V ukrajinském zajetí: Hovoří tři vysocí ruští důstojníci

6. 3. 2022

čas čtení 14 minut
 

Astachov:
Členové tisku.

Dobrý den všem. Rád bych se vám okamžitě omluvil. Za  to, co se děje.  Znáte okolnosti, které nás sem přivedly.  Toto setkání není zcela normální, opravdu je nenormální, abych tak řekl. A protože jsme poprvé před kamerami, dáváme náš první interview, jsme trošku zmatení, jestli se zarazíme, pomozte nám trochi svými otázkami, aby rozhovor zněl víceméně normálně.

Pro začátek se představíme, že jsem, všichni jsme policisté, policejní důstojníci z Ruské federace, zastupuji jednotku speciálního útvaru rychlého nasazení.

Ano, mám hodnost podplukovníka na pozici staršího vedoucího komisaře. Jmenuji se Astachov, Dmitrij Michajlovič.

Astachov Dmitrij Michajlovič, ano.

A narozený dne 30. 9. 1974.

 

A pak se představí moji kolegové, ano?


Spiridonov:
Jsem inspektorem informační a dokumentační jednotky mobilní speciální policejní jednotky OMON z  Novokuzněcka. Narodil jsem se v oblasti Kemerovo. Spiridonov, Jevgenij Viktorovič. Narodil jsem se v oblasti Kemerovo 11. 9. 1985.



Plotnikov: Já jsem brigadýr, šéf policie OMON, Novokuzneck, oblast Kemerovo.

Plotnikov, Jevgenij Vitaljevič.

Narozen 8. 11. 1994.

Astachov: Chci vám tedy trochu vysvětlit tyto papíry, které máme před sebou, ano, jsou to prostě taháky, ale chceme vás informovat, že to není prostě text, který nám byl dán do rukou, že ho budeme tupě číst. Proto. No, pokud má někdo otázku?

Teď vám budeme střídavě vyprávět o událostech, které se nám staly, ano, nejen nám.

Spiridonov: Dovolte mi začít.

Každopádně. Letos. Únor, mobilizovali nás společně na cvičení v Bělorusku. A 24. února 2022 nám dali protizákonný příkaz k přesunu na Ukrajinu.  Rozkaz nám sdělilo naše velení.  Přichází od vlády, od vrchního velitele,  od prezidenta Ruské federace Vladimira Vladimiroviče Putina.

Za podpory ozbrojených sil Ruské federace jsme měli cestovat do hlavního města Ukrajiny, do Kyjeva a měli jsme tam poskytnout veškerou pomoc při obsazování tohoto hlavního města.

Po obsazení města jsme jakoby měli zabránit jakýmkoliv protizákonným vystoupením ukrajinských civilistů, zákazy, fyzickým násilím a střílením lidí.

Plotnikov: Později jsme si uvědomili, že příprava pro válku byla předem připravená už v létě 2021. Všechny jednotky byly mobilizovány na cvičení. Účastnil se ho OMON i jednotky rychlého nasazení SOBR a armáda.

Včetně jednotka z Čečenska a s Dagestánu.

Astachov: Tohle je celý obrázek. Pokud máte nějaké dotazy, pokusíme se na ně odpovědět.

Novinář: Vy jste říkali, že šlo o protizákonný rozkaz. Proč jste ho neodmítli splnit?

Astachov: Mohu?

Policisté nesmějí plnit rozkazy  na území jiného státu. Proto jsme tomu pořádně nerozuměli, až do konce jsme si neuvědomovali, ne snad, že bychom mohli, to ano, jen jsme až do konce nevěřili, že opravdu půjdeme na území Ukrajiny.

Bylo nám řečeno, že v Bělorusku budeme provádět společná cvičení, ne víc, všechno, jakmile nám řekli, že jedeme na Ukrajinu. Vozidla již byla naložena.

Rozkaz byl přečten těsně před naším odjezdem, to znamená, že jsme neměli čas ho analyzovat.

Jen nám řekli, abychom šli k autům, a odjeli jsme. Takže situace byla taková.

Plotnikov:  Když jsme překročili hranici a byli jsme blízko hranic, byli jsme u řeky Pripjat.  

Astachov: Ano, nedali žádné konkrétní úkoly, řekli, že vám vše řeknou během přepravy nebo na mezizastávkách.

Spiridonov:  Měli jsme takovou historii, že to cvičení se skládalo z neustálých přesunů, pochodů,  

Nejprve let tam do Moskvy z naší oblasti, pak pochod z Moskvy,  do nejbližších osad, tam na předměstí, pak přesun z předměstí do Běloruska.

Během toho cvičení jsme byli neustále na cestě. Spali jsme v autech, v těch Kamazech. Jedeme, jedeme, dlouhé hodiny. Byli jsme na to zvyklí.

Když nás nahnali do aut a řekli: "Tak, chlapi, pojďte všichni rychle do aut," tak jsme nasedli a zase jeli.

Astachov: Byla to pro nás prostě jen další obyčejná relokace.

