Smolný sloup

3. 4. 2013 / Lenka Procházková

čas čtení 14 minut

Říká se, že šťastný je národ, který má nudné dějiny. V Čechách si na život bez vzruchů vsadit nemůžeme -- a což teprve naši předkové! I v obdobích zdánlivě monotónních, která vždy nastolila vítězná moc a její pořádkové čety, doutnaly pod povrchem apatie živé myšlenky a bylo jen otázkou času, kdy vyvřou nad terén násilně zválcovaný do jediné pravdy. Opakuje se to znovu a znovu a už to působí jako úděl. Není i naše dnešní snaha hledat pod nánosem lží ukryté odkazy a znovu obhajovat čest předků, marná? Kdo to potřebuje, když oni jsou mrtví? Jsou mrtví. Mnozí nemají ani hrob. Přesto nám stojí za zády jako zeď.

Individuální a kolektivní paměť ve dvou středoevropských románech

3. 4. 2013 / Josef Švéda

čas čtení 38 minut

Existuje něco jako střední Evropa? Tento pojem je samozřejmě konstrukt. Je stejným výmyslem jako Západ, východní Evropa a vlastně i jako Evropa samotná. Kde končí Západ a začíná Východ? Stejně tak se můžeme ptát, kde jsou hranice Evropy. Každý pojem konstruuje jistou hranici, která je však dynamická. V tomto eseji budu zkoumat paměť ve dvou středoevropských románech. Srovnávat maďarská a česká literární díla není úplně běžné, proto na počátku věnuji pozornost středoevropské problematice.

POZNÁMKA NA OKRAJ:

O jednostrannosti odborníků, neboli Co s voliči v demokracii?

3. 4. 2013 / Uwe Ladwig

čas čtení 4 minuty

Když jsem si včera prečetl článek Ilony Švihlíkové s titulem Evropské Německo? -- Spíš Německá Evropa, vzpomněl jsem si na nějaký článek nebo knihu jakéhosi německého ekonoma s prohlášením, ze by se měli lidé v nemocnicích léčit časově podle toho, kdo by byl po léčbě nejproduktivnější. Jako ekonom tenhle jménem ne už neznámý pán měl ovšem pravdu, ale stejně se jako vědec ztrapnil, protože život není přece tak jednostranný, jak si nekteří vědci myslí...

Kauza Novák a majetková přiznání

3. 4. 2013 / Boris Cvek

čas čtení 1 minuta

Nedávno se v Otázkách V. Moravce šéf protikorupční policie Martinec zmínil o tom, že policie by potřebovala institut majetkových přiznání, aby mohla zabavovat majetek zločincům. Cituji:

"Pokud ale ani dotyčná osoba neprokáže, jakým způsobem jej získala, aby bylo možno jej buď dodanit, nebo odčerpat právě v mimotrestním řízení. Jde o takzvané UFO zisky."

Za deviantními postoji Pchjongjangu stojí racionální okolnosti

3. 4. 2013 / Daniel Veselý

čas čtení 11 minut

Současné napětí na Korejském poloostrově je veřejnosti opět předkládáno jako důkaz o agresivitě severokorejského režimu; jako by stála v nahé prázdnotě, aniž by v potaz byly brány širší souvislosti. Nikdo samozřejmě represivní režim v Pchjongjangu nemíní podporovat v jeho válečnické rétorice, nicméně není prozíravé ignorovat zásadní důvody, jež ho k tomuto deviantnímu chování vedly v minulosti i dnes.

Setkávání s Čestmírem Císařem -- vzpomínka (Císař v ilegalitě)

3. 4. 2013 / Oldřich Průša

čas čtení 7 minut

Můj tatínek byl odborně (právník) i politicky celý krátký život velmi aktivním levicovým intelektuálem. Podle vzpomínek vrstevníků to byl slušný a empatický člověk. Já si jej pamatuji jako hodného a starostlivého, trpícího nedostatkem času a v posledních dvou letech nemocí srdce. Zemřel na přepracování a problémy se srdcem ve 42 letech v létě roku 1969; bráškovi bylo 11 a mně 16 let.

On i jemu podobní prožívali šedesátá léta nejdříve s velkými nadějemi a později obavami. Řečeno stručně - naděje se dlouho plnily, obavy se rychle naplnily.

Jak v parlamentu skoncovat s korupcí, přeběhlismem a lobbismem ?

