Naše paní "Olga"....

4. 5. 2022 / Pavel Veleman

 

Nejvíce se přetavil tento "smutek" až k místy do "zlých invektiv" u lidí, kteří se hlásí k tzv. kritické sociální práci (Krisa) ale i dalších lidí, kteří patřili mezi spolustraníky nebo do velmi širokého týmu Olgy Richterové v sociální oblasti (moje maličkost zde také nepatrně pomáhala).

Její poslední odsouzení "stávkové pohotovosti" na Úřadech práce ČR je skutečně těžko pochopitelný postoj  političky, která se vždy hlásila ke "skandinávské cestě sociální politiky" a nesnesitelné podmínky na ÚP byly pro ni zásadním argumentem špatné práce MPSV, kterou vyčítala bývalé ministryni MPSV paní Maláčové. ÚP zůstal stejný, neviditelný ředitel Najmon stále sedí na své židli, nový ministr MPSV Jurečka je  neznalý sociální agendy a nejvíce ho zajímá číst elektronickou poštu svých podřízených. Vyčerpanost pracovnic a pracovníků je snad ještě větší než před rokem a najednou místo tlaku na zvýšení až ostudných platů slyšíme od O.R. pochopení pro tvrdou, pravicovou medicínu.

Olga Richterová si totiž vůbec neuvědomuje, jakou naději vyvolala mezi skupinami zdrcených, unavených, vyhořelých pracovníků nejen v sociální sféře a jak sympaticky působila její obrovská pracovitost, nearogantni chování, skromné vystupování, život normální ženy z Vršovic se dvěma malými dětmi, schopnost naslouchat a stmelovat lidí k nadějné sociální politice.

Ten politický obrat je pro většinové politiky a političky tak jednoduchý, ti se vždy obhájí neprůstřelným argumentem: Voliči rozdali politické karty a já se musím umět přizpůsobit. Avšak právě u této političky se ukazuje, jak tyto "názorové přeskoky" může dělat politik nedůvěryhodný, typický šíbr, který se jen veze na popularitě své strany, nemá vizi, je prakticky zaměnitelný a názorové změny mu vlastně nikdo nevyčítá.

O.R. však měla zcela jinou pověst,  a proto je pro ni paradoxně těžší, bolestivější a asi pro ni "nepochopitelná" kritika jejích bývalých podporovatelů. Možná jejich odklon považuje za zradu. To by však bylo naprosté nepochopení této situace a minimální sebereflexe. Ono totiž opravdu probudit v lidech naději (ač si to tato politička vlastně neuvědomuje a její vnitřní pragmatismus v této chvíli tak brutálně překryl vše ostatní je bolestný pro všechny aktéry a vlastně nejvíce pro ni samotnou..

Já jen doufám, že cesta pro mne stále velikého, ženského, politického talentu O.R., který tato země tak potřebuje, nebude paradoxně příkladem pro ostatní poslance,aby usoudili,  že být opravdu vidět, slyšet, předkládat návrhy, propojit občanskou společnost s politiky  a probudit naději změny, nebude vyhodnoceno  jako pošetilost naivní ženy.

Prosím všechny bývalé i současné podporovatele, aby Olze Richterové nevyčítali její pro mnoho z nás mnohdy tak bolestná prohlášení, neboť jsme si do paní poslankyně mnohdy projektovali svá nenaplněná přání, svojí politickou flustraci a mnoho voličů a hlavně voliček v jejím fanklubu zažívalo až určitý kult osobnosti. Dostali jsme všichni tvrdou a správnou lekci, že jsme byli politicky naivní.

Nikdo totiž za nás nic podstatného nevyřeší. Lidé, kteří v současné době jsou schopni obětovat svůj osobní život politice, jsou opravdu nejspíše vždy "hlavně pragmatici". Olga Richterová se zařadila do naprosto normálního hnízda politiky, kde chce každý hlavně  prosadit se a popření toho, co říkala před půl rokem, bere jako samozřejmou politickou nutnost.

Panu Bartošovi nebo Michálkovi to nikdo tak nevyčítá, nějak se to čekalo, ale O.R. byla opravdu považována za jiný druh političky…. Pamatujme si to pro příště, vše záleží na naší odvaze, nedat se, nebát se… Od politiků lze zjevně čekat opravdu jen minimum.