Zastaví Joe Biden výstavbu nelegálních osad v Palestině? Zřejmě ne

4. 12. 2020 / Jiří Kalát

čas čtení 9 minut

Izrael v posledních týdnech urychluje výstavbu osad na okupovaných územích, speciálně pak na Západním břehu Jordánu. Podle mezinárodního práva je tato výstavba nelegální a ke zvyšujícímu se tempu zřejmě vede osadníky nadcházející změna v čele USA. Donald Trump Izrael nekriticky podporoval a zašel až tak daleko, že uznal anexi Golanských výšin, navštívil sporná území a přesunul ambasádu USA do Jeruzaléma. Přestože jsou Spojené státy tradičním spojencem Izraele, žádná z předchozích hlav státu tak daleko nikdy nezašla. Očekává se, že nový americký prezident Joe Biden, by tento vztah opět mohl změnit. Může ale úplně zamezit budování osad? To nejspíše ne.

 

Jenom pro rozvoj v jeruzalémské čtvrti Givat Hamatos zveřejnil na svých internetových stránkách před několika dny izraelský pozemkový úřad výběrové řízení na výstavbu 1257 bytových jednotek. Přitom výstavba osad na palestinských územích, a o to více v Jeruzalémě samotném, je již řadu let ostře kritizováno značnou částí mezinárodního společenství. I tento tlak vedl ke zmrazení původního projektu, který se ale nyní pod patronací izraelského premiéra Benjamina Netanjahua očividně opět rozjíždí. Výstavba oddělí část Jeruzaléma od Betléma a tím opět o kousek ztíží ustavení Východního Jeruzaléma jako hlavního města budoucího palestinského státu.   

Toto je pouze jeden z mnoha případů osadnické činnosti na Izraelem okupovaných územích z poslední doby. Stavba osad je dlouhodobým projektem řady organizací a jednotlivců, kteří tyto aktivity podporují, za tiché pomoci státu Izrael. Jen v roce 2020 bylo schváleno vybudování více jak 12 000 bytových jednotek v okupované Palestině. Podle izraelské organizace Peace Now je tento rok “nejplodnější pro budování nelegálních osad” za posledních deset let. Pokud nepočítáme osadníky žijící ve východním Jeruzalémě (těch je podle izraelské organizace B'tselem více jak 200 000), tak jich na okupovaných územích žije skoro půl milionu. Arabů na stejném prostoru bydlí kolem dvou a půl milionu. Výstavba osad pokračuje po celá desetiletí a to i přes různá mírová jednání mezi Izraelci a Palestinci.

Sklizeň oliv

Listopadové týdny se po celé Palestině nesly ve znamení sklizně oliv. Podle odhadů zde roste přes devět milionů stromů a z toho více jak 80% je starších sta let. Příjem z pěstování oliv je pro část palestinské společnosti naprosto kruciální a žijí z něj celé rodiny. Sklizeň však s sebou nese značné těžkosti a to nejen zemědělského charakteru. Sběr oliv se totiž na mnoha místech neobejde bez střetů. Izraelští osadníci často na zemědělce během práce útočí nebo napadají jejich pole.  IDF (Israel Defence Forces / Izraelské obranné síly) jenom přihlížejí, její prací totiž není ochrana Arabů a jejich majetku, ale Izraelců.

Jenom v listopadu letošního roku došlo podle OSN ke spálení více jak 1000 olivovníků a izraelští osadníci se zapojili do 19 útoků při nichž bylo zraněno 23 Palestinců.

Situace tak není pro palestinské farmáře příliš příznivá. Jako příklad může sloužit arabská vesnice jménem Burqa. Ta leží asi šest kilometrů od Ramalláhu, ale cesta do “hlavního města” palestinské samosprávy není jednoduchá. Od roku 2001 IDF blokuje přímou silnici spojující obě místa a místní obyvatelé si zajedou i více jak půl hodiny.

Důvodem vojenské přítomnosti v oblasti jsou dvě osady, jež přímo sousedí s vesnicí Burqa. Na jihu je to Kokav Yacov a na západě  Psagot. Jak se osady rozrůstají, tak se přibližují a často zabírají další arabské pozemky. Jejich palestinští majitelé k nim poté nemají z bezpečnostních důvodů (podle IDF chránící osadníky) žádný nebo velmi omezený přístup. Tento stav pak samozřejmě komplikuje nejen sklizeň, ale také péči o stromy v rámci celého roku.

Zde je nutno podotknout, že izraelská armáda (IDF) nechrání (a ani ze zákona nemůže) arabské zemědělce, ale chrání izraelské osadníky. Nad Izraelci na okupovaných územích má pravomoc pouze izraelská policie, která na místo konfliktů přijíždí ale jen zřídka. Osadníci si tak prakticky mohou dělat co chtějí.