Novinář: Někteří ruští zajatci říkají, že jim bylo řečeno, že mají Ukrajinu před něčím "zachránit", že vás tady lidi budou vítat. Vám to taky řekli?

Astachov: Ano, nám řekli, ještě v Rusku, sdělovací prostředky nás informovaly, že na území Ukrajiny vládnou - teď se budu 100% mýlit doslova, takže, nesuďte přísně, že na území Ukrajiny  vládne fašistický režim. Že se moci chopili nacionalisté a nacisté. Že obyčejným lidem je nutno pomoci zbavit se tohoto, no, řekněme, jha. To je cíl, který nám byl sdělen.

Já, samozřejmě to byla jednostranná informace, máme internet, někdy proniknou i opačné informace, tj. z jiných zdrojů. Takže jsme mohli trochu analyzovat, samozřejmě jsme měli pochybnosti.

Ale až do konce jsme samozřejmě nechápali, v jaké situaci jsme se ocitli, až když jsem, já osobně, mluvím  za sebe, jsem přijel.

Pak jsem sledoval vystoupení vašich  profesionálních boxerů.

Doma jsem se na ně vždycky strašně rád díval,  Usyk a Lomačenko, jsou moji oblibenci, jsou to skuteční hrdinové.

Myslím to opravdu vážně.

A tihle lidé jsou prostě nyní připraveni vzít do rukou zbraně. Říkají: "My jsme vás sem nepozvali."

A já se opravdu stydím, že jsme přišli do této země, na toto území, na Ukrajinu.

Právě nám jedna žena říkala, ano, ona tam stojí a pláče. Prostě se stydím. Opravdu nevím, proč jsme to udělali. No, nebo spíš asi proto, že jsme toho málo věděli. Málo jsme mysleli vlastní hlavou.

Přinesli jsme do této země hoře.

Nevím, jak dlouho to bude trvat, než se z toho očistíme,  a zda je to vůbec možné.

Budeme sedět ve vězení, ať si zasloužíme cokoliv.

Proboha, jsme připraveni všechno přijmout.

Jak tu vinu odčinit? Je mi ale líto těch lidí, kteří jsou právě teď v Rusku. V zásadě se ničím neprovinili.

Mohou jen za to, že jsou špatně informovaní. Někteří lidé nemají internet vůbec. Nemají přístup vůbec k žádným alternativním informacím.

Tak jim neustále z televize propírají mozek. Dostávají jednostranné informace, že na Ukrajině žijí fašisté a podobně.

Možná jsem si zasloužil dostat tuhle lekci. Děkuju Pánubohu,  že jsem konečně prozřel nebo něco takového a snažil se to objasnit lidem, kteří jsou na našem území v Rusku a kteří možná ještě pořád vůbec nevědí, co se tu děje. Říkám to přímo a upřímně, lidi, kteří se díváte na tohle video,  myslete si o mně, co chcete, že třeba jsem byl nucen tohle říkat, že mi to, co tady říkám napsali předem, že mě zastrašovali,  Řeknu vám to tak, jak to je, jo.

Kdyby někdo takhle vtrhl na mé území, udělal bych to samé, co dělají tito lidé ted.

A měl bych pravdu, jako  teď mají pravdu oni, a já tu sedím a vymlouvám se, vymlouvám se. Nechápu, proč vymlouvám, velmi se stydím, protože můj dědeček bojoval ve válce a já se teď dostávám do role člena popravčí čety, čety vrahů.  

Toto jsou má osobní slova pro vojáky Ruské federace.

Pokud tohle uslyší,  dá-li Bůh.

Chlapi, nevím, jak vám to mám říct.  Mějte odvahu, protože pro mě je to jednodušší. Já už jsem se dostal do této situace.  

Musí pro vás být těžké jít proti vůli svého velitele a tak dále. Ale vážně, tady se páchá genocida.  

Genocida, lidé jsou tu v podstatě ničeni. Ukrajinský lid, a my z ruské strany dostáváme své za to, že jsme vtrhli na cizí území, a to, je to tak trochu správně, tak trochu špatně a tak trochu správně. Na jedné straně je to správné, na straně druhé je to správné. Na ruské straně je to špatně. Z ukrajinské strany je to správné. Rusko zde v žádném případě nebude vítězem.

Už teď je jasné, že všechny varianty se zde dají spočítat, i když dojdeme k cíli podmíněně, což doufám, že se nestane, že dobudeme území, ale nedokážeme si podmanit lidi, budeme toto území držet v rukou a kolem nás bude prázdnota, budeme žít na ostrově.

Prostě se s námi nikdo nebude bavit a to bude správné a ruský člověk se bude stydět říkat, že je Rus, protože za to, co tu teď děláme, vždycky dostane facku. Proto vás velmi prosím, dokud je šance, zastavte to.

Dejte nám šanci vrátit se domů, rozhodněte se správně, vraťte se domů, protože doma se už lidé začínají zvedat.

Lidé vycházejí do ulic, začínají otevírat oči, i když ne příliš silně, ale přesto je nyní naším úkolem zabránit tomu, aby tyto dva národy byly zcela vyhlazeny.

