Vzestup antiintelektualismu

4. 12. 2020

Jak jsme se dostali do Ameriky, která vede otevřenou válku proti pravdě?, ptá se Abigail Bassettová.

Antiintelektualismus nebo popírání pravdy, faktů a vědy se během posledních čtyř let stal středem zájmu, z velké části díky prezidentu Trumpovi. Ať už tvítujeme o "fake news" nebo falešně tvrdíme, že "vyhrál volby", Trump sám byl v posledních letech jedním z nejprominentnějších hráčů antiintelektualistického hnutí a to výrazně ztížilo schopnost americké veřejnosti poznat a pochopit, co je pravda a co ne.

Ale Trump je jen hrbolem na cestě dlouhé historie antiintelektualismu v Americe. Antiintelektualismus byl používán totalitárními vládami k udržení veřejnosti v temnotě. Využívaly jej autoritářské režimy, včetně každého od Hitlera, Franca, Pinocheta, Roberta Mugabeho, Nicoláse Madura a Slobodana Milośeviče. Samotný tento fakt nabízí děsivý náhled do toho, jak mohou být nebezpečná hnutí zaměřená proti faktům, proti vědě a proti pravdě.

Zde jsou cesta, jíž jsme se sem dostali, kroky, které můžeme podniknout, abychom se ochránili před propadnutím lži, a co tvrdí experti o tom, co dalšího potřebujeme, abychom se vzpamatovali z této periody podvodu.

Jak jsme se sem dostali?

I když se může zdát, že jde o relativně nový fenomén, univerzální nedůvěra k expertům, intelektuálům, novinářům a médiím tu byla od samého vzniku Spojených států. Je to jako charakterová vada, která se stala součástí naší DNA a pro mnohé i znamením pýchy. Jde také o složitou a spletitou cestu, která nás dovedla do tohoto bodu.

Jak ve své slavné knize z roku 1963 "Antiintelektualismus v americkém životě" napsal slavný historik Richard Hofstadter, každý od Davyho Crocketta až po Henryho Adamse ztělesňoval myšlenku antiintelektualismu a zdůrazňoval hodnotu, kterou i první Američané vkládali do obyčejného člověka ve srovnání s expertem. Hofstadter ve své knize poukazuje na roli náboženství a nadřazování předsudku nad vědu jakožto první předzvěsti nyní dotvořené americké mentality. Amerika byla koneckonců založena puritány, konzervativní náboženskou skupinou, která přišla do Nového světa, aby unikla persekuci v Anglii.

Hofstadter si všímá, že Američané vždy výše hodnotili fyzický výkon a praktický výcvik, šikovnost a ten typ soběstačnosti, který lidé jako Adam Smith vyzvedávali nad intelektuální sklony. Komerční úspěch dosažený tvrdou prací byl ceněn a stal se čím dál zakořeněnějším v americké psýché.

Jak Amerika rostla a blížila se moderní době, kolem komerčního úspěchu se zvedala bariéra ve formě vzdělání. Zejména šlo o vysokoškolské vzdělání pro lépe placené práce. Když průměrné školné za jeden rok překračuje 41 000 dolarů, vzniká děsivá propast mezi těmi, kdo si mohou školu dovolit, a těmi, kdo na to prostě nemají. To pak vytvořilo ještě významnější propast mezi bohatými a chudými.

Přidejte politiky snažící se oslovit širokou voličskou základnu, kteří tedy hrají na tuto nerovnost a jdou po "elitách", které si mohou dovolit školu, což způsobuje, že vypadají zlé a cizí - a tedy hnusné.

Jako u jakéhokoliv složitého tématu je také důležité chápat, jak se vyvíjela zpravodajská média a jak k tomuto hnutí přispěla. Mnozí z nás vyrostli, zatímco s rodiči sledovali v televizi večerní zprávy. Každý večer hlasatel, ať už Barbara Waltersová, Walter Cronkite, Peter Jennings, Dan Rather nebo Tom Brokaw, přinášeli zprávy ve vážném a takřka mrtvém tónu. Mělo to svou důstojnost. Neexistovalo nic jako internet a sociální média. Noviny a časopisy byly všude a pracovní síly na plný úvazek pravidelně ověřovaly příběhy, které byly tištěny nebo vysílány v televizi.

S nástupem čtyřiadvacetihodinového zpravodajského cyklu, z velké části díky vzniku CNN, vzrostla poptávka po zaplnění vysílacího času. Krmení nikdy nekončícího hladu po nejnovějších a nejdramatičtějších zprávách je neuvěřitelně obtížným úkolem. Ve výsledku to přispělo k proměně postoje k pravdě.

Jak se vyhnout antiintelektuální pasti

To vše vyvolává otázku, co si počít s antiintelektuálním hnutím. Jak bojovat s vylučováním na národní a mezinárodní úrovni? Začínáme doma tím, že vítáme dialog místo debaty, učíme sebe a své rodiny, jak objevovat fakta o věcech, které vidíme a čteme na sociálních médiích, ve zprávách a ve světě, a udržujeme si otevřenou a zvídavou mysl jak to jde nejlépe, v každé situaci.

V každé z našich individuálních interakcí se musíme snažit najít cestu, jak kultivovat smysl pro zkoumání a kritické myšlení, nevěřit každému facebookovému příspěvku, který přečteme a klást si obtížné otázky ohledně politiků, lídrů a sebe sama. To je jediný způsob, jak na individuální bázi skutečně bojovat s antiintelektuálním hnutím.

Můžeme jako země napravit své směřování?

Stručná odpověď zní ano - ale jen když budeme spolupracovat. Na bázi komunity je životně důležité, abychom podporovali přístup ke vzdělání pro každého a fundamentálně změnili způsob, jak pohlížíme na "experty", stejně jako způsob, jakým jsou názory reprezentovány v médiích i v naší komunitě. Pestrost hlasů zleva, zprava a ze středu, zapojování se do učesaného diskursu (místo do debaty), mohou pro demokracii a pro náš svět znamenat mnoho.

Musíme začít tím, že prostě budeme věnovat pozornost. Pokud můžeme začít uznávat, že v sobě chováme stereotypy a skryté agendy během každé interakce, můžeme potenciálně pochopit, že ne každý Republikán, Demokrat, neokonzervativec nebo libertarián odpovídá ideologii. Můžeme se poučit u těch Republikánů, kteří se rozhodli hlasovat v těchto volbách proti Trumpovi a hovořit o své nedůvěře a nechuti k jeho politice. Můžeme otevřít oči vůči "druhé straně", když věnujeme pozornost vlastním předsudkům a vyneseme je na světlo.

Pravdou je, že bez koordinovaného úsilí o zahojení ran, které poslední čtyři roky prohloubily a rozšířily, nemůžeme pokročit vpřed a provést kulturní a společenské změny, k nimž musí dojít, abychom opět učinili Ameriku demokratičtější, férovější a spravedlivější.

Musíme deeskalovat rétoriku, odstranit předsudky a sednout si jako Američané a lidé k jednomu stolu. Fakta, pravda a věda jsou pro budoucnost naší společnosti, našich dětí a naší země ohromně důležité. Je čas čelit méně přitažlivým částem naší historie a sebe samých, abychom mohli společně naslouchat, učit se a jít vpřed.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
5959

Diskuse

Obsah vydání | 11. 12. 2020