Pro méněcenné občany jen plečky!

4. 5. 2022 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 6 minut

Automobilky již déle masivně zdražují i své nejlevnější základní modely až o desítky procent! Současně na občany, nepatřící mezi vícecenné exempláře, tvrdě dopadá masivní inflace tak, že až asi jejich úplně poslední myšlenkou je spoření na budoucí automobil. Jezdit (školka, škola, práce, doktor, hřbitov...) ale potřebují i obyčejní lidé, a tak vozový park na našich silnicích bude dál chátrat, plečkovatět – tzn. zejména zhoršovat bezpečnost provozu a stav našeho společného životního prostředí. Člověk by čekal, že taková situace porodí přiměřeně dobré „krizové“ řešení. A pokud ho nevyprodukuje ruka volného trhu (tedy kapitál), pokusí se to udělat pro své občany sám stát.

 

Nejlogičtějším nouzovýcm řešením by mohlo být založení příslušných státních podniků, kde stát může například stanovit míru čistého zisku (i nulovou) a závazné úkoly. Podotýkám znovu, že hovoříme o době bezprecedentní krize, kdy je třeba zachovat základná funkce společnosti, tedy i přiměřenou osobní mobilitu (když primárním modelem zaměstnanosti je u nás /věřím, že jen zatím/ cestování za prací, nikoli chytré budování pracovních možností na základě sociologických informací přímo v daných sídlech – zejména na venkově).

Řešením je postavitelné a cenou lidové auto. Je tu zřejmý rozdíl základního zadání 1) ve zdravé soukromé firmě, kde hlavním měřítkem úspěšnosti projektu je výše dosahovaného čistého zisku a 2) v podniku, kterým tak či onak vládne stát, v zájmu lidí pořizujících si v krizi alespoň nějaké auto. Zadání pro nouzové vývojové inženýry by se tedy mělo odvíjet v pořadí:

  1. prodejní cena

  2. užitná hodnota

  3. technická řešení.

Nikoli naopak.


Je na co navazovat, i když šťouralové budou jistě kverulovat, že jde o nepodstatné indicie.

AERO MINOR

Za druhé světové války bylo československou továrnou Jawa (později již jen výrobce motocyklů) vyvinuto minimalistické a přitom na svou dobu velmi moderní auto. Dostalo se na trh v roce 1946, ale bohužel na něm vydrželo jen do roku 1951, kdy ho v rámci bolševického východního bloku, jako lidový vůz nahradil zejména projekt TRABANT. Tím pádem mnohá plánovaná zlepšení a modernizace oblíbeného MINORA (mohl se stát naším nesmrtelným „Broukem“) skončila v povinném soudružském koši. Už z pár základních parametrů je jasné, že se jednalo o dobře vymyšlené lidové auto vyvinuté chytrými lidmi na základě moudrého zadání. Motor i náhon vepředu, kufr vzadu, výkon kolem 20 koní, maximální rychlost 90 km/h, aerodynamická karoserie pro 4 pasažéry, spotřeba na svoji dobu úžasných cca 7 litrů/100 km. Konstrukce karoserie odpovídala době – šlo o dřevěný rám pobitý kovovými pláty.

TRABANT

Byl sice německým výrobkem, ale v roce 1984 (viz informace v tehdejším Světě motorů) byl na české svazarmovské půdě jeden jeho kus přestavěn na pokusný-výzkumný (tj. logicky „analogový“) elektromobil - pro fajnšmekry pár konkrétních parametrů:

  • pohonná jednotka elektrický letecký dynamospouštěč 18 kW

  • tranzistorový pulsní měnič i ponechaná původní převodovka

  • elektronický omezovač pulzního rázu při rozjezdu (ochrana trakčního zdroje proti přetížení)

  • 282 kg olověných AKU místo zadní sedačky (2 místný vůz)

  • sérioparalelní zapojení AKU při napětí 24V

  • rekuperace energie při jízdě z kopce

  • maximální rychlost 64 km/h

  • dojezd na plné nabití cca 60 km

  • stoupavost cca 25%

  • celková hmotnost kolem 1 tuny.

Toliko tedy „analogový“ elektromobil vyrobený před 38 lety na koleně v Česku na platformě TRABANT. Když si představíme, že bychom k lidové motorizaci nyní přistoupili ve světle obou uvedených zkušeností, ale s technologickými schopnostmi danými dalším vývojem trvajícím téměř 40 let – nemělo by to, sakra:-), vyjít?!

Co se pustit do výroby nového českého analogového (případně naprosto minimalisticky digitálního) lidového elektromobilu očesaného o všechny zbytné funkce? Nemám nic proti digitální technice, ale zejména díky komplexní globální krizi vidíme jaká úskalí přináší. Navíc pro analogový elektromobil nepotřebujete proramátory, aktualizace, updaty, upgrady a všechny ty věci, které jsou pro normálního člověka většinou na zbláznění. Srovnal bych to s analogovým mobilem, který léta a stále dál spokojeně užívám, a ze kterého by asi každý hacker nejraději rozšlapal vzteky svoji kšiltovku.

Jak by třeba takové auto (dítě nouzového stavu a bezprecedentní politické i energetické situace!) mohlo vypadat, tj. základní schéma pro vývojáře:

CENA

Kolik si může v době kritického zdražování všeho na budoucí auto dát stranou každý měsíc běžná obyčejná rodina v Česku? Každý z manželů tisícovku? Za jak dlouho jim bude dovoleno našetřit si na nejlevnější nové auto? Za 7 – 10 let? Řeknu tedy podle mého soudu rozumnou cenu za lidové auto odpovídající dnešním mzdám = 175 tis. Kč. Nelze pasovat určitou skupinu lidí do role, že jim má být dopřáno ušetřit si pouze na auto ojeté. Na trhu mají být vozy levné, středně drahé a drahé – pro různé příjmové skupiny lidí.

UŽITNÁ HODNOTA

Postačuje 3 dveřové 4 místné auto s 5. místem nouzovým a kufrem min. 300 litrů (hatchback, malé combi), variabilní nastavení zadních sedaček (pojezd a jejich sklápění 1:2), nadprůměrná světlost, zaběhlá koncepce motor ve předu / kufr vzadu.

TECHNIKA

Ta nejlevnější – zřejmě čistý elektromobil, kolem 30 kW (40 HP), odpovídající minimalistická trakční baterie (benzinový Trabant měl 23 – 26 koní; elektromobil musí uvézt navíc baterii, ale do plusu má již od spodních otáček plný točivý moment). Rekuperace energie. Minimální dojezd na nabití a maximální rychlost dle možností viz cena (alespoň 100/100).

KONSTRUKCE

Co nejlevnější, ale přiměřeně bezpečná. Trabant měl laminátové díly nalepené na nosné ocelové kostře – v naší době předražených kovových materiálů možná opět dobrý koncept.


Pokud to neudělají podnikatelé,

chceme, aby to zařídil stát?

Pokud ano,

pak by to měl,

jako subjekt,

který si společně zřizujeme,

aby nám pomáhal,

udělat RYCHLE.

1
Vytisknout
5570

Diskuse

Obsah vydání | 10. 5. 2022