Je toto konec turecko-ruských vztahů v Sýrii?

2. 3. 2020

Zabití tureckých vojáků, i kdyby ho spáchal Asadův režim, znamená zlomový okamžik, napsal Omer Ozkizilcik.

Navzdory ruským pokusům očistit se turecko-ruské vztahy už nikdy nebudou jako předtím. 27. únor znamená den, kdy ztroskotala Putinova tříletá snaha získat si sympatie Ankary.

Když se Moskva rozhodla uvalit na Idlíb vojenské řešení - a v důsledku na celou syrskou krizi - opakovaně jsem prohlásil, že Washington má nejlepší příležitost obnovit vztahy s Ankarou. Nicméně většina nechtěla věřit v riziko přímé konfrontace v Idlíbu.

Navzdory oznámení turecké vlády, že útok byl spáchán Asadovým režimem, skutečná vina za tento hanebný útok leží na Rusku a je přítomna v poznámce tureckého ministerstvy obrany, že rozmístění tureckých vojáků bylo koordinováno s ruskou stranou, a navzdory komunikaci s Rusy útok nepřestal.

Záznamy zveřejňované tureckými médii ukazují řadu tanků, obrněných vozidel a transportérů zničených tureckými bezpilotními prostředky, nikoliv letouny F-16. Moskva stále brání své syrské partnery, navzdory jejich provokativnímu aktu proti Turecku - což je postoj, který by Ankara před měsícem neočekávala.

Turci si mysleli, že Moskva si bude cenit nedávné kooperace s Tureckem v několika různých sférách. Turecko a Rusko spolupracují v energetice na projektech jako TurkStream a jaderná elektrárna Akkyu, stejně jako ve vojenské a diplomatické sféře.

Nicméně Rusko otočilo list.

Moskva preferovala vojenské řešení v Idlíbu a v Sýrii před spoluprací s Tureckem. To nyní v Ankaře dobře chápou.

Od tohoto dne se turecko-ruské vztahy transformují.

Ale jak daleko se Turecko a Ruska od sebe vzdálí závisí na rozhodnutích v Ankaře a Moskvě, stejně jako na tom, jak zareagují tradiční partneři Turecka v NATO. Poskytne NATO svému členovi podstatnou podporu?

Pokud se Turecko rozhodne pro další eskalaci, což vypadá pravděpodobněji než kdy dříve - a toto rozhodnutí podpoří NATO - geostrategická pozice Turecka se změní.

V takovém scénáři sázka na Sýrii a Blízký východ pro Moskvu skončí špatně. Ruská agrese a expanzionismus od ilegální anexe Krymu dospějí k bodu obratu.

Ve skutečnosti platí, že kdyby západní státy v ukrajinském konfliktu prokázaly alespoň poněkud podobný odpor, jako Turecko v Sýrii, geostrategická situace by dnes byla zcela jiná. V tomto okamžiku existuje pro NATO velká šance obnovit převahu nad Ruskem.

Ale cos e stane, pokud NATO Turecko nepodpoří?

Turecko dál bude používat vojenské síly k tomu, aby zabránilo humanitární katastrofě v Idlíbu a bude riskovat konfrontaci s největším podporovatelem Asadova režimu.

I když je Turecko ochotno a připraveno nést toto břemeno samo, mělo by být jasně řečeno, že ignorance ze strany NATO by podpořila agresi Asadova režimu a Ruska. To by nejen zvýšilo turecké náklady, ale také by to donutilo Ankaru znovu promyslet, jak mnoho eskalace a konfrontace s Moskvou si může dovolit.

Jinou možností by nicméně bylo, že by Moskva překvapivě přišla s nabídkou, kterou Ankara nemůže odmítnout, když poukáže na to, jak turečtí spojenci zradili. Rusové by si tak proti západní alianci připsali mnoho geopolitických bodů.

Nicméně jen málo nebo nic neukazuje na to, že by Moskva měla sklon jednat tímto způsobem. Zdá se, že se snaží rozdrtit Turecko před očima aliance NATO.

Útok na turecké vojáky přivedl Turecko na křižovatku. I když pravděpodobnost turecko-ruské konfrontace je vysoká a bilaterální vztahy nejspíš už nikdy nebudou jako dřív, nečinnost NATO kombinovaná s chytrou ruskou diplomacií může situaci změnit v něco velmi odlišného.

Nehledě na výsledek, tento incident se nadlouho zapíše do myslí tureckého lidu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3479

Diskuse

Obsah vydání | 4. 3. 2020