Problém ČT spočívá v něčem jiném než v údajném ohrožení její nezávislosti

3. 12. 2020 / Daniel Veselý

čas čtení 5 minut

Bohumil Kartous ve svém textu ČT mezi Charybdou a Primou míní, že v době, kdy je naše největší veřejnoprávní médium údajně ohroženo „paragány“ zemanovsko-babišovské kliky, je mu „dost nepříjemné, že není možné Českou televizi kritizovat s cílem posunout ji k lepším výkonům“. Podíváme-li se však na celou lapálii poněkud střízlivějšíma očima, vězme, že to může být právě naopak.

Každý, kdo ovládá nějaký cizí jazyk a kdo má možnost sledovat zpravodajství a publicistiku dejme tomu na Al Džazíře, si musí říkat, že se Česká televize zacyklila ve vyčichlých předsudcích a jednostranných pohledech na svět. Pravda, ČT sice nedisponuje tak obrovskými finančními prostředky jako proslulá katarská televizní stanice, nicméně volba témat a jejich kvalitní zpracování zas tak horentní sumy nevyžaduje.

Co se oné deklarované veřejnoprávnosti týče, snad nikdo příčetný nepochybuje o tom, že médium, jež plnohodnotně pokrývá názorové spektrum, je v každé společnosti zapotřebí jako sůl. Pod tímto pojmem si ale představuji veškeré relevantní pohledy na dění u nás i v zahraničí – a nikoliv jen úzkoprsá stanoviska od reality odtržených pražských liberálů. Komické snahy pánů Veselého a Matochy nebo paní Lipovské o neutralizaci ČT ve prospěch Hradu a Babišovy vlády, sice mohou mnohé z nás zvednout ze židle, nicméně podle některých pozorovatelů se spíše jedná o bouři ve sklenici vody než o smrtelné ohrožení České televize.

Podle mediálního analytika Milana Šmída okolo celé záležitosti „planou zbytečné vášně“, protože Rada ČT disponuje právem jmenovat a odvolávat dozorčí komisi, k čemuž nakonec došlo. Šmíd ale podotýká, že je možné vznést oprávněné námitky vůči tomu, jakým způsobem k tomuto kroku došlo. Analytik se svou kritikou na adresu Matochy a spol. nikterak netají, jelikož tyto obskurní figurky poslání veřejnoprávního média nechápou a nevěří mu – nicméně jedním dechem dodává, že členové rady mají na takovýto názor právo. Šmíd do detailů rozebírá příčiny, proč dozorčí komise vznikla, analyzuje její kontrolní roli a popisuje politické tlaky na činnost České televize, aby nakonec seznal, že její veřejnoprávnost ohrožena není. Podle Šmída celé debatě chybí věcnost, přičemž oba znepřátelené tábory se pouze překřikují, aniž by šly k jádru věci.

Domnívám se – na rozdíl od Bohumila Kartouse – že poctivé hodnocení ČT je pro její další fungování nezbytně nutné, aby se její dosavadní činnost mohla zlepšit a aby oslovila i ty, kdo už nad ní dávno zlomili hůl. A věru – práce je jak na kostele. Nabízí se však otázka, zda je to v době, kdy se sdělovací prostředky v Maďarsku a Polsku stávají mocenským nástrojem tamních k autoritářství inklinujících vlád, vůbec reálné… 

Na webovém portále ČT24 byl 1. prosince zveřejněn souhrnný text o rané fázi koronavirové pandemie s výmluvným titulkem Před rokem v Číně popsali první případ záhadného zápalu plic. Utajování přispělo k rozšíření covidu v pandemii. Článek je od začátku do konce protkán výtkami na adresu Pekingu – leckdy oprávněnými – aniž by se však autor namáhal uvést důležité informace, jež se už na jaře objevily ve vědeckých časopisech a západních tiskovinách. Všichni přece dobře víme, jaké neplechy a zločiny páchá pekingská věrchuška, jenže to k pochopení dané věci přirozeně nestačí. Ostatně od autoritářských režimů obdobné praktiky včetně šíření pošahaných konspiračních teorií můžeme očekávat; tedy nic nového pod sluncem. V textu sice mezi řádky zazní, že čínští vědci poprvé izolovali a sekvenovali SARS-CoV-2, nicméně absentuje informace, že k tomu došlo poměrně záhy – 11. ledna. Drastická opatření včetně přísných lockdownů a agresivního testování a trasování zabránily tomu, aby novým koronavirem onemocnělo 500 milionů Číňanů, jak čteme v březnové studii publikované v časopisu Nature s názvem What China's coronavirus response can teach the rest of the world. A nakonec: za ono donekonečna omílané tutlání rozsahu epidemie Čínskou komunistickou stranou podle listu New York Times mohou lokální byrokraté, kteří se svým nadřízeným báli říci pravdu.

A podobných příkladů lze v ČT nalézt dvanáct do tuctu.

Netrpělivě čekám, kdy Česká televize v rámci oné vytrubované veřejnoprávnosti zveřejní zevrubný text, kde bude do nejmenších detailů popsáno, proč vyspělé západní země v čele se Spojenými státy a Velkou Británií v boji s novým koronavirem fatálně pohořely, přestože měly veškeré relevantní informace od čínských vědců v předstihu.

 

 

 

0
Vytisknout
6309

Diskuse

Obsah vydání | 8. 12. 2020