Je to prostě děsivé. Nikdy v životě jsem nic takového neviděl a nemyslel jsem si, že budu mít takovou příležitost, že ke konci svého života něco takového zažiju.

To rozhodně nechci a nechce to ani moje matka. Dovedu si teď představit její stav.

A ještě bych chtěl říci toto ukrajinskému národu:

Asi nenajdu slova, kterými bych vyjádřil  naši vinu, tak jen řeknu, jestli najdete sílu nám odpustit, pokud ne, no, proboha, přijeme to, samozřejmě. Co to říkám?

Že se bez vaší pomoci neobejdeme, vysvětlím, jak to vidím já.

Právě teď jsou lidé v ruské armádě, včetně Rosgvardije, kteří jsou na území, zmatení.

Nechtějí válku, nikdo ji nechce, nechtějí zabíjet Ukrajince. Věřte mi, že to může znít nepřesvědčivě. Ano, že lidé se zbraněmi v rukou, kteří přicházejí na vaše území, vás nechtějí zabít? Ale říkám vám to na 100 %, zeptejte se kohokoli.

Nikdo vás nechce zabíjet, jen jděte do Ruska a ptejte se tam, chcete krev Ukrajinců?

Myslím, že jen idiot by řekl, že je to nutné, nebo že je nutné zabíjet nějaké jiné lidi. To je prostě choroba. Říká se tomu kanibalismus.

Pomozte nám tento problém vyřešit. Opravdu máme problém. Teď přestaneme. No, nemůžeme přestat hned. Je to již nastartovaný setrvačník, takže co se dá dělat s vaší pomocí?

Lidé, kteří se vzdají do zajetí, prosím, prosím,  udržujte je zdravé a živé. K čemu to poslouží? Protože jestliže použijete sílu k tomu, aby z nich většina zemřela, nikdo se nevrátí do své vlasti a nebude svědčit o tom, co  se tu stalo.

Jestliže jen třetina z těch lidí, kteří se vrátí domů, bude svědčit upřímně, už to bude velké plus a díky vám se to stane a díky vaší zemi se stanete nejen fyzicky vítěznými, ale i  duchovně vítěznými, ale i duševně vítěznými. Je to velmi důležité.

Upřímně doufám ve vaše milosrdenství vůči těmto lidem, kteří dají ruce vzhůru, vyjdou směrem k vám nebo budou ležet zranění. Nepotřebujete dělat mrtvoly, potřebujete vytvářet lidi, a k tomu máte nyní skvělou příležitost. Tak položíte na lopatky jakoukoliv sílu.

To je ode mě vše.

Spiridonov:  Chtěl jsem něco dodat.   Když jsme byli zajati, odvezli nás do nemocnine,  tj. poskytli nám lékařskou péči. Všichni jsme byli ranění, ošetřili nás.

Tak jsme se dostali do této situace.

A ono se říká, že prý existují precizně naváděné vojenské zbraně, které likvidují jen vojenské prostory.  

To všechno není pravda, každý večer slyšíte sirény a jdete spát.

A modlíš se, aby raketa prostě nevlétla dovnitř na vás.

Je to stejné jako tady.

Každý chce žít. Děti, matky.

Kéž by s těmi nálety přestali.

Tohle je věc, která je pro policejní jednotku, řekněme, neprofesionální.

Reportérka:  Vy jste říkal, že jste byli odveleni do Kyjeva, abyste spolupracovali s vojskem Ruské federace. Jaké specifické úkoly jstě měli provádět?

Spiridonov: Vyhazovat něco do povětří není naším úkolem.

Takže ozbrojené síly měly obsadit území a naším úkolem bylo zabránit nepokojům.  Při masových nepokojích jsme měli vytvořit pevný obranný bod, abychom zastavili lidi, kteří by se snažili ovládnout území.

Reportér: Vy jste hovořil o tom, že se vrátíte jednou domů. Máte šanci se vrátit domů za této současné ruské vlády?

Astachov: O tom pochybuju.

Spiridonov: Naději máme, ale nikdo nezná budoucnost. Jeli jsme v koloně našich vozidel, neměli jsme výzbroj, bylo nám řečeno, že směřujeme ke Kyjevu, brýle našeho velitele se zamlžily, a my jsme byli zajati. Nevím kde, někde nedaleko Kyjeva. Takže nás zajala ukrajinská armáda. Ptali se nás, jak na tom jsi, jsi v pořádku? Kdo jsi? Vysvětlil jsem, kdo jsem. Zeptali se mě, zda jsem ochoten poctivě pohovořit o dané situaci. Já jsem řekl, že ano. Tak mě odvezli. Dali mi horký čaj, nikdo mi nic neudělal.

Reportér: Jak se vám podařilo zatelefonovat příbuzným?

Spiridonov:
My jsme přijeli už do Běloruska bez mobilních telefonů. Neměli jsme telefony, ani telefonní čísla, nic. Tady jsme se pokoušeli si vzpomenout na ta telefonní čísla. Ukrajinci nám řekli: Jestli chcete zavolat příbuzným, tady máte mobilní telefon.

1
Vytisknout
26229

Diskuse

Obsah vydání | 8. 3. 2022