Proč levice nerozumí (a nechce rozumět) tomu, co se děje v dnešním Rusku

6. 5. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 6 minut
Kdyby levice současnému Rusku rozuměla, nemohla by stále ze všeho obviňovat "kapitalismus". A je úplně jedno, s jakým přívlastkem. 

Fakt, že Rusko není adekvátně vnímáno jako poslední imperiální mocnost (částečně) ležící v Evropě, nepředstavuje bohužel nějaké české specifikum, ani nějaký zvláštní úkaz pocházející snad z poslední doby. Platí to v nemalé míře pro celou západní akademickou disciplínu postimperiálních studií, která ovšem byla celé dekády politicky "vychýlená" ve prospěch prosovětské dekolonializační ideologie. 

Podle této ideologie představoval SSSR zuřivě vystupující za osvobození především koloniálních území Francie či Británie principiálně antikoloniální mocnost - a satelitní státy komunistického Ruska proto prý nemohly být koloniemi.

Ve skutečnosti Sověti podporovali poválečný rozklad evropských impérií zejména proto, že historicky vzato tato impéria vždy zpomalovala a omezovala vlastní ruskou imperiální expanzi, především pak směrem na jih, k nezamrzajícím přístavům v teplých mořích. (I velmi oslabená Británie je dnes stále v Rusku vnímána coby tradiční zavilý, smrtelný nepřítel ruské říše.)


Amon Cheskin si dal tu práci a prošel 20 ročníků časopisu Journal of Colonialism and Colonial History - a za celou dobu nenašel jediný výzkumný článek, který by byl věnován tématu ruského/sovětského imperialismu.

V časopise se Cheskinovi podařilo objevit výzkumné články věnované doslova celému světu, ale nikoliv Rusku. Toho se za dvacet let týkalo pouze sedm recenzí.

"Není divu, že mnozí levičáci v Západní Evropě stále nedokážou zahrnout Rusko do svých mentálních map evropského imperialismu," podotýká Cheskin. A dodává, že samozřejmě existují skvělí historici Ruska, ale jejich práce bohužel není řazena do širšího kontextu koloniálních studií.

To, že "Češi" nerozumějí Rusku, není tedy žádná náhoda. Domácí tradice levicových intelektuálů po generace většinově přisluhujících Moskvě a na ní mentálně i emocionálně závislých je dobře nevybavila k pochopení toho, co se v současném Rusku děje. A západní koloniální studia jim s tím, jak vidět, také příliš nepomohou - protože ohledně koloniálního Ruska mnoho nenabízejí.

Kromě toho ale ještě existuje subtilnější důvod, proč se tolika levičákům nedaří ani dost málo pochopit, co se děje v současném Rusku.

Tím je tradiční marxistické dogma o převaze "ekonomické základny" nad "politickou a kulturní nadstavbou".

Právě proto se po mém soudu v českém prostředí převelice a naprosto nezaslouženě rozšířil kult čtivě a vtipně psaných textů Marka Galeottiho, který mnoho let stále dokola vykládal ruskou realitu za Putina jako "mafiánský kapitalismus s falešnou imperiální nadstavbou". Galeottiho, který systematicky přeháněl reálný vliv ekonomických oligarchů v ruském politickém systému a zlehčoval roli fakticky vládnoucích siloviků. Toho Galeottiho, který západním politikům doporučoval, aby to s obavami z Kremlu nepřeháněli a "s Putinem více mluvili".

Ale po 24. únoru už jen prohlásil, že "Putin se změnil" - protože ten ruský vládce, kterého si vyfantazíroval ve svých knihách, měl přece jednat úplně jinak.

Marka Galeottiho, který výše uvedeným prohlášením fakticky přiznal, že Putina a jeho režim na základě své zásadní metodologické chyby vlastně nikdy nepochopil.

Pokud by ovšem Rusko bylo "kapitalismem" v tom smyslu, že politici a jejich propagandisté jsou jen producenty "nadstavby" pro skutečně vládnoucí ekonomické oligarchy, ke zničující ekonomické katastrofě pro Rusko, které se oficiálně říká "speciální vojenská operace" na Ukrajině, by nikdy nedošlo. Oligarchové by ji totiž nedopustili.

Jenže se jich nikdo neptal - a ani teď, ani někdy později se jich už nikdo na nic ptát nebude.

Putinova disertace ještě v 90. letech signalizovala návrat k historickému modelu ruského imperiálního státu, který ekonomické zájmy vždy důsledně odsouvá až do druhého plánu - za zájmy imperiální expanze. Autoři, kteří ani tento základní fakt nepochopili až do 24. února 2022, by určitě neměli být bráni jako referenční body v debatě o tom, co se v Rusku děje.

Schematický marxistický model "základna-nadstavba", v němž "základna určuje nadstavbu", je ovšem i v díle "klasika" spíše jen velikým zjednodušením. Karl Marx se sám například důkladně zabýval případem "osamostatnění a převážení politické nadstavby" v klasickém spise "Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta".

A oba zakladatelé marxismu také v korespondenci absolvovali nejednu soukromou debatu o tom, zda je reálné hledat ekonomické vysvětlení pro všechny ideologické jevy, včetně "prapůvodního nesmyslu" v podobě náboženských představ (jak na to ještě ve 30. letech v ČSR výslovně upozornil Záviš Kalandra).

Ruský kolonialismus je ovšem v jedné věci přece jen světově specifický. Při veškerém důrazu na dobývání nových území tato nová teritoria nikdy nedokázal ekonomicky využívat jinak, než že je prostě jedno po druhém systematicky raboval. Vždy připomínal spíše (nepochybně předkapitalistické) koloniální Španělsko, než kapitalistické imperiální mocnosti pozdějšího období založené na obchodu. 

Ruští bolševici si od západní moderny vypůjčili novou, nominálně emancipační ideologii. Záviš Kalandra už koncem 30. let z marxistických pozic dokázal, že nakonec jsou to právě premoderní, předkapitalistické "spodní proudy" ruského imperialismu, co má v SSSR ve skutečnosti určující význam.

Také dnešní Rusko je ovšem dokonalým dědicem SSSR - v tom smyslu, že imperiální "spodní proudy" převažují vše ostatní, včetně údajně určujících ekonomických motivací údajně dominantních oligarchů.

Pokusy hledat nějaké kapitalistické ekonomické motivace Putinova rozhodnutí masivně rozšířit válku proti Ukrajině proto přirozeně selhávají. Je tomu zde zcela naopak, než by podle schematických marxizujících teorií mělo být: Ruská ekonomika byla obětována na oltář nepochybně předkapitalistického ruského imperiálního snu. Názorně se ukázalo, že skutečným vládcům Ruska, Putinovi a bezpečnostnímu aparátu, na ekonomice nijak zvlášť nesejde. Zajímá je čistě jen moc Říše a její lesk.

Podobně, jako když kdysi Marx konstatoval, že "malý Bonaparte", alias Napoleon III., vede v honbě za imperiální slávou zahraniční války, které francouzské finance fakticky ruinují, místo aby snad zemi přinesly nějaké ekonomické zisky, nebo alespoň obchodní příležitosti.

2
Vytisknout
11072

Diskuse

Obsah vydání | 10. 5. 2022