Bude (dočasně?) koronavirus teď taky sezónní infekční chorobou?

6. 9. 2021 / Miloš Dokulil

čas čtení 8 minut


(Že by v kalendáři letos nahradil ve své 4. /či spíše dokonce 5.?/ vlně předtím v mezičase tradičně ochočenou „běžnou chřipku“?)

Poněkud nám začalo růst směrem nahoru „reprodukční číslo“ pro výskyt covidu-19, v sobotu (4. 9. 2021) na hodnotu 1,26 (a to krátce předtím jsme v ČR byli pod uklidňující 1,00); což znamená, že opět se teď zvýší počty denně nákazou nově nakažených osob.

 

Nezapomeňme, že během posledních 12 měsíců dříve běžná (tradiční) „chřipka“ se tentokrát mezi námi skoro nevyskytovala. A to zrovna teď již máme před sebou v kalendáři zrovna čas, kdy v letech před rokem 2020 běžně pro nás začínal čas každoročních chřipek. Jako kdyby ta různá opatření na ochranu před covidem-19 jako „příbuzným typem chřipky“ zároveň masivně snižovala příležitost k nákaze právě tou dříve běžnou (ale třeba před sto lety – ale i jindy – taky pandemickou) chřipkou (z čeledi Orthomyxoviridae).

Hodně vzruchu – nejen v odborných kruzích – způsobila možná perspektiva očkování proti té nové nákaze (z konce prosince 2019, vyvolané snad přenosem nečekaně zhoubného viru na člověka pravděpodobně z netopýřího masa). Nepočítalo se tehdy okamžitě s tím, že by bylo možné pořídit účinný lék dřív než možná za 10 let! A ono s epochálně předstižným „do roka a do dne“ byla tu najednou pro lidstvo nejedna alternativa možné příští vakcíny, dokonce navíc již po absolvování běžně nezbytných tří kontrolních testů a navíc dokonce na základě ne vždy stejných principů volby řešení té ne zrovna snadné úlohy. (Psal jsem v BL 31. 8. 2021 ve stati Chřipka, vakcíny a trvající realita rizik o tom, že dnes již disponujeme málem půl druhou stovkou možných řešení tohoto výchozího nesnadného úkolu.)

Dnes zatím ještě nevíme, zda si během letošního již málem aktuálního podzimu nějak zopakujeme loňský rok. (Počasí, ani nakažlivé choroby si automaticky nevybírají svůj scénář podle nějakého předem spolehlivě daného algoritmu!) Přitom předběžně třeba tím, že ta „tradiční („běžná“) chřipka“ neměla moc příležitostí ke svému většímu výskytu během uplynulých 12 měsíců díky opatřením na ochranu před expandujícím coronavirem; a na druhé straně též tím, že již stávající různá hygienická opatření byla ve vládních kruzích vnímána jako zřejmě dostačující na relativně poměrně pohodový čas, s rouškami jen v omezeném a mnohdy i dočasném rozsahu uplatňování. (Pokud ovšem nešlo o relativně málo hospodářsky rozvinuté země, navíc s nezajištěnou dodávkou vakcín; také některé orgány státní nebo lokální správy některých vyspělých zemí se chovaly mnohde vůči té pandemii někdy lehkovážně.)

