Bodláky Václava Duška
23. 8. 2018 / Václav Dušek
Nejeden šuspajtl má o sobě samém božského mínění k rozdávání, významem se však podobá jepičímu králi, společensky unavuje čtenáře i posluchače, voličstvo i hospodské nádenictvo – a často se potrefený Hejhala chová povýšeně z jeho planetárně bezvýznamného postavení žabáka v rákosí. Partaj vše přikryje. Přitom partajnictví je hrozba demokracie - povaha politického stranictví zaznamenána dr. Edvardem Benešem nás může vrátit k realitě života vezdejšího, stačí si přečíst odkaz zkušeného i protřelého politického lišáka. Politikaření je směšným pokusem vymanit se z duchovní bídy, malosti poznání, vytvořit zdání, že míjíme velikána; máme kolem sebe výrazně poznamenané osoby, zahleděné do sebe samých, vytvářejících kulisu padlých hrdinů. Nejsme dostatečně obezřetní, abychom rázně ukončili styk s napadenými mrzouty virem slávy; mlýnky rozhašené k nepoužití přesto melou, semelou znalce i dutohlavce.
Božínku, jsi-li oddaným straníkem, pak máš našlápnuto k pohřbu s poctami, vrtíš se světem nestálosti v ochranném kruhu závislosti potřebné k postupu či zachování dosaženého štěstí.
Povýšenost – nepoučenost.
Nedávno komik pohrávající si se školní němčinou vzkázal veřejnosti a protivníkům, že jest starý, ale stále rychlý – ne v myšlenkách, ty trvale postrádá, v politice zmaru, prchavé stranickosti, v naduté bezuzdnosti tlachalství. Jeho nabídka k souboji asi zůstane nevyslyšena – památkově chráněné zříceniny neradno poslat k zemi – vzkaz bijci s gulami zní – bacha, jsou starší a ještě rychlejší, takže neprovokuj, koťouchu. Starosti máš přízemní, hubu plnou jedu – říkej si frájo vyšlý z módy: jedu, jedu, jedu až dojedu.
V poslední době se věnují masmédia neokrajově rozvrácenému klimatu. Matka Země nás má plné zuby! Rabování nenasytných těžebních společností podporovaných posedlými ministerskými úředníky, vládními zástupci, neutuchajícímu šlendriánu – zvyšující se úplatky, smyšlené poplatky, rozpory, ošetřené soudní opory, v prvních řadách tyátru podezřelí z neoprávněného držení majetku – a hle, světoví lídři se shodnou, máslo na hlavě se rozteče, lidičkové zmlknou, rozjuchané paničky chmatáků nám poradí, jak nezávidět a smířit se s druhořadým životem – ouha, co je ten druhořadý život, hrdé přifouklé dámičky, zplihlé slípky, krásky prošité odbornými profesorskými stehy; přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno. Slova laciných doporučení vedou k umlčení nespokojených.
Pýcha k smíchu.
Nedostatek vody vyděsil pověřené a spustila se kampaň o odvrácení pouštního nebezpečí. Zdali se bude připomínat nezodpovědnost vodních rádoby amatérských hospodářů, stržené léčivé prameny díky tuposti, úbytek studánek, potoků – vrty nezvykle hluboké, nezbytné k dodávce něčeho tak přízemního jako je voda. O vodu se u nás svedl boj, hrozilo nebezpečí, mírně přehnáno, doloženo, že si přehrady koupí teroristé a vypláchnou občany v údolních krajinách – záplava vlnou víceletou, pouhá vlnka proti tomu, co mohlo nastat. Velká vodní světová válka nemusí býti utopií. Zatím s vodou nešetříme. Však nějak bylo a nějak bude. Pravda, lidí je jako psů, ale my si poradíme... Voda byla, voda bude! A my nebudeme. Podzemní vodstvo kontrolováno – opravdu? Oceány a moře krmíme odpady, jak dlouho? My lidé jsme vynalézaví traviči. Příroda nám musí sloužit! Posloužit nenasytnosti mizerů – toho, tebe, mne. Uchváceni vírou v lidský vzestup k mrazivým hvězdám, umíme se zdárně rouhat, rozpínat k prasknutí, věříme v nekonečnost trvání v zemské kolébce...
Válku nelze soudit po vypuknutí války.
K nám se ohavné válečné plameny dostaly v okamžiku balkánského pročišťování ras. K smíchu – věř a víra tvá tě uzdraví, komanda smrti konala čistky s důkladností pěstované dlouhodobé nenávisti. Protesty mírotvorců marné, bombardování ovšem úspěšné; našli se trulanti, kteří si libovali nad úspěchy leteckých vrahů. Nalézt vysvětlení pro odpornou krutost, brnkačka. V zrcadle křivých hub vidíme vyžrané pantatíky, zmalované dámy, neuctivou chátru, krvežíznivé vrahouny a jiné politické tahouny. Podívejte, my máme také válečný stav, zatím mezi partajemi vedenými škrholy a zamindrákovanými bohatýry.
V bludišti se lehce ztratíme – i tiše vytratíme.
Diskuse