3. 7. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
3. 7. 2006

Věčná koalice - nebezpečný útok na demokracii

Nebývá mým zvykem psát rozbory o vnitropolitické situaci. Zahraniční politika toho kterého státu je však vázána na vnitropolitické poměry, takže i jejich hodnocení je relevantní a často zvláště u velmocí pro formování svého zahraničně politického směřování rozhodující. Zůstaňme ale doma. Naše vnitropolitická scéna se stala nebezpečnou. Ne jako "zrada na voličích" odklonem od "ideologií" a "politických zásad", které nám do omrzení a do podrobností omílají různí politologové s odbornými tituly, mediální komentátoři a - mlží. Ani politici sami, kteří najednou v sobě nacházejí odpovědnostní přístup v souladném vedení společnosti v zájmu její stability a snad i prosperity jsou schopni přes všechno řečené i napsané se dohodnout. A to po kolikáté již. Mohli jsme to již rozpoznat. Příležitostí bylo dost.

Z demokracie se stala bezobsažná fráze.

Zde vězí současný problém společnosti. Nesmí se na něj však poukázat. Byla by to vlastně svatokrádež a útok, který vyžaduje odsouzení à priori. Myšlenka se však vloudila a volá po svém prostoru. Vždyť nejde o nic menšího, než o budoucnost. Vraťme se proto k volbám.

Samoúčelnost voleb

Samotné volby jsou chápány a mají být jedním z projevů (občasným) demokracie. Je tomu tak ale v našem případě? Není! Volíme strany. Máme něco takového? Sotva. Kdysi se Pavel Rychetský vyjádřil o své vlastní straně ČSSD, že to není strana, ale sekta. Referoval o nízkém počtu členstva. Ten po¨čet se nezvýšil. Totéž se může ale říci i o ostatních, ODS nevyjímaje. Jenom formálně, a to zdůrazňuji, má více členů KSČM. Aktivní je rovněž pouze sekta. Nu což, jsou země, kde registrované členství není vůbec podstatné (USA) a volby tam jsou jenom opakující se show. Šou demokracie. K tomu patří i paráda. Hezky to vypadá a zastírá se tím politická podstata. Peníze nám vstoupily do volebního mechanizmu.Vše zařízeno firemně na firemní objednávku a firmami zaplaceno. Profesionální práce se vždy hodnotí výší platby.

Peníze nahlodávají politické či ideologické postoje a odsouvají je do kategorie mladistvé či naivní nerozvážnosti. I naše "filozofování" hledá nové cesty. Nejdříve zpochybňujeme " pravo - levý" pohled (dokonce Petr Uhl). Ten býval vždy zástupným mezi bohatstvím a chudobou a sociální dělbou ve světě, která se prohlubuje. Nám proto nyní účelově uniká. Patříme přece mezi bohaté a i dávné Bismarcovo pojetí solidarity odchází do zapomenutí. Vraťme se ale k politické podstatě věci - k demokracii.

Nutnost opozice

Smyslu demokracie, aniž bychom se opírali o definici a její věhlasné autory obecně rozumíme jako diskusi, či svobodný projev a střet různých a to právě, opozičních názorů. Politický (demokratický) systém musí pro diskusi vytvořit prostor. Mechanizmus je jednoduchý i když často obtížně realizovatelný. Podmínkou je existence účinné oposice. Pokud není , demokracie neživoří, neskomírá, prostě není. Společnost ztrácí svoji dynamiku neboť nemůže hledat optimální cestu svého vývoje. Stagnuje a jakoby stabilizuje své poměry s limitujícími zájmy ve prospěch omezené skupiny (sekty), která je "in". Ke stabilizaci respektive zakonzervování tohoto stavu se vytváří jisté státní mechanizmy a instituce s právem, ale i mimo právo, s možností zasahovat do administrativních i vládnoucích struktur. Nejenom svými aktivitami, ale i personálními zásahy. Viz obsazování MZV pracovníky (agenty dle amerického žargonu) NBÚ k plnění cílených úkolů a aktivní skandalizaci. Již v roce 2003 jsem upozornil svým článkem v Britských listech na "Nebezpečný Národní bezpečnostní úřad". Teprve nyní, po třech letech se dokonce už referuje o napojení této instituce na podsvětí.

Je možno proto napsat, že současné bezpečnostní prostředí nedává žádný prostor pro účelnou opozici, mimo starou dobrou "komunální kritiku". Známou, pěstovanou a živenou již v dobách minulých. Změna je pouze v jiných finančních hodnotách. Tam také zůstal jediný prostor pro "hlídacího psa demokracie" - média.