3. 4. 2013

čas čtení 3 minuty

Jedním z mnoha důvodů proč přichází demokratická revoluce, která započne celonárodním shromážděním dne 7.4.2013 v Praze na Václavském náměstí v 13:00 h, je právě trestná činnost a nemorální chování našich zákonodárců. Tito občané by měli být etalonem, lidově řečeno vzorem ctností a morálky, leč tomu tak není, ba naopak. Zrovna při psaní tohoto článku koukám na televizní noviny kde se řeší nástup exsenátora Nováka do vězení a nějaké záležitosti, které nestíhám sledovat, kolem poslance Ratha, tohoto času ve vazbě, píše Tomáš Frček.

Podivuhodné manýry ve stavebním řízení

3. 4. 2013 / Aleš Uhlíř

čas čtení 4 minuty

Když mi kolega, s nímž jsem se v pondělí náhodně setkal, řekl, že v blízkosti našeho bydliště se ve svahu za borovicovým hájkem bude stavět bytový dům a zítra (tj. v úterý 2. dubna) je v této věci veřejné ústní jednání na městském magistrátu, byl jsem překvapen. Vzhledem k datu by to mohl být aprílový žert.

Chudoba a chudoba

3. 4. 2013 / Václav Dušek

čas čtení 1 minuta

Z Vatikánu do Prahy cesta předaleká. Papež František pravil, že církev musí býti chudá a vyslovil se i k papežským červeným botkám -- skončila prý doba karnevalu, tak nějak to řekl sluha Boží, obdivovatel Františka z Assisi, přítel Ježíše i jeho matičky Marie. Nu, v Praze se slova pastýřova asi neslyší, majetek nade vše -- kdo vládne penězi, má i moc nad lidmi; ekonomické špičky církve svaté nezahálely, nezahálejí, u nás jistě ne, že, pane kardinále? Vy jistě dobře znáte modlitbu Františka, nevelkého vzrůstem, ale obra duchem, prostého a čistého jako krajíc chleba... a pro připomínku první slova z modlitby milovníka všeho živého na této maličké křehké zemi. Milý pane, udělej ze mne nástroj svého míru, abych vnesl lásku, tam kde vládne nenávist...

POZVÁNKA:

Ekologické dny Olomouc 2013: Chvála polyfonie

3. 4. 2013

čas čtení < 1 minuta

Život mezi řádem a chaosem, mezi stejnostejností a pestrostí, mezi metodou a intuicí, mezi jasem rozumu a stínem pochybností. O kráse a bohatství přirozeného světa bez radikálních odpovědí a konkrétních návodů, ale s řadou zvídavých otázek a tvořivých možností. Jak podotkl Zdeněk Neubauer o scénáři besed Ekologických dnů Olomouc: "Je to taková společná porada o našem světě". "A jestli vůbec někdo něčemu rozumí," řekl si Medvěd, "tak je to Sova, nebo se nejmenuju Medvídek Pú. A to zase jo," dodal. "Ekotonální" myšlení na Ekologických dnech Olomouc 2013.

Slavnostní zahájení: pátek, 19. dubna 2013 20.00 Chrám sv. Michala, Olomouc. Varhanní koncert u sv. Michala - Enrico Zanovello (Itálie).

Podrobnosti a program ZDE

Proč se slušná většina nechává terorizovat brutální, antisociální menšinou?

2. 4. 2013

čas čtení 4 minuty

V den, kdy britská konzervativci vedená vláda zavedla podstatné škrty sociální sítě, se zamýšlí v deníku Guardian George Monbiot, proč si to lidé nechávají líbit.

Většina lidí žijících na světě je slušná, poctivá a hodná. Většina těch lidí, kteří nám vládnou jsou drsné svině. To je závěr, k němuž jsem došel po mnoha letech své novinářské práce, píše George Monbiot. Tato vláda, jejíž nekompetentní řízení ekonomiky zahnalo mnoho lidí do náruče státu, viní nemocné, nezaměstnané, špatně placené občany za krizi, kterou vyvolala zdivočelá elita - a trestá je. Většina lidí, která byla od nynějška postižena zavedenou daní na ložnice, jsou invalidi. Tisíce lidí bude vyhnáno ze svých domovů a mnoho dalších bude dohnáno do bídy. Zároveň koncem tohoto týdne budou sníženy daně pro občany, kteří vydělávají více než 150 000 liber ročně (375 000 Kč měsíčně).

