Mezigenerační rozhovor, díl 2.
23. 8. 2018
/
Bohumil Kartous
čas čtení
16 minut
Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous
41: Vilfredo
Pareto měl pravdu, když popisoval transfer moci jako proces, který se děje v
rámci elit, jejich cirkulace. Pokud použijeme jeho terminologii, pak jde v
současnosti o to, zda elita - vaše generace - úspěšně předá moc synům a dcerám,
jinými slovy, zda se podaří etablovat oligarchii jako vícegenerační, jako tomu
je v zemích s dlouhým kontinuálním vývojem, v němž nedocházelo k mocenským
zvratům. Nebo zda vznikne kontra-elita, která moc převezme a potlačí stávající
držitele moci. Jak už jsem psal v naší komunikaci někdy dříve, demokracie
současnosti je více či méně kombinací oligarchie a meritokracie. Jako jistou
šanci vidím to, že v tomto mocenském paktu dojde k rozpadu.
51: Pouze
aktivní vystoupení studenstva by vytvořilo trhlinu v elitě, když by její část
novému hnutí podala pomocnou finanční ruku. V tom okamžiku by se ale tato
nabídka rozbíjející jednotu elity musela přijmout bez ohledu na moralistní řeči
o nezávislosti, která je sice krásná, ale k výsledkům nevede. Problém je v tom,
že já neznám jediného studentského lídra. Studenstvo vymizelo. Haló, kde Vy
vysokoškoláci jste?
41: Pohybuju
se mezi lidmi, kterým je mezi 20 a 30, stejně jako znám generaci starší. Je to
generace velmi komplikovaná, jejich život determinuje rychle vzrostlá životní
úroveň a otevření digitální dimenze, která změnila život společnosti a dle mého
významně odsává velkou část energie, která by se jinak projevila ve světě
fyzickém. Vysoká životní úroveň a možnost unikat do digitální dimenze eliminují
hnutí v pravém slova smyslu, hnutí vehiklu, na němž by mohla přijet politická změna.
To se těžko změní.
51: Je-li pravda to, co píšeš: tedy ta strašlivá pasivita
mladé generace unikající do digitálu nebo jezdící okolo světa (mám dva syny, 20
a 18, a politický názor mají nulový), tak se opravdu nepodaří provést změnu
elit. Vy, čtyřicátníci, budete odsouzení k tomu být pouze servisní generace.