Komunální kritika a důsledně nic neříkající politický bulvár. Jak také jinak, chudáci novináři. Jsou podřízeni jen jednomu pánu, který ani nesídlí v ČR.

Velká koalice

V krátké historii ČR občané vlastně nic jiného nepoznali, než Velkou koalici. Byl tak podpořen premiér Klaus, trochu více formálně i premiér Zeman, který jako socialista daroval rozkradeným a korupčním bankám a jejímu managementu stovky miliard, i když k záchraně institucí (nemocnic a škol a úřadů) mohl využít služeb Konsolidační banky a hlavně nesměl použít "noc dlouhých nožů" a funkcím obsazených předešlou vládou dal statut "odborníků". Důsledně a bratrsky se "koalovalo" ve správních radách ze vysoké odměny. Tak jednají sekty (strany), potažmo mafie.

Velká koalice po česku nemá totiž základ ve volbách, ale v individuálním hospodářském interesu. Politika není již o moci, ale o přístupu k majetku. Abychom se ovšem nemýlili - privatizační proces a identifikovatelné vlastnictví k majetku jaksi v globalizovaném světě vyšlo z módy. Akcionář v podstatě neví, co vlastní, ani sám s akciemi nedisponuje, na to má lidi. Za řízení podniků samozřejmě neodpovídá. Vlastník není, ani hospodář, natož dobrý.

K tomu všemu je mechanizmus řídicího systému a management se svými platy, jejichž výše spíše odpovídá "tunelování", než výkonu. Snad jenom ilustrativní příklad (ne o ČEZu a jejich odměnách, to je také silná káva mimo mé chápání) ale o organizaci nám všem blízké - Všeobecné zdravotní pojišťovně. Už jen proto, že jsme toho o ni tolik v poslední předvolební době museli slyšet. Ředitelka se svým obrovským měsíčním platem odešla. A ministr (novopečený socialista) se silnými výrazivy o rozkrádání zdravotnictví a má asi pravdu, jmenuje nového generálního ředitele VZP a jeho plat zmnohonásobí (!), přestože ví, že finanční příjem této instituce je ze zákona a vydání rovněž stanoví zákon.. Takže nejzávažnějším rozhodnutím ředitele každé ráno asi je - jakou vázanku si vezme. Tato ilustrace by spadala do kategorie komunální kritiky kterou jsem výše odmítl, ale ukazuje na podstatu velké koalice. Ta není vynucena počtem sto na sto. Ta má daleko solidnější základ a funguje velmi stabilně. Je to nenapaditelný moloch.

Milý pan Pehe se samozřejmě mýlí nebo zavádí, když vidí "zase tu zradu na voličích" a doporučuje východisko v kompromisu. Uniká mu, že kompromis je hledání východiska z různých stanovisek a měl by vědět, že v našem případě a dřívější způsob vlády mu přinesl mnoho důkazů, rozdíly nejsou. Interes je velmi souladný od samého počátku.

Hlavně jde o to nebýt v opozici a také ji nedovolit. Nakonec o tom svědčí v poslední době i kampaně proti KSČM, neboť ona bude paradoxně jedinou opoziční stranou, a to stranou, od které se odvíjí systém demokratického vládnutí, sama s puncem "nedemokratická.".

Nejblíže k tomuto pochopení došel Petr Pithart, když hovoří o "hanebné smlouvě" a "perpetum mobile :bez opozice na věčné časy" či o "vykleštěné parlamentní demokracii". Má pravdu, ale je v tom, jak jinak, kus Pithartovštiny - nedovést myšlenku ke svému logickému závěru. Nejedná se o parlamentní demokracii, ale o demokracii jako takovou. Pak by ovšem Pithart musel sestoupit z výše Senátu a zapojit se do nového disentu. Byl by za to jistě oceněn, ale pochybuji, že by se té pocty dožil. V této souvislosti stojí za zmínku i úvaha jiného váženého pána a myslitele - Erazima Koháka, pravící, že ideové, názorové, koncepční rozdíly jsou jenom hrou s velkým dopadem a "z demokracie se stalo heslo imperiální rozpínavosti." Trochu nadnesené, ale nechá se mu rozumět.

