Je Německo na Evropu příliš mocné?

1. 4. 2013

Nedávná analýza časopisu Monocle zjistila, že Británie je globálně na špičce v prosazování své tzv. "měkké moci", své schopnosti vytvářet si přátele ve světě a ovlivňovat lidi nikoliv vojenskou mocí, ale kulturou, vzděláním, jazykem a hodnotami. "Krátce řečeno, jsou to věci, kvůli nimž nás mají lidé rádi, nikoliv věci, kvůli nimž by se nás báli," vysvětuje John Worne, šéf pro strategii v kulturní organizaci British Council.

Před dvaceti let německá ekonomika stagnovala. Dnes, zatímco se krize v eurozóně prohlubuje, německý obr udržuje Evropu při životě. Avšak německý sociolog Ulrich Beck je přesvědčen, že se Německo stalo politickým monstrem. Hovořil s ním v deníku Guardian Stuart Jeffries.

Ulrich Beck argumentuje ve své nové knize, že v důsledku katastrofy v eurozóně vzniklo politické monstrum: Německá Evropa. Se vstupem Chorvatska do Evropské unie, k němuž dojde 1. července 2013, bude mít Evropská unie 500 milionů obyvatel. Bude to tak největší trh a největší obchodní blok na světě.

"Nová německá moc v Evropě není založena jako v minulosti na síle," píše Beck. "Německo nepotřebuje zbraně k tomu, aby svou vůli dokázalo vnutit jiným státům. Nemá potřebu dělat invaze, přesto je Německo všude v Evropě všudypřítomné."

Železná kancléřka Angela Merkelová vládne Evropě, vnucuje německé hodnoty slabším národům, finančně zachraňuje jižní Evropany s jejich přebujelým veřejným sektorem, chronickým vyhýbáním se placení daní a dlouhými obědy. "V zemích, které jsou nejdrastičtěji postiženy krizí, zastává mnoho lidí názor, že přišli o všechno, protože je bruselská a berlínská politika škrtů připravila o živobytí - a také o lidskou důstojnost," píše Beck.

Jiní Němci to tak přirozeně nevidí. Podle nich přinese nakonec tvrdá práce pozitivní výsledky a není nic ostudného na placení daní. "No, Německo dominuje Evropě ekonomicky, protože je to země s největším množstvím obyvatel," vysvětluje německý komik Hennig Wehn."Německo má také několik věci, které vysvětlují náš ekonomický úspěch, z něhož se jiní mohou poučit - náš systém učňovských kurzů, naše stavební spořitelny, které pomáhají podnikatelům. Švábové mají rčení: 'Schaffe, schaffe, Häusle baue!' - 'Dělej, dělej, postav dům!' Takovéto úsilí je charakteristickým rysem německé totožnosti."

Potíž je, že Německo si o sobě myslí, že je to národ usilovně pracujících lidí, kteří financují kontinent lenochů. "Plýtváme svými penězi na zbankrotované Řeky," napsal bulvární deník Bild. "Kdyby Řecko a Irsko zítra zmizelo v moři, Německo by pociťovalo tiché ulehčení," říká Simon Winder, autor knihy Germania: Osobní historie Němců, dříve i dnes. "Německo mi dnes připomíná Britské impérium, s břemenem mnoha nelukrativních kolonií, které Británie taky musela hájit, zatímco ji zajímala jen Indie. Problém Německa dnes je to, že žádnou Indii nevlastní, jen spoustu zemí jako Sierra Leone."

Nejnovější eurokrize na Kypru potvrzuje Beckovu analýzu. Podle Paula Masona, novináře z BBC, "se chtějí Němci vyhnout morálnímu hazardu, nechtějí odměňovat zemi, která se prodávala jako volné hřiště pro Rusy, kteří si chtějí uchovat své peníze". Němci prostě chtějí, aby se Kypr probudil a uznal, že je potřeba škrtů. Beck argumentuje, že Němci chtějí dát Kypru morální lekci, totiž že, jak zdůrazňuje "Utrpení očišťuje. Cesta peklem, cesta škrty, vede do nebe hospodářského oživení." Je to nesmírně německé poučení, založené na filozofii Martina Luthera a Maxe Webera a na protestantské pracovní etice. Na Kypru to tedy není populární.

Co ale získávají Němci z toho, že poučují údajně líné Evropany jak řídit svou ekonomiku? Podle Becka poskytla nová německá nadvláda Evropě německému národu po mnoha desetiletích pocitu viny za nacismus zcela novou totožnost. Po druhé světové válce bylo Německo morálně i hospodářsky zkorumpovány. Nyní, argumentuje Beck, je zase na koni.

Původ dnešní německé moci v Evropě pochází z doby před nynější hospodářskou krizí. Více než před dvaceti lety se Německo obětovalo Evropě v Maastrichtu, kdy se vzdalo německé marky, aby mohla vzniknout nová měna. "Tragedií pro Němce je to, že považovali euro za svůj velký, hojivý dar Evropě, považovali to za čin sebezapření, vzdali se své velké německé marky ku prospěchu celého evropského kontinentu," říká Winder. Od pádu Hitlera si Němci dali úkol vybudovat Evropu, v níž musí být možné s konečnou platností překonat úzkoprsé nacionalismy, které Evropu ničily.

