Možná se to podaří i těm našim v Praze. Kdo ví

24. 6. 2019 / František Řezáč

čas čtení 4 minuty
Jeli jsme z okraje Prahy autobusem a pak z Kobylis metrem. Už tam začínalo být husto. Kdybych byl sentimentální, tak bych musel brečet. Dětičky, které jsme vodili na plzeňské Náměstí Republiky v listopadu 1989, teď vedou dědu na Letnou. Ten má - pro všechny případy - v batohu stoličku a v ruce hůl. Kdyby snad došlo k nějaké strkanici, jako při demonstracích v roce 2015 proti Konvičkovi a Pegidě. Jenže atmosféra v davu na peróně stanice Vltavská je opravdu srdečná a veselá.

 

Na Štrosmajeráku mají "děti" sraz s dalšími přítelkyněmi a přáteli, svolávají se mobilem.

Stojím a rozhlížím se na chodníku před bývalou dietní jídelnou a hle, koho nevidím. Antikomunista Šinágl v hloučku řeční.  Jak bývalo jeho zvykem. Potěšilo mne, že je zdráv a pořád aktivní.

Využívám chvilky čekání a pokládám jedné mladé dámě otázku, jednu z těch, které jsem si doma připravil: Znáte film Miloše Formana Hair? Nechápavé kroucení hlavou. To je nějaká dávná minulost. Tak toho vyptávání radši nechám a jdem nahoru ulicí Milady Horákové, dříve třídou Rudé armády. U ministerstva vnitra čekáme chvilku na další přátele a musíme poslouchat pokřik řečníka, který nám do tlampače vyhrožuje, že když se neobrátíme k Ježíši Kristu, přijdeme do pekla i s Babišem...

Zaujali jsme postavení docela blízko pódia, dneska se tomu říká "stejdž", jako na technopárty. Vedle je "rozbalený" velký jeřáb s kabinkou na háku, vytahuje nahoru nějakého pána s kamerou. Tak jsem si rozložil stoličku a hůl jsem položil do trávy. A hele, už to začíná..!

Z reproduktorů se line známá písnička: We shall overcome - jednou budem dál! No, to znám, to se zpívalo na náměstích před třiceti lety - a taky v tom filmu, na který jsem se nevhodně (?) ptal. Dodám si odvahy a zase se ptám té samé mladé dámy, jestli zná jméno Pete Seeger a jestli ví, kdo to byl? Zase nechápavý a už nevlídný pohled. Co ten dědek zase otravuje.

Tak jsem toho definitivně nechal a rozhlížel jsem se kolem. Na papundeklových tabulích na klacku jsou různá hesla, například:  Nechceme Babišistán, Bureši končíme, karikatura postavičky na jakési studánce a k tomu žába - rozuměj: Babiš nám tu sedí jako žába na prameni!

Taky tam bylo na jedné krabici, určitě nedopatřením, napsáno: Vysaď si ty motýle na své růže, debile! Kousek ode mne stojí s igelitkou v ruce někdejší představitel Nejmladšího z rodu Hamrů.

Po písničce předčítá ze záznamu herec, známý z filmu Král Šumavy, pasáže o demokracii z Hovorů s TGM. Při počátečních projevech organizátorů někteří lidé skandují: Už jsme tady, už jsme tady.., Bureši končíme, Máme toho dost a tak dále a tak podobně.

I já jsem toho začínal mít dost, a tak jsem se zvedl a sbalil se na cestu k tramvaji číslo 12. Celkem pohodlně jsem vyšel na hlavní ulici, kde se kdysi producírovaly tanky a z tribuny na Spartě sliboval Antonín Novotný, že maso bude vbrzku.

Na proslulých barákách podél bývalé přehlídkové trasy je vyvěšeno velikánhské heslo:

PRAVDA A LÁSKA MUSÍ ZVÍTĚZIT NAD LŹÍ A NENÁVISTÍ. To musí mi tam nějak vadí. Hlavně proto, že nemusí...

Procházel jsem kolem řidnoucích řad a vzal to napříč doleva přes trávníky s pohodleně rozloženými demonstranty, abych se dostal z prudkého slunce mezi stromy do parku. Zase jsem si vzpomněl na ten film a na tu závěrečnou písničku z demonstrace před Bílým domem. Let the sunshine in..!  https://www.youtube.com/watch?v=fhNrqc6yvTU  Někde tam byl i Pete Seeger...https://cs.wikipedia.org/wiki/Pete_Seeger

Ach jo, už jsem starej, zase skoro brečim. U Bílkovy vily lezu do tramvaje číslo 12 směr Smíchovské nádraží. Mladí mě pouštějí sednout. Mladí, kteří demonstrovali ve Washingtonu něco velmi důležitého změnili. Možná se to podaří i těm našim v tej Praze. Kdo ví..?

                                                                      



-1
Vytisknout
14167

Diskuse

Obsah vydání | 1. 7. 2019