Když děti poučují o minulosti rodiče

2. 4. 2013 / Radovan Baroš

čas čtení 30 minut

Proč máme potřebu se ještě i dvě desetiletí po pádu komunismu nostalgicky ohlížet za přízraky totalitní minulosti? Co tak nepostradatelného se nám nedostává v naší svobodné demokratické přítomnosti, že jsme bezděčně nuceni pídit se po tom v panoptiku kulturních artefaktů reálně socialistického všedního dne, od veskrze nevinných předmětů každodenní potřeby přes více či méně ideologicky podbarvené šlágry tehdejší populární hudby až po otevřeně propagandistické televizní seriály? Proč máme ještě i dnes, po té co se někdejší hrůzu nahánějící totalitární příšera proměnila v rozverný smích vzbuzujícího strašáka za vitrínou pomyslného -- i mnohého reálně existujícího -- muzea velkých kolektivistických utopií minulých epoch, tak neodbytnou potřebu vymítat strašidlo komunismu? A proč dnes přední voj fanatických vymítačů tohoto do politického očistce zapuzeného ďábla tvoří příslušníci generace, která realitu totalitního režimu na vlastní kůži vůbec nepoznala nebo byla v inkriminované době ještě v plenkách? Nad těmito i mnoha dalšími palčivými otázkami současné reflexe naší nedávné minulosti se ve své knize Konec komunismu. Od společnosti bez naděje k naději bez společnosti zamýšlí chorvatský filosof Boris Buden. Následující text je úryvkem z původního českého doslovu k jeho knize.

Evropské Německo? -- Spíš Německá Evropa

2. 4. 2013 / Ilona Švihlíková

čas čtení 19 minut

Role Německa byla pro evropský integrační projekt vždy klíčová. Cílem mělo být evropské Německo -- pevně vsazené do evropských demokratických struktur. Krize v Eurozóně ale ukazuje opak: Evropa se spíše stává německou. Kritici podoby hospodářské a měnové unie se obávají, že se Němcům povede to, po čem toužili celá staletí -- ovládnout Evropu. Nikoliv ovšem vojensky, ale ekonomicky (což je pravděpodobně ještě efektivnější cesta). Ideál pro současné německé představitele: Eurozóna skládající se z mnoha "malých" Němecek. Vize nejen děsivá, ale hlavně nefunkční.

Je Německo na Evropu příliš mocné?

1. 4. 2013

čas čtení 9 minut

Nedávná analýza časopisu Monocle zjistila, že Británie je globálně na špičce v prosazování své tzv. "měkké moci", své schopnosti vytvářet si přátele ve světě a ovlivňovat lidi nikoliv vojenskou mocí, ale kulturou, vzděláním, jazykem a hodnotami. "Krátce řečeno, jsou to věci, kvůli nimž nás mají lidé rádi, nikoliv věci, kvůli nimž by se nás báli," vysvětuje John Worne, šéf pro strategii v kulturní organizaci British Council.

Před dvaceti let německá ekonomika stagnovala. Dnes, zatímco se krize v eurozóně prohlubuje, německý obr udržuje Evropu při životě. Avšak německý sociolog Ulrich Beck je přesvědčen, že se Německo stalo politickým monstrem. Hovořil s ním v deníku Guardian Stuart Jeffries.

Ulrich Beck argumentuje ve své nové knize, že v důsledku katastrofy v eurozóně vzniklo politické monstrum: Německá Evropa. Se vstupem Chorvatska do Evropské unie, k němuž dojde 1. července 2013, bude mít Evropská unie 500 milionů obyvatel. Bude to tak největší trh a největší obchodní blok na světě.

"Nová německá moc v Evropě není založena jako v minulosti na síle," píše Beck. "Německo nepotřebuje zbraně k tomu, aby svou vůli dokázalo vnutit jiným státům. Nemá potřebu dělat invaze, přesto je Německo všude v Evropě všudypřítomné."

Zápas, který nevyhrajeme, nebude férový, aneb Rusko je pro ČR příliš velké sousto

2. 4. 2013 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty

27. března otisklo Právo redakční celostránkový rozhovor s předsedkyní ruské Rady federace Valentinou Matvijenkovou. Nad čtvrtstránkovou fotografií ruské političky se přitom skvěl titulek: Bude-li tendr na Temelín férový, vyhrajeme. (Americké konkurenci se na protistraně dostalo polovičního rozsahu s ani ne polovičním černobílým snímkem.)

