20. 4. 2022
To, co mělo být rychlou operací s cílem obklíčit Kyjev a zmocnit se jej i východní Ukrajiny, přimět západní mocnosti zasednout k jednacímu stolu o budoucím postavení země, se nyní změnilo v krvavou opotřebovací válku na východě, kterou si Rusko nemůže dlouhodobě dovolit. Ruská ofenzíva odhalila řadu problémů s ruským vojenským vedením, taktikou a vybavením, což dohromady vyvrcholilo katastrofou, která bude jistě v příštích letech analyzována.
Černomořská flota ruského námořnictva při posledním nákladném a velmi ostudném incidentu za dosud nespecifikovaných okolností přišla o vlajkovou loď, raketový křižník třídy Slava, Moskvu. Současný nejpravděpodobnější scénář tvrdí, že křižník byl zasažen dvěma protilodními střelami RK-360MT Neptune (PLS) odpálenými z pobřeží, což mělo za následek výbuch munice, což vedlo k postupnému zničení lodi a nakonec k jejímu potopení. Další konkurenční teorie nabízená ruskými úředníky hovoří o explozi munice, vyvolané neznámými příčinami. Zdá se, že většina posádky byla bezpečně evakuována nějakou dobu poté, co bylo plavidlo zasaženo, přičemž ruská státní média tvrdila, že se loď přesouvala zpět do přístavu v Sevastopolu kvůli opravám - což pouze skrývalo katastrofu, která se odehrávala.
Pro Ukrajinu je potopení Moskvy úžasnou věcí a přinesla významnou podporu morálky. Spolu s korvetou Vasilij Bykov (která byla dříve nesprávně prohlášena za potopenou) sehrála Moskva důležitou roli při obsazení Hadího ostrova, což dalo impuls populární protiruské mantře "Русский военный корабль, иди нахуй!" (Ruská válečná lodi, jdi se do prdele). Nicméně v rozporu s populárním pojetím jsou skutečné vojenské důsledky ztráty Moskvy pro ukrajinskou válku nulové. Ačkoli 16 PLS s plochou dráhou letu P-500 s dosahem 550 km a 64 střel moře-vzduch S-300F (námořní verze S-300P) s doletem 90 km vypadá na papíře skličujícím způsobem, cokoli, co zbylo z ukrajinského námořnictva, je omezeno na přístavy a ukrajinské letectvo v této oblasti neoperuje v takových nadmořských výškách, v nichž by mohly být S-300F účinně použity.
Jedním ukrajinským aktivem, o kterém se říká, že sehrálo roli v zániku Moskvy, je bezpilotní bojový letoun Bayraktar TB2 (UCAV). Ačkoli ruské ministerstvo obrany již prohlásilo, že bylo zničeno více TB2, než bylo v ukrajinském arzenálu (včetně dalších šestnácti exemplářů obdržených v březnu 2022), neoficiální ruské zprávy naznačovaly, že jako rozptýlení při útoku byl použit ukrajinský Bayraktar TB2, takže osádka Moskvy se zaměřila spíše na dron než na dvě přilétající PLS.
I když jde o působivý příběh, je téměř jisté, že je toto vyprávění nepravdivé. Nejenže radary a jejich operátoři na palubě válečné lodi, jako je Moskva, jsou více než schopni detekovat a sledovat více než jen jeden cíl současně a ve skutečnosti by tak činili prakticky automaticky, dokud by byly radary v provozu, ale pokud by ve skutečnosti sledovaly dron, pak by situační povědomí mělo být na vyšší úrovni, než kdyby k útoku došlo zčistajasna. Pokud bylo potopení skutečně způsobeno nárazem dvou PLS, pak scénář, ve kterém je radary plavidla jednoduše nezaznamenaly (nebo je detekovaly příliš pozdě), a šest systémů zbraní pro blízké cíle AK-630 (CIWS) se ukázalo jako neschopné ochránit loď, se zdá být podstatně pravděpodobnější. V této souvislosti je třeba poznamenat, že žádné zprávy dosud výslovně nezmiňovaly počet údajně vypuštěných PLS (na rozdíl od počtu, který zasáhl), takže scénář, ve kterém byla obrana přemožena dobře naplánovanou salvou raket, není vůbec vyloučen.
