Angličané demonstrovali za přijetí dětských uprchlíků

16. 7. 2019

čas čtení 3 minuty


Barbara Winton: Můj otec, Sir Nicholas Winton, pomohl v roce 1939 zorganizovat transport dětí z Československa. Celý tento Kindertransport byl úsilím vzniklým v reakci na Křišťálovou noc. Cílem bylo zachránit děti bez rodičů a přivézt je do Británie.

Stephen Cowan, šéf komunálního úřadu Hammersmith a Fulham: V současnosti zuří největší uprchlická krize v poválečné historii Evropy. Chci, aby Británie jednala tak, jako ve své historii a aby přijala svůj férový podíl dětí. A proto jsem dnes na této demonstraci.

 


Lord Alf Dubs, bývalý dětský uprchlík z Československa:
Tohle všechno je o vás a je velmi důležité, abychom ukázali množství veřejné podpory pro to, co děláme. Protože vládu můžeme přimět k akci pouze za podpory veřejného mínění.

Ishmeel, dětský uprchlík:
Odešel jsem z Aleppa v Sýrii podle Dubbsova zákonného dodatku jako první dítě bez doprovodu rodičů. Chtěli bychom, aby vláda dělala více a aby se neobracela zády vůči zranitelným dětem, kteří neměli tuté příležitost, jakou jsem měl já.

Eleanor Harrison, Safe Passage: Jsme signatáři Evropské konvence. Jsme také signatáři Konvence OSN o právech dětí. A děti jsou pronásledovány. Jsou zanedbávány.

Lord Alf Dubs: Jejich podmínky jsou strašlivé. Tito mladí lidé jsou ohrožováni zločinci, prodejem bílého masa a prostitucí. Je to strašlivá situace a my jim chceme dát šanci, aby mohli vést normální život.

Dostali jsme přísliby od celé řady komunálních úřadů a máme přísliby, že přijmou celkem 1170 dětských uprchlíků.

Kevin Bohavia, komunální úřad Lewisham: Náš nový primátor Damien Egan s hrdostí podepsal příslib organizace Safe Passage pro přijetí dalších 100 dětí do naší čtvrti během nadcházejících 10 let.

Sonia Winifred, komunální úřad Lambeth: Tolik rodin utíká před válkou, jsou nuceni opouštět své děti. Musíme ji poskytnout bezpečnou budoucnost.

Barbara Winton:
Můj otec se vydal do Českoslovewnska a setkal se tam s rodinami. Viděl tam děti v zoufalé situaci. Rozhlédl se kolem a věděl, že musí něco udělat. A pokud máte pocit zoufalství, pamatujte: Musíme my všichni něco udělat, musíme udělat to, co je správné. A nyní, o 80 let později, je řada na nás.

Eleanor Harrison: Patříme k jedné z nejbohatších zemí na světě, tak můžeme přijmout pár dětí. Nezahltí nás to. Je to zvládnutelné. V roce 1939 jsme přijali během devíti měsíců 10 000 dětí. Dnes žádáme o přijetí 10 000 dětí během deseti let! Není to žádný problém. Je to naše morální povinnost a budeme mít z toho prospěch. 

0
Vytisknout
7277

Diskuse

Obsah vydání | 18. 7. 2019