Logika, kterou gospoža Matvijenková v rozhovoru rozvíjí, asi nejlépe vynikne, pokud ji na chvíli přeložíme na jiné pole. Dejme tomu, že by dva fotbalové týmy nastupovaly k zápasu - a kouč jednoho z nich se v médiích nechal slyšet: "Zápas, který nevyhrajeme, nebude férový", čímž by maximálně nedvojznačně dal najevo, že za případnou prohru ponese odpovědnost výhradně jen a jen rozhodčí. Co by takové praxi asi řekla sportovní veřejnost, je víceméně nabíledni.

Neplaťte bankám, radí ODS

2. 4. 2013 / Michal Rubáš

čas čtení 4 minuty

Jeden neoblíbený poslanec německé dolní komory už několik let při různých příležitostech vypráví s úspěchem stále stejnou anekdotu, která, pokud vím, zatím nepřekročila státní hranici, přestože její pointa je v přímé souvislosti s řešením i české národní zadluženosti:

Centrální banka poskytne jedné německé soukromé bance, říkejme jí pro zjednodušení Deutsche Bank, miliardu eur s jednoprocentním úrokem. Ta peníze okamžitě přepošle Portugalsku, Irsku nebo Řecku za úrok ve výši 5, 10, resp. 13 %. Za několik čtvrtletí vydělá stamilióny, aniž by reálně vytvořila jakoukoli hodnotu. Centrální banka státu "vygeneruje" peníze, které odevzdá soukromému investorovi, který tomuto státu s vysokou (ne)přidanou hodnotou půjčí na vysoký úrok.

Lidé a nadlidé

2. 4. 2013 / Jan Sláma

čas čtení 2 minuty

Nedávno nám v televizi ukázali jak se někteří pracující v pracovní době věnují svým soukromým zájmům. A prý zaměstnavatel, který takto lapí svého zaměstnance ho může namístě propustit. Podobná akce kdysi probíhala ještě za hlubokého socialismu, a to dokonce VB, tedy Veřejná bezpečnost zastavovala automobilisty, nejraději v pátek a pátrala kam, že to jedou a zdali nemají být v práci.

Vzpomněl jsem si na to, když jsem celý den poctivě proseděl u televize a sledoval jednání ze sněmovny, kde se opozice pokoušela odstranit naši milou vládu. My občané, kteří zaměstnáváme a dobře platíme své poslance, bychom měli z jejich pracovního nasazení vyvodit okamžitě důsledky. To je, dát jim padáka a nikoli zlatého.

Britský ministr práce a důchodového zabezpečení "dokáže žít za 1590 Kč týdně"

2. 4. 2013

čas čtení < 1 minuta

V pondělí uvedl v rozhlase BBC v ranním publicistickém pořadu Today David Bennet, že poté, co mu britská konzervativci vedená vláda nyní zrušila státní dotaci na činži, má k dispozici na živobytí jen 53 liber (1590 Kč) týdně. Dalším interviewovaným v pořadu byl britský konzervativní ministr práce a důchodového zabezpečení Iain Duncan Smith, který uvedl, že by klidně dokázal žít z 1590 Kč týdně, pokud by to bylo nutné.

V reakci na tento rozhovor vznikla internetová petice, která požaduje, aby Iain Duncan Smith z 1590 Kč týdně žil po dobu jednoho roku. Od pondělka petici podepsalo více než 200 000 signatářů.

Čistý příjem Iaina Duncana Smithe (tj. příjem po zdanění) je v současnosti 1600 liber (48 000 Kč) týdně. Cesta do zaměstnání ho každý den stojí 20 liber (600 Kč).

Petice je ZDE

Dokud se hraje a tančí, aneb Situace není kritická

2. 4. 2013 / Marek Řezanka

čas čtení 5 minut

Pro vyspělý demokratický stát by podle mého mělo být samozřejmostí, že má vytvořenou kvalitní sociální síť, která zabrání, aby ohrožené skupiny obyvatelstva klesly na samé dno: Tedy děti z nefunkčních rodin či z rodin bez zajištěných podmínek k jejich výchově, lidi handicapovaní a dlouhodobě nemocní, senioři, dlouhodobě nezaměstnaní.

Pokud stát ovšem dělá vše pro to, aby žádná podobná síť neexistovala a zaštiťuje se ničím nepodloženým náboženstvím, že je to nutné a správné, je patrně něco shnilého -- tentokrát ve státě českém.

Jestli je Česká republika něčím v sociální oblasti výjimečná, potom sítí Klokánků, které dětem z nefunkčních rodin (které často trpí mnoha problémy) snaží vytvořit takové zázemí, aby případně našly pěstounskou rodinu či se mohly vrátit zpět do své rodiny, zlepší-li se její situace.

