Piráti v neoliberálních šatech a časech….

18. 4. 2022 / Pavel Veleman

čas čtení 10 minut

Sledovat současné účinkování Pirátů ve vládě tvrdého, asociálního, neoliberálního diskursu a zejména až ostudné mlčení k sociální politice vlády (společně s ostatními středovými stranami), je pro mne jako sociálniho pracovníka k nevydržení.


(věnováno skvělému poslaneckému klubu Pirátů v letech 2017 - 2021 a zejména Olze Richterové)


"Na - žertováno, na - smáno a hlavně – na - spočítáno! Bankovky, mince, úpisy a něco za nehtem…Malé obchodní dohody a parfém na šatech."

Marina Cvetajevová, Poéma konce, napsáno v Československu, exil 1924, překlad: Jana Štroblová


Tragédie nejen této těžké doby je neustále se opakující česká vlastnost, kterou nazývám neschopností spolupráce skupin lidí, kteří většinou chtějí prakticky totéž, jen se kvůli svému egoismu a určitému druhu "autismu" neustále štěpí a dělí na další a další skupiny a skupinky, až nakonec dospějou všichni společně k politické bezvýznamnosti. Největší neštěstí je fakt, že tento virus postihuje zejména ty slušnější političky a politiky. Ti "všehoschopní" se vždy v případě ohrožení "jejich zájmů" dokážou pragmaticky spojit.

 


Nejen pro mě bylo minulé volební období nejzajímavější právě "výsadkem" političek a politiků, kteří pod názvem Piráti dokázali do veřejného diskursu dostat témata, které jsem třicet let v českých politických stranách slyšel minimálně a v Poslanecké sněmovně ČR jsem je prakticky vůbec neslyšel.


Jakoby se konečně ozval hlas té tolik společností stále očekávané generace nezatížené komunistickým systémem. Fgenerace, na niž se třicet let neustále čekalo - jako na "blanické rytíře". Avšak jejich názory překvapily nejen otce - zakladatele (Klaus, Zeman…), které moje generace již po deseti letech posílala do politického důchodu ("Děkujeme, odejděte!"), ale hlavně nás samé.


Ono totiž to ohromení z názorů tohoto výsadku nastalo právě v mé, "studentské" generaci roku 1989: "Toto, že jsou naši pokračovatelé? Takhle jsme si své nástupce tedy nepředstavovali, parchanti levičácký, oni snad nám budou zesměšňovat naše úspěchy, masivní privatizaci všeho, co šlo. Přeci každý ví, že soukromý vlastník je ‚přírodní zákon‘ úspěchu…"


Jaký bytový problém? Přeci privatizace skoro celého bytového fondu obcí a měst byla základem našeho zbohatnutí, že? Skoro každý tuto možnost přeci měl a když byl trochu šikovný, musí teď nějaký majetek vlastnit. A Piráti nám snad teď chtějí tyto "pravdy Boží" nabourávat obrovskou kritikou této cesty? A dokonce snad sahají na jasné pravdy naší černobílé, třicetileté, antikomunistické písničky? O tom se tedy diskutovat nebude!


A jasný byl argument těchto mladých politiků a političek, že vlastně v každé současné vlivné, bohaté rodině byznysu a politiky, která fakticky v tomto státě rozhoduje a která po desítky let blokuje občanskou společnost, byla vždy základnim pilířem úspěchu přizpůsobivost a konformita.


Jednak normalizační, svazácká kariéra buď nás samých nebo zaměstnání v podniku zahraničního obchodu našeho skvělého taťky nebo strýce. Případně vekslácká kariéra zločinu spojená s podsvětím a mocenskými složkami. A kdo tento sociální a finanční kapitál na úvod své "polistopadové kariéry" neměl, masivní podvod tzv. privatizačních fondů na milionech obyčejných "diků" jim tu cestu k získání majetku umožnil.


A Vy chcete tuto cestu českého kapitalismu naší generace změnit a zesměšňovat ? Víte, kolik hodin jsem strávil ve firmě? No jasně, že jsem musel platit a stále platím politické desátky, ale jinak to přeci nešlo? Tak to prostě je…


Poslanecká skupina Pirátů vnesla do společnosti opravdu aktuální témata současné západní politiky s důrazem na stále tabuizovaná témata v Česku: Prorůstání byznysu a politiky, životní prostředí, exekuční metastáza ve společnosti, obrovské rozdíly mezi Prahou a dalšími regiony, morální rovina politiky, důraz na trestání korupce…


Sociální a zdravotní politika Pirátů byla spíše inspirovaná skandinávským modelem sociálního státu a často byla zmiňovaná potřebná reforma daňového systému, který přinese větší příjmy do státní pokladny od skutečně bohatých fyzických a právnických osob, nadnárodních společností a korporací. Potom snad bude možné měnit i podfinancovaný sociálně/zdravotní systém, zastaralý systém školství a třeba i podpořit kulturu, která vždy byla výkladní skříní této země.


Důležitým cílem dále bylo zamezit stále většimu napětí mezi stále těžším životem nižší střední třídy a těmi ostatními. Společenský hněv pramenící ze strachu neustálého chudnutí využívají (nejen) populistické strany a hnuti k v odvedení pozornosti veřejnosti od svého letitého, politického selhávání, a k vyvolávání nenávisti těchto chudnoucich občanů k sociálně deklasovaným lidem ve vyloučených lokalitách. Vzniká tak nesnesitelně těžké ovzduší ve společnosti atomizovaných jedinců, kteří závidí jeden druhému. Pochopitelně s výjimkou oligarchie. Tomu všemu chtěli Piráti čelit.