Zatímco velké kontingenty vojenských analytiků jsou stále zmateny neúčinností údajně pokročilého ruského vojenského vybavení, ve skutečnosti existuje pokračující trend, kdy se ruská vojenská technika ukazuje jako neschopná obstát na moderních bojištích. Ačkoli ukrajinský konflikt odhalil toto tajemství širší veřejnosti, prvním skutečně výmluvným konfliktem byla čtyřiačtyřicetidenní válka v Náhorním Karabachu v roce 2020, ve které se mnohé z nejmodernějších ruských systémů elektronického boje a protileteckých raketových systémů ukázaly jako málo schopné proti UCAV a malé loitering munitions. Není důvod tvrdit, že by tomu bylo jinak u radarů a systémů SAM na palubě lodí ruského námořnictva, když jsou konfrontovány s moderními PLS.
Tvrdili, že za potopení křižníku jsou zodpovědné PLS, zbrusu nový RK-360MT Neptun, původní ukrajinské výroby, ale jsou založeny převážně na sovětské Kh-35. Tyto střely využívají různé techniky ke zvýšení možnosti úspěšného zásahu a činí včasnou detekci nepravděpodobnou. Jednak letí jen metry nad povrchem moře při použití inerciální navigace až do konečného přiblížení (čímž je zajištěno, že radarové signály nejsou detekovány cílem), může být velmi těžké je zachytit radarem a ještě těžší je přesně zasáhnout. Moderní PLS však mohou mít mnoho dalších triků a ačkoli není známo, zda má Neptun takové schopnosti, mnoho moderních PLS může mít programovatelné trasy, takže závěrečná fáze letu může být přesně koordinována tak, aby ochromila obranu cíle útokem z více směrů současně.
Ačkoli takové střely může být velmi obtížné zničit, je třeba také zdůraznit, že Kh-35 a Neptun jsou ve skutečnosti poměrně lehké PLS létající podzvukovou rychlostí, přičemž Neptun má maximální dosah 280 kilometrů. (Ve speciálním režimu, v němž urazí většinu trasy ve větších výškách, až 550 km - pozn. KD.)
Nejen, že Moskva tonáží výrazně převyšuje cíl, pro který byly navrženy, ale moderní bojová skupina plavidel operující v pohotovosti v aktivní válečné zóně by měla být schopna takovému útoku zabránit, a ne-li úplně zabránit, pak alespoň omezit škody, které by mohly být způsobeny. Skutečnost, že se předpokládá, že Moskva operovala méně než 100 kilometrů od pobřežních oblastí ovládaných Ukrajinou, z ní jistě musela udělat lákavý cíl. Tak se stalo, že těžká výzbroj Moskvy přispěla k jejímu zániku, její masivní střely s plochou dráhou letu a další hojná výbušná munice přiživovaly nekontrolovatelné výbuchy po prvním zásahu.
To neznamená, že příběh o TB2 je zcela nepravdivý. Skutečně, pouhý den před potopením Moskvy ruské ministerstvo obrany zveřejnilo video, o kterém tvrdilo, že ukazuje Bayraktar TB2, který nad Černým mořem napadá ruskou fregatu Admirál Essen. V jiném incidentu, který dosud nebyl hlášen, ukrajinské námořnictvo použilo jeden ze svých TB2 proti plavidlu ruského námořnictva, přičemž munice MAM-L zasáhla loď a způsobila velmi malé škody (kvůli nízké hmotnosti hlavice). Rozumnějším případem použití těchto dronů je lokalizace nepřátelských lodí v Černém moři a předání jejich polohy pozemním prostředkům, jako jsou pobřežní obranné raketové systémy (PORS). Jejich senzor WESCAM MX-15D FLIR dokáže za dobrého počasí zahlédnout cíl o velikosti Moskvy ve vzdálenosti nejméně 100 km. Povětrnostní podmínky v době útoku mohly tento dosah snížit, což přinutilo TB2 létat v dosahu palubních systémů S-300F. Ačkoli mnozí předpokládají, že vstup do obálky systému SAM znamená jisté zničení, zejména pro aktivum, jako je TB2, tomu tak rozhodně není. Konkrétně pro ukrajinské námořnictvo jeho TB2 provedly dobře mnoho misí v dosahu ruských S-400 umístěných na Krymu, přičemž obávaný systém zjevně nedokázal zajistit zničení.