Německo a velká koalice

V našem sousedství však probíhaly nedávno také líté předvolební boje, které kupodivu vyústily ve velkou koalici. Základ sjednocujícího prvku v tomto případě je ovšem někde jinde. Není to rozhodně náš případ.

Německo má silný sjednocují prvek. Je totiž sjednoceno, a jak nás při té příležitosti poučil Kohl, teprve nyní získalo suverenitu a svoji již nejenom hospodářskou sílu. Vstupuje na mezinárodní kolbiště jako jednotný subjekt s novým národním zájmem vpravdě německým.. Nebudu vypočítávat a popisovat akty v mezinárodní politice, zvláště ty, které již byly v protikladu i k zájmům USA, (např. rozšíření NATO, rozpad Jugoslávie) nebo snad ty akty, které se týkaly Československa. Nabádání Kohla v Bratislavě v lednu 1992 k oddělení a regionalizaci (viz odtajněný archiv v Bonnu) či tendence a vliv jeho nástupce Schrödra na svého stranického kolegu Zemana k rozdrobení - rajonizaci ČR a snížení postavení ústřední moci v Praze tak, jak se nám zdárně začínají projevovat aktivity našich krajů i jednoznačné posvěcení všeho, co z Bruselu přichází. Zahraničně politických prvků je v německém souladném vnitrostranickém přístupu mnohem více.

Na druhé straně česká zahraniční politika je bezkoncepční, avanturistická, neuznávající zásady mezinárodního práva (pokud nebudou účinné) ani OSN (pokud není exekutivní) Viz odborný článek samotného ministra. Ministr. soc dem. vlády uspořádá kampaň proti českému před. Valného shromáždění, který je zástupcem této země a navíc prominentním soc. demokratem. V jiném případě náměstek tohoto ministra a dnes dokonce kandidát ODS na samotného ministra přemluví prezidenta Havla k podpoře invaze proti vůli své vlády apod.

Snad jenom ještě pro ilustraci j,ak MZV chápe demokracii, či jak je vstřícné ke klientelismu (korupci?). Před rozhodnutím o vstupu do EU formou referenda vyčlenilo 200 miliónů Kč k objasňující diskusi. Ta však dávno probíhala a zcela logicky v souladném zájmu všech stran. A i KSČM neměla negativní stanoviska a někteří její vedoucí představitelé se také zapojili do kampaně (Ransdorf, Dolejší). Výsledek referenda ve prospěch vstupu nikým nebyl zpochybňován a přesto se "vyhodilo" dvě stě miliónů (pro sebe a kamarády?). Kontrastuje to s jednáním, když na vydání odborné a zdokumentované publikaci k českoněmeckým vztahům "Cesta Čechů a Němců ke dnešku" příspěvek dán nebyl a autor musil počkat na odškodňující částku za svá léta, strávená v koncentráku, aby publikaci mohl vydat svým vlastním nákladem.

Čistě z politologického hlediska je těžko vznést námitku, že naše trvající koalice, formální či jen funkční není výsledkem demokratického kompromisu. Vzhledem k trvajícímu stavu "na věčné časy", kdy tento kompromis je podmíněn osobními interesy nelze však hovořit o demokratickém prostředí a mechanizmy či prostředky, které by umožnily změnu, jsou přitom velmi omezené. Media bohužel nejsou jedním z nich.

Překvapivá je i reakce politologů a jiných expertů a komentátorů, kteří současnou situaci popisují a vymýšlí různé koaliční skladby, ale vyhýbají se podstatě na které je tato trvalá koalice založena. Účelem je mlžit. Je několik jmen, kteří mají přístup do medií. Internet "svobodný" výrazový prostředek plní spíše funkci lustrace. Zde přispívající autoři jsou snadno identifikováni a s jejich názory jsou na indexu bez možnosti slyšení v jiných mediích.

Východisko je velmi nesnadné. Jedinou cestou je uplatnění demokracie vytvořením takových podmínek, které umožní oponentní diskusi. Bohužel ani klasická forma voleb tomu v našem prostředí mnoho nenapomáhá.