V debatách si přitom stále okatěji hrajeme jakoby na to, že procedura spojená s injekcemi je poměrně neznámý a dost neprozkoumaný – ne-li též potenciálně rizikový – terén (latinské „terra incognita“, že?). Jako kdyby nebylo třeba „již za Rakouska“ a už roku 1812 – dokonce s přívlastkem státem vyžadované „povinnosti“ – očkování běžné a respektované (tehdy zrovna proti obávaným neštovicím; viz mj. můj text v BL z 22. 7. 2021: Kdo a proč asi reptá proti injekční proceduře jako ochraně před šířením epidemií?). Když člověk slyší některé debaty týkající se možné prevence před další vlnou pandemie koronaviru (teď jde o velmi agresivně se šířící mutaci „delta“), nejednou zaslechne, že musíme být velmi opatrní, než připustíme ráznější opatření vůči těm, kdo míní zůstat mimo očkovací proceduru. Jako kdyby tu nebylo mezi námi již rok a tři čtvrtě možné, jenže nerealizované osvěty (ale také dokladů negativních účinků té covidové pandemie)! Jako kdyby teprve na počátku září, kdy započal pro mládež školní rok a pro dospělé mj. dojde zhruba za měsíc (8. a 9. 10.) k volbám do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, byly tu otázky kolem možné reakce na rozpaky nemalé skupiny lidí, kteří se nemínili a stále nemíní nechat očkovat, protože k té proceduře mají své jisté výhrady. Když už před více lety zůstala pořád tato problematika v rámci školní docházky nedotčena a když teď stále naléhavěji počítáme s tím, že přece žijeme „v informačním věku“, jak to, že žádný k tomu potenciálně kompetentní orgán nezačal – aspoň „provizorně“ – s přiměřeným předstihem žádnou tematicky relevantní, systematickou a působivou osvětou na téma vakcín? (Aby se nemuselo mudrovat nad tím, zda třeba pro výkon práce nějaké vyžadované a ignorované nezbytnosti /„povinnosti“/ v oblasti zdraví nepovedou k tomu, že budou lidé dávat výpověď z práce, aniž se takto dosáhne sledovaný cíl. Přitom celá čtvrtina pracujících ve zdravotnictví a dokonce každý třetí v sociálních službách zůstává mimo očkovací proceduru. Pod toto tematické záhlaví se asi stěží vejde, že dokonce lékař naší letošní olympijské výpravy byl nositelem koronaviru a nakazil další členy výpravy. Mj. nejen o tom nebylo možné se nezmínit též v BL, 23. 7. 2021: To kolem očkování: za svobodu osobního počínání horlení má fatální zřejmě prodlení? To sebevědomé setrvávání mimo „očkovací štít“ mě navíc vedlo k dalšímu komentáři v BL z 26. 7. 2021: Měl by vůbec zdravý člověk proti virové pandemii absolvovat očkování?

Samostatnou a nikoli optimálně zvládnutou kapitolou zde navíc od počátku byla a dosud je organizace toho očkovacího procesu. (Pravděpodobně vše mohlo začít inventarizací možné potřeby vakcín/očkovanců prostřednictvím sítě tzv. praktických lékařů. V menších obcích by býval mohl aktivizovat občany místní rozhlas a následně samo očkování by pohotově realizovala posádka sanitky.)

Pokud se ovšem ještě výrazně nezvýší proočkovanost naší populace, automaticky se takto zvýší předpoklady k vyšším procentům lidí nyní převažující delta-mutací covidu-19 nakažených. Možný „horlitel“ za svobodu rozhodování o vlastním těle si pravděpodobně přijatelně neuvědomil, že k takovému „rozhodnutí“ došlo na účet širšího občanského zázemí uvažovaného jedince. Navíc nemáme žádnou záruku před propuknutím další vlny nákazy koronavirem, už taky pro množství vzájemných kontaktů, které mezi námi lidmi jsou; zvláště když tolik občanů mezi námi bez věcně únosných důvodů odmítá nechat se očkovat (což některé funkcionáře v ČR vede k pochybnému – a eticko-politicky stěží udržitelnému – závěru, aby za svůj výchozí – a rizikový – postoj dostali ti „trucující“ spoluobčané ještě zaplaceno!).


((V rámci zde jen heslovitě „propíraného“ tématu odkazuji na pár dalších svých věcně souvisících příspěvků v BL:))

20. 7. 2021: Budeme řešit další obranu před pandemií eticky (či „politicky“?), anebo dokonce ekonomicky?

21. 7. 2021: Omezuje absolvovaná antivirózní injekce osobní svobodu občanů?

29. 7. 2021: Proklamovat svobodu občana, jde-li o aplikaci injekcí?

12. 8. 2021: Důvěra v injekce je nakřápnutá, či oprávněná?




-










-3
Vytisknout
6420

Diskuse

Obsah vydání | 10. 9. 2021