Všechno se to vyjadřuje německým slovem Vergangenheitsbewältigung, tedy zvládnutí minulosti, především nacistické minulosti.

"Němci už nechtějí, aby si o nich lidé mysleli, že jsou rasisté a že jsou válkychtiví," tvrdí Beck. "Chtějí se stát učiteli a morálními osvěcovateli Evropy." Velkou otázkou ovšem je, zda Evropa chce německé poučování poslouchat.

Avšak Němci argumentují, že před dvaceti lety bylo Německo po sjednocení v obdobném průšvihu, v jakém je dnes Řecko. Jeho ekonomika stagnovala a mělo 5 milionů nezaměstnaných. Avšak v důsledku neoliberálních škrtů a protestantského přesvědčení, že "utrpení očišťuje", dokázali Němci vytvořit zázrak téměř plné zaměstnanosti. A, jak argumentuje Beck, zkušenost z oživování německé ekonomiky po sjednocení Německa nyní Německo používá jako vzor pro své zvládání hospodářské krize v Evropě. Merkelová má nyní možnost diktovat podmínky, které musejí krachující státy v eurozóně - Řecko, Itálie a Španělsko - přijmout, mají-li mít možnost zažádat o další úvěry.

Beck poukazuje na to, že je Merkelová nekorunovanou královnou Evropy. Nutí německé kolonie v Evropě, aby šetřily - jako správná švábská hospodyně. "Totéž dělala Margaret Thatcherová, když Británii vnucovala kuchyňskou ekonomiku. Je v tom ale velký rozdíl. Angličané Thatcherovou zvolili. Pro to, co Merkelová dělá Evropě, nemá demokratický mandát."

Z tohoto hlediska to tedy vypadá, jako že šílení antidemokraté v Německu zneužívají hospodářské krize k tomu, aby provedli na ospalém evropském kontinentu politický puč. Jsme svědky německého úsilí mocensky ovládnout Evropu? "Panebože, to ne," argumentuje Winder. "Němci sice jsou kolonisté, ale strašně neochotní kolonisté. Takové spiknutí neexistuje."

Německá moc je však postižena paradoxem. Německo je ekonomicky mocné, avšak kulturně zanedbatelné. Nikdo nenosí německé kožené kalhoty v Glasgow či ve Varšavě. Skoro nikdo se neučí německy. Všichni se po Evropě dívají na dánské televizní thrillery, ale koupili jste si někdy nedávno nějaký německý film?

"Kulturně je Německo prázdné," říká Winder. "Německý román neexistuje, neexistuje ani německý film. Ale stejné je to po celé Evropě. Evropa je kulturně mrtvá. Kulturním dynamem Evropy je Británie," míní Winder.

Proč je Německo tak neúspěšné při exportu německé kultury? "Je pro to jednoduché vysvětlení," argumentuje Wehn. "Bismarck nevěřil v kolonie." Proto se němčina nikdy nestala globálním jazykem, tím se stala angličtina. Nedávná analýza časopisu Monocle zjistila, že Británie je globálně na špičce v prosazování své tzv. "měkké moci", své schopnosti vytvářet si přátele ve světě a ovlivňovat lidi nikoliv vojenskou mocí, ale kulturou, vzděláním, jazykem a hodnotami. "Krátce řečeno, jsou to věci, kvůli nimž nás mají lidé rádi, nikoliv věci, kvůli nimž by se nás báli," vysvětuje John Worne, šéf pro strategii v kulturní organizaci British Council.

Německa se naopak lidi bojí v důsledku jeho hospodářské nadřazenosti. Zároveň je prý Německo kulturně izolované samo v sobě.

Jak se však dívá německá Evropa na ekonomicky se propadající, nicméně však kulturně údajně dynamickou Británii? "Británie se v Evropě stává irelevantní," říká Beck. "Už teď existuje dvojrychlostní Evropa a na průkopnické Evropě, která je v popředí, se Británie nepodílí. Cameron se snaží z Evropy odejít. Je to chyba. Poprvé v současnosti všichni evropští občané existenčně zcela závisejí na Evropě." Ale to je také německý pohled - Britové nepřijímají evropský existencialismus ani evropský kosmopolitismus.

Není překvapivé, že jako typický Němec, který usiluje o to skoncovat s malichernými evropskými nacionalismy, Beck radí, aby Evropská unie získala větší pravomoci. Tím by se skoncovalo s nedemokratickou vládou Angely Merkelové. V minulosti byly rozpočty Evropské unie ovlivňovány škrty a neoliberalismem. V budoucnosti by měly podle Becka být založeny na principu celoevropského sociálního kontraktu na obranu zaměstnanosti, svobody a demokracie.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
8103

Diskuse

Obsah vydání | 4. 4. 2013