                 
Obsah vydání       3. 7. 2006
3. 7. 2006 Šikana v blázinci Miroslav  Kodet
3. 7. 2006 Ztracené město: příliš mnoho Hollywoodu Ema  Čulík
3. 7. 2006 Andy Garcia's The Lost City: Too much glitz Ema  Čulík
3. 7. 2006 Hřebejkova schematická Kráska v nesnázích Jan  Čulík
1. 7. 2006 Korejská umanutost a mezilidské vztahy Jan  Čulík
1. 7. 2006 Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí Jan  Čulík
1. 7. 2006 Užvaněnost a podivná čeština Jan  Čulík
2. 7. 2006 Toyen a mladí kluci Jan  Čulík
3. 7. 2006 Žena Fráňa  Šrámek
3. 7. 2006 Je to adekvátní prezentace informace (nebo „faktu“, anebo čeho)? Miloš  Dokulil
3. 7. 2006 Likvidační zákon Josef  Vít
3. 7. 2006 Amputace zdravé končetiny Bohumil  Kartous
3. 7. 2006 Odpovědnost člena Rady a odpovědnost partajního sekretariátu Štěpán  Kotrba
3. 7. 2006 Kdo skóroval v trapnostech? Petra  Procházková
3. 7. 2006 Že by se ta předběžně odtroubená demise ještě neodtrubovala? Miloš  Dokulil
3. 7. 2006 Dnes ještě zapadá slunce nad Zónou… Vladislav  Černík
3. 7. 2006 Vysoká cena za nezištnou pomoc Jana  Maříková
3. 7. 2006 Český sen? Sandra  Wain
3. 7. 2006 Potíže s demokracií Egon T. Lánský
3. 7. 2006 Proměny volného času a zaostávání pedagogiky Petr  Sak
3. 7. 2006 Bushův režim chce umlčet The New York Times Vratislav  Vyhlídka
3. 7. 2006 V zájmu národní bezpečnosti Martin  Kunštek
3. 7. 2006 Hořké letní komedie Václav  Dušek
2. 7. 2006 Světová obchodní organizace nepřekročila svůj stín Ludmila  Štěrbová
3. 7. 2006 Věčná koalice - nebezpečný útok na demokracii Miroslav  Polreich
2. 7. 2006 Žízeň po životě Zdeněk  Bárta
3. 7. 2006 Stížnost na Český Telecom Boris  Cvek
3. 7. 2006 Proč stavíme Temelín Wenzel  Lischka
30. 6. 2006 ČTK: Rada žádá ředitele ČRo, aby zastavil přípravy dalších stanic
3. 7. 2006 Dalším Sorosovým cílem bude Arménie? Stanislav  Kliment
30. 6. 2006 Kdo a jak vyhrál volby? Miloš  Pick
30. 6. 2006 Pane Topolánku, odmítat referendum je s demokracií neslučitelné Bohumil  Kartous
30. 6. 2006 Šikana na vysokých školách
30. 6. 2006 Dokážeme být svobodní? Jan  Čulík
30. 6. 2006 Trestní oznámení na velitele zásahu na akci CzechTek 2005
3. 7. 2006 Květen 2006: doposud nejvyšší návštěvnost stránek Britských listů
12. 6. 2006 Hospodaření OSBL za květen 2006

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
3. 7. 2006 Věčná koalice - nebezpečný útok na demokracii Miroslav  Polreich
30. 6. 2006 Dokážeme být svobodní? Jan  Čulík
29. 6. 2006 O českém vysokém školství Jan  Čulík
9. 6. 2006 Jak voliči rozdali politické karty, a co dál? Vladimír  Vokál
9. 6. 2006 Jsme Šílení Bohumil  Kartous
9. 6. 2006 Karyatidy se hájí: My nic, to Paroubek! Jan  Čulík
9. 6. 2006 Kdyby... Jakub  Rolčík
4. 5. 2006 Politická příživa Štěpán  Kotrba
29. 3. 2006 Znovu o tom, co česká média pomíjejí Jan  Čulík
11. 3. 2006 Jak informovaly Britské listy o válce v Kosovu   
27. 2. 2006 Kdy už si český podnikatel, právník, soudce či jiný „mocný buran“ konečně koupí obraz nebo sochu? Jan  Paul
27. 2. 2006 Nechci být rukojmím lékařů Věra  Říhová
27. 2. 2006 Podíl emocí na chodu demokracie Zdena  Bratršovská, František Hrdlička
27. 2. 2006 Jací jsou ti "muslimové" věznění v Guantánamo?   

