Proti nesmyslům: Otevřený dopis do Učitelských novin

15. 11. 2019

Je udivující, že se takto vykonstruovaný materiál objeví v periodiku určeném pedagogům, kteří jsou průvodci dětí při poznávání našeho komplexního světa.

Vážený pane šéfredaktore,

reagujeme na článek v Učitelských novinách ze dne 15. října 2019 „Klimakult“ od Lukáše Doubravy. Namísto vysvětlení základních pojmů a naléhavosti řešení klimatické krize jako hlavního tématu doby autor čtenáře ujišťuje, že realita je jiná, než uvádí závěry nejméně 97 % aktivně publikujících vědců z celého světa zabývajících se změnou klimatu. Ti se shodují, že trend globálního oteplování za poslední století je dominantně způsoben lidskou činností. Drtivá většina hlavních vědeckých institucí světa toto stanovisko podporuje.
 

V článku jsou používány nepravdy a základní fakta jsou překrucována. Na takovém principu fungují dezinformace a manipulace. Například o Mezivládním panelu pro změnu klimatu (IPCC), který je zastřešován Organizací spojených národů, autor článku tvrdí, že „výsledná stanoviska vytváří na základě všeobecného konsenzu, tedy hlasováním.“

Skutečnost je taková, že IPCC o vědeckých závěrech vůbec nehlasuje. Za vědeckou správnost odpovídají autoři, tedy vědci. Samotný panel pak hledá konsensus, jak budou vědecké závěry prezentovány (IPCC například připravuje shrnutí pro politiky, jehož cílem je srozumitelným jazykem předat hlavní vědecké závěry pro politická rozhodnutí).

V článku se objevují i podpásové osobní útoky. Co vyplývá pro Gretu Thunbergovou z faktu, že jedním z jejích předků byl vědec Svante Arrhenius? Kteří „mnozí klimatologové se zdaleka nechovají jako vědci, ale jako náboženští vůdcové“ a které klimatology považuje autor za „mainstreamové“? Za jakým účelem operuje článek určený učitelům na běžných školách s výrazy jako „spasitel, ďábel, hereze, nový bůh, apoštolové, propaganda, svatá válka“? V odborné či vědecké literatuře podobná přirovnání nenajdeme, protože v racionální diskusi o klimatu jsou zavádějící svým emotivním nábojem.

Státy světa mnoho let usilují o konsensus, jak snížit emise skleníkových plynů. Především ekonomické zájmy však po desetiletí dohodě bránily. Průlomovým se stal rok 2015 uzavřením právně závazné Pařížské dohody. Ta staví na závazcích států na snižování emisí. Dohoda navíc požaduje, že státy každých pět let zpřísní své vlastní závazky tak, aby mohl být naplněn společný cíl: udržení globálního oteplení maximálně do 2 °C, či lépe co nejblíže k 1,5 °C.

Ve veřejném prostoru se pochopitelně objevuje velké množství článků, které zpochybňují vliv antropogenních emisí skleníkových plynů na oteplování atmosféry Země. Je ale přinejmenším udivující, že se takto vykonstruovaný materiál objeví v periodiku určeném pedagogům, kteří jsou průvodci dětí při poznávání našeho komplexního světa.

Článek nenabízí učitelům pomoc v orientaci ve složitém tématu, ale pouze zpochybňuje známá a ověřená fakta a zároveň dehonestuje lidi, kteří se k identifikaci či řešení problému snaží přispět.

S pozdravem,
Michal Broža
specialista na komunikaci a globální megatrendy,
vedoucí informační kanceláře OSN pro ČR
a
Pavel Jungwirth
chemik a VŠ pedagog,
1. místopředseda Učené společnosti ČR
0
Vytisknout
3194

Diskuse

Obsah vydání | 19. 11. 2019