoj, který má být na venezuelské území vpuštěn 23. února, může stát rozbuškou pro potenciální vojenskou operaci proti Venezuele, jak připustil i Juan Guaidó. Nicméně taková intervence by vyžadovala vytvoření nové koalice ochotných primárně s účastí brazilské a kolumbijské armády, přičemž klíčový by byl zejména postoj venezuelské armády, již se na svou stranu snaží získat šéf venezuelské opozice. Ve hře je také možná operace speciálních jednotek.
Humanitární gesto Trumpovy administrativy je ve skutečnosti jen mazaný PR trik: Diktátor Maduro odmítá pomoci hladovějící populaci a úsilí o jeho svržení tak získává elegantní lesk. Ačkoli by Maduro mohl mezinárodní komunitě ukázat vlídnou tvář a pomoc od svého nepřítele velkoryse přijmout, skutečnost, že Trumpovým zvláštním vyslancem pro Venezuelu je Elliot Abrams, jej patrně nabádá k ostražitosti.
Není jistě náhoda, že si Bílý dům pro změnu režimu ve Venezuele zvolil muže s temnou minulostí, který v roce 2002 poskytl zelenou pučistům proti demokraticky zvolené vládě Hugo Cháveze. Elliot Abrams v 80. letech hájil zásilku zbraní pro nikaragujské rebely (usilující tehdy s klíčovou americkou podporou o svržení sandinistické vlády) v letadle určeném pro přepravu humanitární pomoci. Sám Abrams byl podle listu The New York Times jedním z mozků této operace.
Minulý týden mediální společnost McClatchy zveřejnila zprávu, podle níž venezuelské úřady objevily na palubě Boeingu vlastněného leteckou společností se sídlem v Severní Karolině 19 bojových pušek, 118 zásobníků a vojenské vysílačky. Podle McClatchy bylo počínaje 11. lednem (den po Madurově inaugiraci) uskutečněno téměř 40 přeletů z Miami na různá místa ve Venezuele a v Kolumbii. Ačkoli neexistují pádné důkazy o napojení této letecké společnosti na Trumpův kabinet, předsedou společnosti je Adolfo Moreno, který se spolu s dalším zaměstnancem firmy za vlády prezidenta George W. Bushe patrně ochomýtal okolo tajného programu CIA spočívajícího v transferu osob podezřelých z terorismu. Reportér McClatchy Tim Johnson, který získal Pulitzerovu cenu za odhalení v kauze Panama Papers, sice soudí, že je nutné případ dále sledovat, neboť jde o tvrzení Madurovy vlády, avšak dodává, že někteří ze zaměstnanců této letecké společnosti vyjadřují sympatie venezuelské opozici. Otázkou však zůstává, jaký je skutečný úkol Elliota Abramse, jehož specializací je podpora vražedných, ba genocidních režimů v Latinské Americe, jakož i podpora státních převratů a realizace tajných subverzních aktivit.
A nakonec: Každý se při analýze spletitých mezinárodních problémů může mýlit; není to nic neobvyklého. Nicméně máme k dispozici spoustu přímých a nepřímých důkazů o tom, že Trumpova vláda šmahem odmítá jakýkoliv dialog a místo něj preferuje extrémní politický nátlak, vyvolání civilního konfliktu či případně vojenskou operaci ve Venezuele nevyjímaje.
Diskuse