Socialistická politika a ekonomika RSS 2.0      Historie >
3. 7. 2006 Věčná koalice - nebezpečný útok na demokracii Miroslav  Polreich
15. 6. 2006 Rozdíly mezi ODS a ČSSD   
9. 6. 2006 ČSSD nemůže podpořit vznik vlády „Panské koalice“ Jiří  Paroubek
30. 5. 2006 DOKUMENT: "Braňme demokracii proti pučistickým praktikám ODS!" Jiří  Paroubek
1. 3. 2006 Joker Blonde v roce 2005 Irena  Ryšánková
23. 2. 2006 Sociální ekonomie a sociální podnikání jako nástroje politiky zaměstnanosti Václav  Novotný
17. 2. 2006 Klausovi: Z chybných premis plyne Váš chybný závěr Jiří  Paroubek
30. 1. 2006 Program až na posledním místě? Štěpán  Kotrba
28. 9. 2005 Paroubek dal sociálním demokratům jasně najevo, jak vypadá a jak jedná konzervativní levicový lídr Štěpán  Kotrba
9. 5. 2005 Místopředseda vlády odpovědný za ekonomiku státu neumí počítat Josef  Vít
14. 4. 2005 Slovenské zdravotnictví - reforma k horšímu Ivan  David
25. 3. 2005 Škromach: Nejsme ODS s lidskou tváří Zdeněk  Škromach
18. 3. 2005 O chybách konštruktívnej utópie alebo úpadok sociálnej demokracie Egon  Matzner
16. 3. 2005 Nejdůležitější materiály pro jednání XXXII. sjezdu ČSSD   
15. 3. 2005 Hlupák hledá hlupáky sobě rovné. Zn.: rychle Štěpán  Kotrba

Modrá šance ODS RSS 2.0      Historie >
3. 7. 2006 Věčná koalice - nebezpečný útok na demokracii Miroslav  Polreich
20. 6. 2006 Pražské výstaviště měl na starosti radní ODS Filip Dvořák Jiří  Paroubek
16. 6. 2006 Podněcuje ODS občanskou válku?   
15. 6. 2006 Rozdíly mezi ODS a ČSSD   
3. 6. 2006 Zneužívá ředitel IZIP databázi zdravotního systému k politickému lobbingu pro ODS ? Štěpán  Kotrba
31. 5. 2006 ODS – cesta nejprve vzhůru a pak dolů (ten Topolánek...) Irena  Ryšánková
30. 5. 2006 DOKUMENT: "Braňme demokracii proti pučistickým praktikám ODS!" Jiří  Paroubek
30. 5. 2006 S Paroubkem růst, s Topolánkem dluhy Jiří  Havel
29. 5. 2006 Malé upřesnění k rovné dani Jan  Hošek
23. 5. 2006 Jak obhájci facky pro Ratha užívají mýtu proti vnitřní nejistotě Bohumil  Kartous
22. 5. 2006 Toto je změna, kterou slibuje ODS? Štěpán  Kotrba
20. 5. 2006 Bude se ODS snažit vysvětlit zbabělost jako oprávněnou? Bohumil  Kartous
20. 5. 2006 Program ODS je mi nejbližší, ale...   
12. 5. 2006 ODS se důrazně ohrazuje   
26. 4. 2006 Kořistka: „ODS zadržuje důkazy“   

České volby v roce 2006 a povolební pat RSS 2.0      Historie >
3. 7. 2006 Odpovědnost člena Rady a odpovědnost partajního sekretariátu Štěpán  Kotrba
3. 7. 2006 Věčná koalice - nebezpečný útok na demokracii Miroslav  Polreich
3. 7. 2006 Že by se ta předběžně odtroubená demise ještě neodtrubovala? Miloš  Dokulil
3. 7. 2006 Likvidační zákon Josef  Vít
3. 7. 2006 Je to adekvátní prezentace informace (nebo „faktu“, anebo čeho)? Miloš  Dokulil
30. 6. 2006 Učinil ve středu Jiří Paroubek rozhodný krok? Miloš  Dokulil
30. 6. 2006 Kdo a jak vyhrál volby? Miloš  Pick
27. 6. 2006 Koaliční smlouva, aneb „Kdo si přeje víc?“ Miloš  Dokulil
26. 6. 2006 Parties search for some post-election consensus Irena  Ryšánková
23. 6. 2006 Vynesl Topolánek nečekaně novou kartu? Miloš  Dokulil
15. 6. 2006 K povaze většiny našich diskusí Miloš  Dokulil
14. 6. 2006 Povolební pat neexistuje Oskar  Krejčí
12. 6. 2006 Podivná reakce prezidenta Klause Jiří  Jírovec
10. 6. 2006 Jak mohou být Zelení součástí pravicové koalice?   
9. 6. 2006 Jediné řešení je neprůchodné Josef  Vít