Může proso pomoci zajistit globální potravinovou bezpečnost?

6. 5. 2022

čas čtení 7 minut
Ruská invaze na Ukrajinu položila na stůl nedostatek potravin. Mohla by přehlížená obilovina pomoci stabilizovat situaci a nakrmit světovou populaci v době klimatické krize?, ptá se Sushmitha Ramakrishnanová.

Ilustrací toho, jak propojený je náš svět, jsou lidé žijící v zemích jako Afghánistán, Etiopie a Sýrie, které jsou silně závislé na dovozu potravin. Ti pociťují dopady ruské invaze na Ukrajinu. V době míru obě země společně zajišťují téměř třetinu celosvětové nabídky pšenice a čtvrtinu poptávky po ječmeni - a také dvě třetiny světové spotřeby slunečnicového oleje.

Ukrajina nezveřejnila prognózu sklizně obilí na rok 2022, ale tento týden varovala, že ruská blokáda jejích černomořských přístavů by mohla vést ke ztrátě desítek milionů tun ukrajinského obilí a "vyvolat potravinovou krizi, která ovlivní Asii, Afriku a Evropu".

Pro Roberta Onyenekeho, zemědělského ekonoma z Federální univerzity Alexe Ekwueme v Nigérii, svět už zažívá takovou krizi, která podle něj "všude narůstá" a "může chvíli trvat".

Pokud jde o Onyenekeho, je čas poohlédnout se po alternativách k oblíbeným základním potravinám, jako jsou rýže a pšenice. Věří, že jednou z možných alternativ by mohlo být proso, rodina variabilních malosemenných trav – ze čtyř konkrétních důvodů.

"Jejich nutriční obsah, klimatická odolnost, krátká doba zrání a nízké emise uhlíku," řekl, "je staví do centra pozornosti."

Nová éra starých plodin?

Proso existuje již od roku 3000 př. n. l. a má se za to, že patří mezi nejstarší domestikované rostliny, které dlouho sloužily jako základní plodina pro miliony farmářů, zejména v Indii, Číně a mnoha částech Afriky.

Někdy se jim přezdívá "nutri-cereálie" kvůli vysokému obsahu železa, vlákniny a určitých vitamínů a stále se pěstují ve více než 130 zemích. Přesto hrají významnou roli pouze ve stravě asi 90 milionů lidí v Africe a Asii a jsou často považovány za jídlo pro chudé.

Pro srovnání, zhruba polovina světové populace se spoléhá na rýži a více než jedna třetina na pšenici.

Přesto, když je rok 2023 OSN vyhlášen za Mezinárodní rok prosa, osud tohoto prastarého, skromného obilí by se mohl rychle změnit. Odborníci říkají, že by to byla dobrá věc – nejen kvůli zdravotním přínosům obilovin, ale také jejich schopnosti prospívat v náročných podmínkách. A ve světě poznamenaném změnou klimatu to zní slibně.

Proso má schopnost nejen růst v horkých nebo suchem postižených oblastech, ale potřebuje také mnohem méně vody než pšenice, rýže nebo kukuřice. A to není vše.

"Z hlediska sklizně je doba zralosti kratší. Některá prosa dosáhnou zralosti za 60 až 90 dnů," řekl Onyeneke. Dodal, že proso uvolňuje jen málo nebo žádné skleníkové plyny, na rozdíl od pěstování rýže, které významně přispívá k emisím metanu.

Kromě toho seznam výhod OSN zdůrazňuje, že proso vyžaduje málo syntetických hnojiv a pesticidů a může zvýšit kvalitu půdy prostřednictvím meziplodin s jinými rostlinami.

Je svět připraven pěstovat více prosa?

Za současného stavu však Onyeneke řekl, že produkce prosa v Asii a Africe nemůže uspokojit ani místní poptávku, natož generovat dostatek pro export. "Proto je potřeba státní intervence," řekl.

