Proč svět ignoroval metody ruského vraždění v Sýrii, které nyní používají Rusové na Ukrajině?
2. 3. 2022
čas čtení
4 minuty
Když ruský nálet na severozápadě Sýrie zabil 34 tureckých vojáků, Ankara se rychle pomstila. Ale místo toho, aby se Turecko zaměřilo na síly Vladimira Putina, jehož letouny krveprolití způsobily, vyslalo na syrskou armádu ozbrojené drony, které rozprášily stovky kusů zbraní a zabily desítky vojáků - to vše za bezstarostného přihlížení Ruska, píše Martin Chulov.
V letech od Putinovy intervence v Sýrii v roce 2015, která měla zachránit režim Bašára Asada, se objevil bezpočet příkladů ruských útoků na civilní objekty - školy, pekárny a nemocnice -, které se setkaly s mírnou reakcí světových lídrů a vzbudily mizivou pozornost prokurátorů pro válečné zločiny.
Ale přízrak člena NATO, který nebyl ochoten konfrontovat ruského prezidenta za nejsmrtonosnější útok na jeho síly za poslední desetiletí, vypovídal o moci, kterou Putin bezostyšně upevnil uprostřed syrských trosek - smrtící intervence, která veteránskému vůdci dodala odvahu v letech před invazí na Ukrajinu v roce 2022.
Pro Putina se Sýrie stala místem, kde se sbíhají nejrůznější ruské zájmy, místem, kde může testovat nové zbraně, uchytit se ve východním Středomoří, sponzorovat své zástupce, dolaďovat dezinformační triky a - což je ještě důležitější - vyzkoušet si globální diplomacii na poli, kde Západ ztratil směr.
Zanedlouho mnohé přesvědčil, že on sám dokáže dát rozvrácenou zemi znovu dohromady a že ruská intervence v konfliktu, který zmařil každý, je legitimní a možná dokonce nezbytná.
To, že Putinovo letectvo a dělostřelectvo pravidelně bombardovalo civilní cíle, zabíjelo tisíce lidí a pustošilo města a vesnice, se stalo tak pasé, že se to pravidelně přehlíželo.
Beztrestnost se stala dominantním tématem v provincii Idlib, která zůstala mimo kontrolu režimu a kde Rusko předpokládalo, že má volnou ruku k bombardování a mrzačení podle libosti. Občasné výzvy k vytvoření bezletových zón neměly žádný skutečný podnět a hluboké utrpení více než tří milionů lidí se stalo poznámkou pod čarou desetiletého konfliktu.
Putin po celou dobu podporoval Asada, dělal, co mohl, aby ho rehabilitoval na globální scéně, a budoval narativ, že on sám je globálním vůdcem schopným dát věci do pořádku.
Ačkoli se v Asadově beztrestném brnění začínají objevovat trhliny, Rusko nikdy nebylo pohnáno k odpovědnosti za roli, kterou v Sýrii sehrálo. Naopak, Putin v uplynulých sedmi letech čerpal sebedůvěru z každého z nich, upevnil si pozici regionálního hráče a chytrého globálního operátora a proměnil první velký ruský vojenský vpád od rozpadu bývalého Sovětského svazu v relativní úspěch, přičemž se vysmíval tomu, co považuje za arogantní a roztříštěný Západ.
Syrští civilisté, zejména na severozápadě země, se zaktivizovali na podporu Ukrajiny, posílají vzkazy solidarity a spojují se s lidmi napadenými mocným sousedem, který, jak se zdá, nezná hranic.
V Idlibu obyvatelé říkají, že v Sýrii vytvořený vzor bezuzdných dezinformací, nevybíravého bombardování, kybernetické války a ničivých těžkých zbraní bude určitě použit na Ukrajině.
K jejich překvapení však narativní válka, která se v Sýrii rozhodujícím způsobem přiklonila na stranu Ruska, prohrává na Ukrajině, o kterou se dříve nezúčastněný svět začal živě zajímat.
Počet států, které sankcionovaly Rusko, ohromil mnoho Syřanů, kteří sice nemohou pochopit, pročjejich utrpení svět ignoruje, ale fandí Ukrajině ze svých vzdálených stanů a chatrčí, které jsou stále v ruském obležení.
V Idlibu i jinde v Sýrii roste naděje, že by se svět mohl konečně i tam obrátit proti Rusku. Jestliže i Německo dodává zbraně Ukrajině a Turecko našlo odvahu zabránit ruským válečným lodím proplouvat Dardanelami do Černého moře, svítá naděje, že by se na syrský konflikt mohlo pohlížet s větší empatií.
"Jejich utrpení je i naše," říká Elham Shaheen, Syřan žijící v tureckém exilu. "Víme lépe než kdokoli jiný na světě, čím Ukrajina prochází. Pokud zvítězí oni, zvítězíme i my. Celá moje rodina to sleduje. Velká část Sýrie také."
Další Syřané hovořili o tom, s jakou lehkostí na Ukrajině ruská propaganda selhává, a o naději, že jejich vlastní agónie bude nahlížena novou optikou.
"Šest let jsme žili pod ruskými bombami a lžemi," řekl Marwan Issa, vesničan z Homsu, nyní v Idlibu. "Naše osudy se nyní spojily."
Zdroj v angličtině ZDE
7478
Diskuse