Domnívám se, že právě tento strach politických stran a byznysu napříč ideologií a zejména strach z opravdové změny třicetileté politické praxe s dopadem na normalizačně/kapitalistický život českého maloměšťáka, který převzal normu sobeckého chování své rodiny za normalizace byl zásadním důvodem , proč musela být zničena tato komunita „pirátských“ politiků a političek. Zde se skutečně podařilo zejména s velkou pomocí páté kolony STAN přímo v lůně Pirátů prakticky vytlačit velmi nadějné politiky mimo parlament v podzimních volbách 2021. Například ministr Lipavský je učebnicovým příkladem politického talentu v zahraniční politice, jehož tato parlamentní skupina měla na rozdávání napříč resorty…


Piráti jistě udělali spousty chyb v předvolební kampani a zejména v "nastavení" své vnitrostranické demokracie, kde mohli političtí oponenti sbírat informace o jejich vzájemných hádkách a pomluvách v přímém přenosu na sociálních sítích. Toto bylo opravdu politicky amatérské až infantilní. Ale ta smršť obludných pomluv, osobních útoků nebo výmyslů, že chaty a chalupy "Čecháčků" obsadí uprchlíci z cizích zemí, vstoupí do historie politických kampaní, jako vrchol českého politického rasismu a fašismu, kdy se politik posléze veřejně omlouvá, že někdy dříve měl soucit s "topícím se dítětem na moři". Toto popírání a potlačení vlastní humanity beru jako první obrovské morální selhání Pirátů, kdy pragmatismus tzv. "vítězné vlny" politiků zvítězil a pro Piráty následují již jen porážky a další potupné kompromisy. Zejména v kontextu současné války na Ukrajině a v souvislosti s přílivem uprchlíků do ČR, je politický podzim 2021 děsivým mementem ztráty lidskosti prakticky u všech politiků (jen strana Zelených byla čestnou výjimkou) a co je ještě horší - u obrovské většiny české společnosti.


Sledovat současné účinkování Pirátů ve vládě tvrdého, asociálního, neoliberálního diskursu a zejména až ostudné mlčení k sociální politice vlády (společně s ostatními středovými stranami), je pro mne jako sociálniho pracovníka k nevydržení. Z úst Ivana Bartoše se dokonce v rozhovorech dozvídáme až určitou obhajobu a přitakání (s určitou nadsázkou) asociálnímu, sobeckému genu, který mají ODS a TOP 09 ve své stranické DNA. To už je skutečně rezignace na všechny předvolební sliby (zdanění třetích a dalších investičních bytů, změna korporátních daní, převzetí odpovědnosti za změnu na MPSV…).


Česká společnost potřebuje akutně středo/levicovou, očištěnou stranu nebo koalici více stran tohoto zaměření. Domníval jsem se, že tuto roli převezmou ve vládě i v parlamentu "dočasně" strany Pirátů, KDU - ČSL a STAN, vidím však naprostou dominanci neoliberální ideologie ODS, TOP 09 a pravicových politiků ze STAN a KDU-ČSL a v lepším případě jen "mlčící Piráty."


I proto máme v možná nejtěžší době od druhé světové války nefunkční parlament, který není schopen hledat shodu v klíčových tématech pro všechny občany tohoto území, kteří zde žijí nebo jsou nuceni zde žít. Bojím se, že naprosté opuštění předvolebních témat, které titíž politici a političky Pirátů hájili v minulých čtyřech letech v parlamentních lavicích je tak markantní, že nebude již cesty zpět k těmto tématům.


A stálé vysvětlování Pirátů, že jsou členy koaliční vlády je až směšné. Nelze během několika měsíců udělat naprostý ideologický obrat a tvářit se, že toto je nutný, politický pragmatismus, který je Vám vlastně blízký. Tak co bylo pravda? Skandinávský model společnosti nebo neoliberálně tržní stát bez přívlastků? Nejde hájit obojí.


Uvědomuje si to například "jednoznačně nejúspěšnější parlamentní nováček období 2017 - 2021" a úspěšná politička právě této "skandinávské cesty" v sociální oblasti, paní Olga Richterová, která právě díky prosazování této politiky, nadchla spousty (nejen) pracovníků v sociálně/zdravotní oblasti a dostala obrovské množství preferenčních hlasů. Šesté místo ze všech politiků ČR v situaci, kdy její mateřská strana získá celkově čtyři poslance, to je možná světový unikát. Bojím se vsak, že si to vlastně ani neuvědomuje. Přijmout "zlatou klec" místopředsedkyně sněmovny je pro její podporovatele i přes veškerou sympatii k její osobě a snad i určité "pochopení" k jejímu rozhodnutí, stále velké zklamání pro tisíce lidí v sociální oblasti, kteří ji dali svůj hlas. Zejména když sledují totálně bezradného Jurečku.


A poslední smutná zpráva nakonec: Tzv. "pochopení“ vedení strany pro definitivní odchod "nejlepšího sociálního pracovníka dnešní doby - Míry Brože" od Pirátů, což je obrovská morální ztráta pro Piráty, mluví za vše…




1
Vytisknout
8629

Diskuse

Obsah vydání | 21. 4. 2022