Obhajoba žánru filosofické reflexe

2. 4. 2013 / Josef Šmajs

čas čtení 8 minut

Časopis Podnikatel v č. 1/2013 uveřejnil úvodníkový rozhovor se mnou, nazvaný "Jak dlouho ještě?" Protože jde o časopis, který se na stáncích neprodává, a téma rozhovoru by mohlo zajímat širší veřejnost, byl text se svolením vydavatele nabídnut k šíření v dalších médiích.

Rozhovor obratem přetisklo slovenské Slovo, ale další noviny zatím nereagují. Britské listy, které mi na rozdíl od českých novin bez průtahů otiskují i dlouhé odborné texty, tento rozhovor nečekaně odmítly. (Protože jsou otázky v rozhovoru podle našeho názoru koncipovány obdivně a nikoliv kriticky, takže osoba, uskutečňující rozhovor, není interviewovanému rovnocenným kritickým partnerem a rozhovor se propadá na úroveň PR. Nejde tedy o názory pana Šmajse, ale o nepříliš profesionální způsob, jak jsou prezentovány, pozn. red.)

V tomto ohledu jakoby nechtěně následují Filosofický časopis, který v roce 2005 odmítl uveřejnit můj apelativní text "Nájemní smlouva se Zemí", přijatý Valnou hromadou Obce spisovatelů a publikovaný v Literárních novinách, ale zahájil k textu diskusi, která pak trvala asi dva roky. Musím ovšem doplnit, že Britské listy "Nájemní smlouvu" pohotově otiskly a že si tohoto nezávislého deníku i jeho vzdělaných redaktorů vysoce cením. Kritické výhrady na adresu žurnalistů se tedy týkají jen hlavních českých deníků, časopisu Respekt a bohužel i našich časopisů ekologických.

Abcházská pravoslavná církev patří pod Gruzii, prohlásil představitel pro vnější vztahy ruské pravoslavné církve

2. 4. 2013 / Jimi Dabrundašvili

čas čtení 3 minuty

Podle serveru Democratic and freedom watch, představitel ruské pravoslavné církve Hilarion Volokamskij a jeho náměstek arcikněz Nikolaj Balašov , se ve městě Soči sešli s prezidentem separatistického regionu Gruzie, Abcházie Jižní Osetie. Toto je velice důležitá zpráva po rusko-gruzínské válce z roku 2008. Nese výrazný náznak zmírnění napětí mezi Ruskem a Gruzií.

Poslední tajemství Karla Kosíka

1. 4. 2013 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty

Reálný dějinný proces nakonec všechny vznešené ideje nenapravitelně semele a zkarikuje - a týká se to i historických proroctví; ohlášený mesiáš vjede do Jeruzaléma na oslu, aby byl potupně ukřižován, zatímco předpovězená proletářská revoluce vedoucích průmyslových národů je prováděna byrokratickou sektou profesionálních spiklenců v zaostalém agrárním Rusku, načež dopadne přesně v souladu se zmíněnými dispozicemi. Táž zákonitost ale postihla i odkaz českého filosofa a teoretika radikální demokracie Karla Kosíka.

Chudoba a chudoba

1. 4. 2013 / Václav Dušek

čas čtení 1 minuta

Z Vatikánu do Prahy cesta předaleká. Papež František pravil, že církev musí býti chudá, a vyslovil se i k papežským červeným botkám -- skončila prý doba karnevalu, tak nějak to řekl sluha Boží, obdivovatel Františka z Assisi, přítel Ježíše i jeho matičky Marie. Nu, v Praze se slova pastýřova asi neslyší, majetek nade vše -- kdo vládne penězi, má i moc nad lidmi; ekonomické špičky církve svaté nezahálely, nezahálejí, u nás jistě ne, že, pane kardinále? Vy jistě dobře znáte modlitbu Františka, nevelkého vzrůstem, ale obra duchem, prostého a čistého jako krajíc chleba... a pro připomínku první slova z modlitby milovníka všeho živého na této maličké křehké zemi. Milý pane, udělej ze mne nástroj svého míru, abych vnesl lásku, tam kde vládne nenávist...

Prekariát

1. 4. 2013 / Zdeněk Rous

čas čtení 12 minut

Zpracováno na základě knihy G. Standinga Prekariát -- nová nebezpečná třída (Precariat: The New Dangerous Class. 2011. Bloomsbury Academic.)

"Novou sociální otázkou je zevšeobecnění prekérní námezdní práce a jeho dopad na teritoria a životní strategie městského proletariátu."