"Díky dotacím a regulovanému zadávání zakázek se pěstování prosa může snadno vrátit zpět."

Zvýšená kultivace také znamená potřebu zvýšeného zpracování. Ale v Indii, která patří mezi přední producenty prosa, kocovina ze zelené revoluce v 60. letech znamená, že zpracovatelská infrastruktura není taková, jaká by mohla být. Tehdy, ve snaze bojovat proti hladomoru, dotace na plodiny a masivní zemědělská industrializace upřednostňovaly rýži a pšenici.

Vilas Tonapi, ředitel Indického institutu pro výzkum prosa, uvedl, že v zájmu rovnováhy je třeba se zaměřit na odrůdy, jako jsou perlové a prstové proso, které vyžadují méně zpracování.

"Infrastruktura používaná pro pšenici zvládne s malou úpravou zpracování těchto pros," řekl. "Měli bychom také vyvinout infrastrukturu pro zpracování malých zrn, která mají slupky."

E.D. Israel Oliver King, etnobotanik z indické neziskové organizace zabývající se biodiverzitou MS Swaminathan Research Foundation, uvedl, že výrazné zvýšení produkce bude vyžadovat vládní dotace a podporu – a to, co nazývá "čtyřkrokovou" strategií.

"Úsilí o ochranu semen s cílem vybrat elitní semena, rozsáhlá demonstrační kultivace pro testování genetických variant plodin, přizpůsobení technologie zpracování a vytváření obrazu prostřednictvím globálních festivalů jídla a vytváření receptů," vysvětlil.

Udržitelné škálování

Dwijendra Nath Guru, obhájce a aktivista za udržitelné potravinové systémy a zakladatel bangalúrské organizace na podporu zdrojů a podpory The Millet Foundation, varuje před prostým nahrazováním konzumace jednoho druhu obilí jiným způsobem, který by vytvořil novou monokulturu závislosti na plodinách.

"A my nemůžeme mít krátkozrakou eurocentrickou politiku, která jednoduše připraví rozvojové země o jejich podíl na obilí, které bude vyváženo," řekl.

Poté, co OSN vyhlásila rok 2013 Mezinárodním rokem quinoy, vzrostla podle FAO produkce tradičního jihoamerického semene o více než třetinu. Andský region, kde byla quinoa dlouho jen lokálně konzumovanou plodinou, zažil náhlou proměnu svých ekonomických a sociálních struktur.

Rostoucí poptávka vedla farmáře ke zkrácení normálně dlouhých úhorů mezi sklizněmi, což umožňovalo půdě zotavit se. To způsobilo, že některé sklizně zkrachovaly, což ohrozilo nejen zdraví půdy, ale také domácí potravinovou bezpečnost mezi zemědělci.

Guru také řekl, že je důležité zajistit minimální cenu pro pěstitele prosa.

"Jinak to často skončí tak, že budou mít prospěch pouze zprostředkovatelé, nikoli zemědělci," řekl.

Vettavalan Manikandan souhlasí. Je prezidentem zemědělského sdružení v jihoindickém státě Tamilnádu, kde se vláda chystá zvýšit produkci. "V mé vesnici prodáváme perlové proso za 10 centů za kilo, ale stejné proso se balí, označí a prodává za zhruba 1 euro v supermarketech ve městech," řekl.

Věří, že rostoucí celosvětová poptávka po prosu by způsobila přesun pěstování ze suchých do úrodných zemí, kde by výnosy byly vyšší v kvalitě i kvantitě – možná by to pomohlo změnit stigma spojené s tímto zanedbávaným obilím.

Etnobotanik King řekl, že vnímání se již začíná posouvat a je optimistický.

"Se zlepšením technologie a vytváření receptur se produkce prosa může nakonec stát pilířem globální potravinové bezpečnosti," řekl.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
6556

Diskuse

Obsah vydání | 10. 5. 2022