Dokážeme si poradit s klimatickou krizí?
17. 8. 2020
/
Daniel Veselý
čas čtení
4 minuty
Tento
komentář byl psán pro Český rozhlas Plus. Jde již o druhý autorův text, který
Čro Plus odmítl zveřejnit.
Jednotlivé
země se vůči koronavirové krizi staví po svém, nicméně drtivá většina
z nich se snaží nějakým způsobem vypořádat se smrtícím patogenem.
Hovoříme-li o mnohem závažnější krizi – o pozvolném klimatickém rozvratu – státníci
a politikové už tak horlivou iniciativu nevyvíjejí.
Máme
k dispozici velké množství informací, a proto dobře víme, že obě krize, jak
pandemie, tak klimatická nouze, spolu do značné míry souvisejí. Patogen lze
chápat jako důrazné varování lidstvu, které by mělo radikálně přehodnotit svůj
postoj nejen vůči životnímu prostředí, ale i vůči tomu, na jakých principech funguje
růstem posedlá společnost. Drancování panenských končin nás vystavilo neznámým
a nebezpečným virům, třeba ebole.
Podle
vědců jsme vkročili do éry, kdy nás mohou ohrožovat častější a ničivější epidemie,
což úzce souvisí se systematickou destrukcí životního prostředí. Vědecký časopis
Nature v létě zveřejnil studii, podle níž masivní odlesňování a nekontrolované
využívání přírodních zdrojů může v horizontu dvou až čtyř dekád přivodit
kolaps civilizace.
Dobývání
a spalování fosilních paliv se drasticky podepisuje na ohřívání planety, což se
v konečném důsledku projevuje na čím dál častějších a ničivějších
klimatických jevech. A důkazů je bezpočet; ostatně naše žitá skutečnost může
svědčit sama.
Smutné
rekordy a chmurné prognózy
Přestože
hromadné uzavírky vedly k dočasnému poklesu emisí skleníkových plynů,
podle údajů získaných během první poloviny roku se letošek se vší
pravděpodobností stane buď nejteplejším, nebo druhým nejteplejším rokem
v historii měření. Za vlnou veder a požárů, které letos zasáhly arktickou
oblast Sibiře, stojí s pravděpodobností hraničící s jistotou
antropogenní změny klimatu.
Člověk
tak vědomě roztáčí smrtící spirálu: rekordní teploty jsou hnací silou požárů,
jež pohlcují tamní flóru a přispívají k tání permafrostu obsahujícího
obrovské množství metanu. Tento mocný skleníkový plyn následně uniká do
atmosféry a prohlubuje klimatickou krizi. Arktický region se podle aktuálních
vědeckých poznatků ohřívá nejméně třikrát rychleji než zbytek planety, zatímco
tání zdejší ledové pokrývky dosahuje nových rekordů. Naplní-li se nejhorší
prognóza, do poloviny století se teplota v oblasti zvýší až o 7 stupňů Celsia.
Ani
z Antarktidy nepřicházejí dobré zprávy. V létě vědci zaznamenali
vůbec první případ úniku metanu z mořského dna, pod nímž se nacházejí
rozsáhlá ložiska tohoto skleníkového plynu. Jde o značně znepokojující fakt,
neboť věčně zmrzlá půda ukrývá potenciálně nebezpečné bakterie a viry.
Rekordní
teploty naměřili také v Iráku, Íránu, Saúdské Arábii, Libanonu a v Sýrii.
V Bagdádu se rtuť teploměru vyšplhala k 52 stupňům Celsia. Některé regiony,
kde žije třetina lidské populace, budou podle odborníků do roku 2070 prakticky
neobyvatelné, pokud nedojde k poklesu emisí skleníkových plynů. To by
vyvolalo globální migrační krizi, proti které by ta minulá byla jen neškodnou
epizodkou.
Zdá
se ale, že se světoví lídři ne a ne poučit, když uvážíme, že koronavirové
stimulační balíčky obsahují stovky miliard dolarů pro fosilní průmysl, zatímco
nízkouhlíková ekonomika posbírá jen drobné. Pokud se lídři jako Donald Trump a
Jair Bolsonaro svou extrémní antiklimatickou agendou okázale chlubí, ani
ostatní hlavy států, především G20, neberou klimatickou krizi vážně – ba
naopak.
Přitom
nižší poptávka po ropě způsobená koronavirovými omezeními a zadluženost
energetických korporací přímo vybízejí k vyšší podpoře obnovitelných
zdrojů a oddálení klimatického kolapsu.
9390
Diskuse