Pobřežní obranné raketové systémy jsou relativně novou schopností ukrajinských ozbrojených sil a země se zaměřila na vybudování takové schopnosti zavedením domácího systému RK-360MT Neptun. Bohužel pro Ukrajinu se očekávalo, že zavede svůj první operační komplex Neptun až v dubnu 2022, přičemž nadcházející válka a intenzivní úsilí Ruska o neutralizaci ukrajinského vojenského průmyslu jeho zavedení pochopitelně zkomplikovaly (ale zároveň si vyžádaly). Zdá se, že méně intenzivní úsilí bylo věnováno skutečnému ničení cenných aktiv, jako je Neptun, přičemž arogance ruského ministerstva obrany mu zjevně brání identifikovat skutečné hrozby a vypořádat se s nimi. Například místo toho, aby v první den války zasáhla pozemní řídicí stanice TB2 (které se Ukrajina překvapivě nijak nesnažila skrývat), ignorovala je a umožnila jejich bezpečné odstranění a následné řádné ukrytí, i když Rusko mohlo paralyzovat operace ukrajinských UCAV již od prvního dne.
Ačkoli Ukrajina provozuje pouze prototyp baterie s několika systémy a střelami, tyto mohly být posíleny vším, co již bylo připraveno pro první operační baterii, která měla vstoupit do služby. Není jisté, zda to zahrnuje systémový povrchový vyhledávací radar (ukrajinská verze radaru Monolit); je možné, že pro první produkční systémy na novém podvozku jednoduše sestavili jeden a připojili jej ke stávající baterii. Pokud však takový radar ještě nebyl k dispozici, pak TB2, který byl údajně na místě činu, mohl mít za úkol vyhledávat cíle, což se ukázalo jako velmi účinný prostředek k zachycení námořních cílů v pobřežních oblastech.
Bezprostředně po incidentu, ke kterému podle všeho došlo již 13. dubna, se objevily zprávy, že Moskva je tažena do sevastopolského přístavu. Ty byly později potvrzeny ruskými úředníky a tvrdily, že požár spustil detonaci palubní munice, která vážně poškodila loď, jež byla údajně zcela evakuována. O den později ruské ministerstvo obrany potvrdilo, že se loď potopila, zřejmě při vlečení v bouřlivých podmínkách. Mezitím se také objevily zprávy, že turecká loď zachránila 54 ruských námořníků krátce předtím, než plavidlo šlo ke dnu. Vzhledem k tomu, že posádka Moskvy čítala 510 osob, ztráty na životech při tomto incidentu, ať už se dá věřit kterékoli verzi událostí, mohou být extrémně vážné. Pokud je však vyprávění ruského ministerstva obrany pravdivé, pak je jistě zvláštní shodou okolností, že jen o den později tvrdilo, že zasáhlo továrnu v Kyjevě odpovědnou za výrobu a opravy ukrajinských protilodních střel.
Katastrofální sága o ruském pokusu podmanit si svého souseda musela ohromit nejen ty, kdo ofenzivu sledovali, ale i Rusko samotné. Kdysi se považovalo za jednu z nejmocnějších armád světa, ale ukázalo se, že největším nepřítelem ruských ozbrojených sil není NATO, ale samotná ruská vláda. Neschopnost, korupce a naprosté popírání reality tak hluboce zakořeněné v jejím způsobu vládnutí přispěly nejen k zatažení další země do nesmyslné války, ale zdá se, že také vyřadily ruské ozbrojené síly jako účinnou bojovou sílu. V tomto smyslu je potopení křižníku Moskva, byť zdánlivě izolovaná událost, příznakem mnohem větších problémů. Ukrajina by z toho mohla mít jen malé přímé vojenské výhody (ačkoli posílení morálky tohoto druhu je možná jednou z nejpřínosnějších událostí, které si může každá armáda užít), avšak tyto problémy budou jistě i nadále brzdit jakékoli ruské pokusy vyhrát vojenský konflikt. Zda je ruské politické a vojenské vedení nakonec schopno tyto problémy do určité míry řešit, není známo, ale jeho schopnost tak učinit bude pravděpodobně nejdůležitějším určujícím faktorem, pokud jde o výsledek brutální ruské války.
Celý text v angličtině: ZDE
Diskuse