Proč je pro Putina najednou důležitá latinskoamerická politika

15. 11. 2019

čas čtení 4 minuty
Vláda autoritářského lídra skončila, když ho občané měli dost a armáda odmítla zasáhnout. Mohlo by se v Moskvě stát totéž?, ptá se Leonid Bershidsky.


Lídři ruské opozice přivítali rezignaci bolivijského prezidenta Eva Moralese, zatímco ruské ministerstvo zahraničí jeho odchod označilo za "zinscenovaný puč".

Zájem o drama odehrávající se daleko od Moskvy je pochopitelný - a nejen proto, že Morales přiklepl ruským státním firmám lukrativní zakázky.

V roce 2024 bude prezident Vladimir Putin čelit stejné volbě jako letos Morales - podřídit se ústavě, nebo ji obejít a držet se moci.

Moralesovi se podařilo velice úspěšně omezit chudobu. Nicméně byl to autoritativní vládce, který si rychle porozuměl s lídry Kuby a Venezuely - a s Putinovým režimem v Rusku, který s autokraty rád obchoduje v oblasti prodeje zbraní a v energetice.

Ruský státní jaderný monopol Rosatom získal kontrakt na výstavbu jaderného centra v ceně 300 milionů dolarů nedaleko hlavního města La Pazu a začal jednat o povolení těžit velké bolívijské zásoby lithia. Státní plynaři z Gazpromu se v Bolívii zdržují od roku 2010.

Rusko se také snažilo prodat Bolívii zbraně, zejména vrtulníky. Putin osobně se snažil k tomu Moralese přemluvit, ale prodej ztroskotal kvůli nedostatku peněz.

Rosatom dokonce vyslal tým ruských volebních poradců, aby pomohli Moralesově kampani a tak chránili zájmy ruských státních společností. 20. října nicméně Morales stále nedokázal porazit Mesu v poměru, který potřeboval, aby se vyhnul druhému kolu - a pak se velké nesrovnalosti staly tak zřejmými, že vypukly masové protesty a dokonce i bolivijské odbory se obrátily proti prezidentovi.

Jenže Morales rezignoval teprve tehdy, když armáda prohlásila, že protesty nepotlačí a vyzvala jej k odchodu. Je zjevné, že se bolivijští generálové poučili z roku 2003, kdy podpořili prezidenta Gonzalu Sancheze de Lozada a použili sílu proti protestujícím požadujícím znárodnění zásob zemního plynu. Nejméně 67 lidí bylo zabito a asi 400 zraněno. Lozada byl žalován rodinami obětí v USA, kde nyní žije, ale osvobozen pro nedostatek důkazů.

Morales označuje události, které ho přinutily k rezignaci, za puč, a jeho slova opakují nejen v Rusku, jehož kontrakty v Bolívii jsou nyní ohroženy, ale také armádou mezinárodních ultralevičáků od americké kongresmanky Ilhan Omarové až po lídra britských labouristů Jeremyho Corbyna.

Zdá se, že Putin nemá chuť k transformaci Ruska v parlamentní republiku, což by centrum moci přeneslo na úřad premiéra a umožnilo Putinovi nechat se zvolit, kolikrát jen chce. A vládnutí přes prostředníka, jako s Medveděvem v letech 2008-2012, Putina zjevně zklamalo, protože odstranil chabý Medveděvův pokus o liberalizaci země.

Nejjednodušší možností je prostě změnit ústavu tak, aby byl odstraněn limit. Ale Moralesův příklad ukazuje problémy této strategie. Dokonce i jeho příznivci jej po 13 letech u moci měli dost.

Ve Venezuele se prezidentu Nicolási Madurovi podařilo udržet si loajalitu armády a dosud nebyl svržen. V Bolívii si Morales udržel podporu armády během vládnutí, protože od ní nežádal příliš. Ale když protesty dosáhly vrcholu, generálové proti nim nezasáhli a Morales byl vyřízený.

Všechny tyto latinskoamerické zkušenosti v Moskvě pečlivě sledují a Putina přesvědčí, že přirozený limit autoritářské vlády není stanoven v ústavě. Ve skutečnosti může vládnout, dokud se jeho mocenský aparát nerozhodne, že si už nemůže dovolit poslouchat jeho rozkazy.

To znamená, že si Putin musí dál kupovat loajalitu rozsáhlého ruského bezpečnostního aparátu, který již stojí vládu asi 10 % neutajované části rozpočtu. Národní garda, která zahrnuje policejní útvary pro rozhánění demonstrací, může očekávat v příštích čtyřech lety spousty peněz.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
7717

Diskuse

Obsah vydání | 19. 11. 2019