Loic Wacquant, Urban Outcasts

Do české veřejné diskuse se prosazují nové kategorie. Morálně zabarvenému slovu "underclass" podobné a rasovými konotacemi obohacené sousloví "sociálně nepřizpůsobiví" již naplno zakotvilo v debatách o společnosti. Nahrazuje podobně problematický termín sociálně vyloučení. Snad proto, že ono "sociální vyloučení" by mohlo naznačovat, že vina není nutně na straně samotných "vyloučených". Svého momentu na výsluní se však snad dočká i termín prekariát, který poprvé použil francouzský sociolog Pierre Bourdieu. Tento termín by mohl být účinným nástrojem nejen společenské analýzy, ale i politického boje.

Neznesitelný priemysel myslenia a románov

1. 4. 2013 / Igor Daniš

čas čtení 26 minut

Rovnakosť a totálne informovanie

Rok pred rokom 1984 od 1.apríla 84-ročný Milan Kundera napísal: "Ale naneštěstí i román je zpracován: termity redukce, která neredukuje jen smysl světa, ale též smysl děl. Román (jako ostatně celá kultura) se ocitá čím dál víc v rukou médií; a média, tito agenti planetárního sjednocení, amplifikují, i regulují proces redukce; distribuují do celého světa stejné simplifikace, stejná klišé, ta, která jsou s to být přijata největším množstvím, všemi, celým lidstvem. A záleží málo na tom, že se v rozličných mediálních orgánech projevují rozličné politické zájmy. Za tímto rozdílem povrchu vládne společný duch. Stačí zalistovat politickými týdeníky americkými či evropskými, levicovými i pravicovými, od Time ke Spieglu: všichni mají stejné vidění života odrážející se ve stejném pořadí, v jakém je složen jejich obsah, ve stejných rubrikách, ve stejných žurnalistických formách, ve stejném slovníku, ve stejném stylu, ve stejném uměleckém vkusu a stejné hierarchii toho, co považují za důležité a co považují za bezvýznamné. Obecný duch masových médií skrytý za jejich politickou rozličností, to je duch naší doby. Ten duch mi připadá protikladný duchu románu." (Časť "Zneuznávané dědictví Cervantosovo" v knihe "Umění románu").

Pokojne môžeme konštatovať, že žijeme v rovnakom svete. Navyše od roku 1984 sa svet globalizoval a nielen hierarchia hodnôt, obsah masmédií sú rovnaké, ale všetci, ľudia sami od seba, chcú byť rovnakí, viesť sa na tzv. víťaznej vlne, hľadať čo najširší menovateľ, nevybočiť z radu, vyhnúť sa kritike, že nemašírujú v rade, čo môže zapríčiniť negatívnu odozvu čitateľov a sponzorov a následný pád do hlbín stratovosti. Hovoriť a písať rovnako sa stalo nevyhnutnou požiadavkou doby, bez nej sa vyraďujete z hry, zo spoločnosti, dostávate mimo hru, do priestoru zabudnutia. A nemyslím teraz len na žurnalistiku a politiku, ale na celé pole umenia a kultúry. Ale ktovie, možno to vždy, počas dejín bolo rovnaké.

1. dubna je Milanu Kunderovi 84 let, pozn. red.

Kunderovo bilancování románu

1. 4. 2013 / Boris Cvek

čas čtení 47 minut

Když čtu článek pana Daniše o Milanu Kunderovi, ve kterém zmiňuje jeho esej "Zneuznávané dědictví Cervantesovo", vzpomněl jsem si, že jsem v roce 2004 napsal pro literární časopis Téma, který jsem tehdy vydával, polemickou úvahu "Milan Kundera a jeho bilancování románu" (vyšlo ve 4. čísle zmíněného času). Neříkám, že bych dnes plně souhlasil se vším, co jsem tehdy napsal, ale ať si čtenář udělá názor sám. Následuje můj původní text:

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za únor 2013

19. 3. 2013

čas čtení 2 minuty

V únoru 2013 přispělo finančně na Britské listy 217 osob bankovním příkazem celkovou částkou 61 486.45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v říjnu 2012 částkou 4206.67 Kč. Příjem z reklamy byl 5000 Kč.

4 čtenáři Britských listů přispělo v únoru 2013 na projekt ke zcivilizování exekutorské praxe částkou 900 Kč. Konečná částka k dispozici Britským listům k 28. 2. 2013 byla 238 003.10 Kč, z toho na exekutorský projekt 166 375.59 Kč a na na provoz Britských listů 71 627.51 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

38812