V několika posledních letech pomáhají palestinským farmářům při sklizni také dobrovolníci. Většinou se jedná o Palestince z větších měst, ale najdou se mezi nimi i Izraelci, Evropané, Američané i další cizinci. Díky nim se daří k problematice přitáhnout pozornost světových, občas i těch českých, médií.
Problémy s osadníky jsou totiž na okupovaných územích všudypřítomné a k útokům dochází prakticky na denní bázi. Často jde o “pouhé” harašení, jenž novináře příliš nezajímá, ale místním, vystaveným mu každý den, dělají ze života peklo.  

Se stále zvyšujícím se množstvím osad a osadníků na okupovaných územích vzrůstá i počet incidentů, spálených stromů a zraněných zemědělců.

Jak vzniká nelegální osada

Několik stovek metrů od centra vesnice Burqa, na vrcholu kopce, si izraelští osadníci postavili stan. Místní se obávají, že by se mohlo jednat o zárodek nové osady. Nemusí být daleko od pravdy.
Osady ze své podstaty většinou nevznikají pod přímým dohledem izraelské vlády, ale jsou důsledkem občanského aktvismu řady fanatických zastánců osadnického hnutí. Pokud bych tento proces opravdu zjednodušil a generalizoval, dal by se popsat takto:

Na pozemku patřícímu arabskému majiteli, nejlépe v zóně, kam Palestinci již nesmí, izraelští osadníci postaví stan či jinou podobnou strukturu a začnou v ní žít. V první fázi se jedná o jedince, dvojici či opravdu malé skupiny většinou mladých osadníků. Palestinci k nim nesmí a izraelská armáda je nemůže (bez rozhodnutí soudu) vyhnat. Osada pomalu roste. Na místo přijíždí hlídky IDF a starají se o bezpečnost. S tím se na dané místo stěhuje více lidí.

S přibývajícími obyvateli osady (většinou z radikálních osadnických kruhů) vzrůstá počet incidentů v oblasti a IDF zvyšuje počet kontrol. V určitém bodě poté armáda zřídí stále stanoviště u osady, k němu postaví cestu, zavede elektřinu a vodu. Jelikož osadníci jsou Izraelci a IDF se o němá má starat, podělí se s nimi o zdroje.

Se zvyšujícím se komfortem počet osadníků dále vzrůstá. Vojáci vyhodnotí nebezpečí a tak kolem rodící se osady vymezí další bezpečnostní zónu, kam Palestinci (vlastně ani Izraelci) nesmí. Během některé z následujících nocí se v pásmu objeví několik barelů se sazenicemi stromů (jsou tak chráněné a mohu růst prakticky bez péče), které zde umístili osadníci.

(V této části textu je důležité připomenout, že na okupovaných územích platí pro Araby, na základě principu Ženevských konvencí, směsice práva britského koloniálního, osmanského a okupačního. Na Izraelce se i zde sice vztahuje právo izraelské, ale mohou také  využívat výhod plynoucích z práva platného na okupovaných územích.)

Nastává doba čekání a pomalého rozrůstání. Podle zákonů platných na okupovaných územích totiž ve chvíli, kdy se někdo o pozemek nestará po dobu deseti let, tento majetek propadá státu. Tento princip platí ale také obráceně, pokud se někdo stará deset let o pozemek, jenž leží ladem, má na něj právní nárok. Izraelští osadníci tohoto procesu často využívají.

Arabské pozemky leží v bezpečnostní zóně, není možné je tak obdělávat, a propadají státu. Ty samé pozemky připadnou ve stejnou chvíli osadníkům, jelikož díky barelům se stromy, které zde vyrostly, mají důkaz, že pozemek kultivují. Jak na danou situaci reaguje izraelská armáda? Kolem nových izraelských pozemků vytyčí bezpečnostní zóny, kde se přec noc objeví barely se sazenicemi… a celý proces se opakuje. Je to sice pomalé, ale opravdu účinné.

Když osada dosáhne určité velikosti, její představitelé požádají izraelské autority o její zpětnou legalizaci, k čemuž většinou dochází. Osady jsou sice nelegální podle mezinárodního práva, ale nikoliv podle práva izraelského. Některé nelegální osady jsou izraelskou vládou zničeny a jejich obyvatelé vykázáni z pozemků. Jedná se ale o malé procento případů.

Výše popsanou strategii záboru půdy i mnoho dalších, jednodušších či sofistikovanějších, v Palestině izraelští osadníci užívají již několik dekád, respektive od roku 1967, kdy území získali v šestidenní válce. Počet osad stabilně roste, stejně jako výměra zabraných území. Trump byl pro osadnické hnutí požehnáním, ale ani Brack Obama nedokázal výstavbu znatelně zpomalit. Joe Biden bude zřejmě pokračovat v Obamově blízkovýchodní politice, což by mohla být pro Palestince dobrá zpráva. Osadníky to nezastaví, ale možná kritika z Bílého domu, OSN, i dalších států a organizací nelegální zábory půdy alespoň zpomalí.

0
Vytisknout
4751

Diskuse

Obsah vydání | 11. 12. 2020