Ještě naposledy k truchlení a pohřbu anglické královny Alžběty

20. 9. 2022 / Jan Čulík

čas čtení 7 minut
Tak v pondělí ve volném dni v Británii konečně skončila saturační mediální hysterie posledních deseti dnů, kdy se britská média celou dobu nevěnovala skoro ničemu jinému než úmrtí královny Alžběty. Už jsme tu referovali o tom, že hodně lidí v Británii bylo touto přehnaně intenzivní pozorností smrti královně značně otráveno a vyskytly se názory, že to může napomoci republikánským náladám v Británii.

Téměř celodenní pohřeb královny Alžběty v pondělí 19.9. však vyvolal zřejmě i u kritických komentátorů velmi pozitivní reakce, mnoho lidí, zdá se, bylo akcí upřímně dojato. Zajímavě však shrnul po reportážích z celodenního pohřbu ve večerních zprávách smrt Alžběty, oficiální truchlení a postoj britských občanů vůči tomuto oficiálnímu truchlení a pohřbu v Channel 4 News jejich editor Gary Gibbon:


"Mluvíme o desetiletích plánování, která byla věnována dnešnímu dni. Jsou to desetiletí intenzivního, pravidelného plánování na vysoké úrovni.

A to nejen proto, že lidé ve Whitehallu, v královských palácích, chtěli zajistit, aby země tento okamžik zvládla. Je to také proto, že ceremoniál, ambiciózní, ceremoniální a správné provedení je součástí globální značky Británie a myslím, že dnes mají v královském paláci a ve Whitehallu, v britské vládě, mají pocit,  že tato značka byla zachována  a že se vše podařilo docela dobře, nejen pokud jde o dnešní ceremoniál, ale i o přípravu na něj, podle toho, kolik davů chtělo vidět rakev královny.

A také se snažili  vyvážit smutek obyvatelstva, těch lidí, kteří měli ke královně velmi silný vztah, určitým pozitivním pocitem  a pocitem hrdosti.

A myslím, že dnes večer odcházejí s pocitem, že se jim to podařilo. Nemůžeme ignorovat to, o čem jsme mluvili po celé toto období deseti dnů truchlení, totiž to,  se se odehrálo v době ekonomické krize pro mnoho domácností, a právě když nastupuje nová premiérka, máte představu, jak je to těžké.

Neboť nová britská premiérka je  mezinárodně skoro úplně neznámá, někteří australští televizní komentátoři, kteří živě komentovali státní pohřeb, ji neidentifikovali, když vešla do paláce, a mysleli si, že by to mohla být nějaká menší královská nebo místní hodnostářka.

Ale to, co se teď chystá premiérka Liz Truss udělat, bude množství nových politických rozhodnutí, a těch se dočkáte v druhé polovině tohoto týdne, ale otázka, která vás při pohledu na všechny ty představitele, kteří dnes přišli do Westminsterského opatství a přerušili svůj normální  program, aby tam mohli být, napadá -  při pohledu na množství lidí, kteří sledují tyto události po celém světě, se vám neustále vrací otázka, nakolik to bylo jedinečné jen kvůli této výjimečné panovnici?

Královna zřejmě doufala,  že do britské konstituční monarchie, ale i do země, vložila kapitál, který může být využit i v následujících letech.

Nyní však začíná éra, kdy zjistíme, zda je jejím úmrtím Británie oslabena, zda její diplomatický vliv v období bez  královny Alžběty poklesne."

Deník Guardian napsal tohle:


"Královské rituály jsou zkonstruované záležitosti, které mají vyvolat lidovou náklonnost k privilegované instituci a sloužit jako připomínka slavné minulosti. Moc monarchie se opírá o ústřední mýtus; že tradice a obřady zůstaly po tisíc let  nezměněny. Ve skutečnosti byly průvody a vzpomínkové obřady vymyšleny a nově vynalézány,  aby si monarchie zachovala svou relevanci. Jsou však také v podstatě pomíjivé, postrádají cokoli silnějšího než to, co je sentimentální a evokuje. Jak moc se Británie změní, až tento okamžik projde zemí, zatím není známo.

Pokud došlo k nějakému posunu v názorech lidí na monarchii, otázka, jaká byla jeho povaha - a co přesně se posunulo -, zůstává nezodpovězena. Občas se zdálo, že v posledním týdnu až na čestné výjimky nápadně chyběly hlasy skeptické vůči koruně. Umlčování lidí diskusi o roli monarchie v moderním životě neukončí. Těžkopádná reakce policie na hrstku antimonarchických demonstrantů byla obzvláště neuvážená. Britský zákon stále dovoluje  špatné chování i špatný vkus. I v době národního smutku mnoha lidí by Britové měli mít možnost uplatnit své právo na svobodu projevu.

Chvílemi se zdálo, že se o základních pravidlech naší země nesmí mluvit. Není nutné, aby taková debata byla vedena uctivým způsobem - ale bylo by lepší, kdyby tomu tak bylo. Monarchie je vrcholným anachronismem britské společnosti a zdá se, že vlna infantilního zpravodajství a jistého skutečného smutku po milované panovnici utlumila jakoukoli diskusi o reformě. Přesto by v rozbitém království měl odchod královny vést k zamyšlení nad tím, co znamená, že se vlády ujme její syn. Vzhledem k tomu, že se Karel po matčině smrti stal okamžitě králem, zdá se, že už je pozdě. Jak poznamenal dramatik George Bernard Shaw: "Králové se nerodí, ale vznikají všeobecnou halucinací."

Na monarchii není nic racionálního. Jak ukázaly události tohoto týdne, královská rodina má blíže k náboženství, vyvolává emoce, které přesahují logiku, ale apelují na mystické spouštěče hluboko v naší kolektivní psychice. Možná, že smrt panovnice vyvolala posílení pocitu sounáležitostií a solidarity. Takové pocity však mohou zmizet stejně rychle, jako přišly. Zůstává monarchická moc bez větší odpovědnosti. Velkým úspěchem Alžběty II. jako královny bylo, že se jí dařilo udržet výkon moci mimo dohled veřejnosti, takže nebyl ohrožen veřejnou kontrolou.

Přesto je královská výsada - nasazovat ozbrojené síly, uzavírat a neuzavírat mezinárodní smlouvy a udělovat vyznamenání - nekontrolovaná. I když  tyto pravomoci vykonávají ministři jménem koruny, leží v samém srdci ústavy a jsou do značné míry mimo dosah soudů. Král Karel III. si možná myslí, že nastal čas, aby se viditelněji zapojil do veřejného života, nebo se z obav před veřejným míněním rozhodne pro více ceremoniální roli. Dosavadní poznatky nasvědčují tomu prvnímu. Je těžké si představit, že by se zesnulá královna nechala slyšet - jak to minulý pátek učinil její syn král -, že existují královské obavy, že lidé nebudou schopni zvládnout "těžkou zimu", zvláště když krize životních nákladů nezabránila 17% nárůstu  výdajů královského paláce v loňském roce.

O tom, zda - a jak - by měla být monarchie přebudována, má rozhodnout parlament. Vzhledem k tomu, že konzervativní vláda zjevně směřuje k realizaci radikálního propodnikatelského programu, který spočívá v omezení práv zaměstnanců a zvýšení prémií bankéřů, hrozí, že staré společenské a politické vztahy budou narušeny, zatímco se budou vytvářet nové. V takové éře změn a proměn je bizarní, že monarchie zůstává územím, kam se poslanci bojí vkročit."

Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
5307

Diskuse

Obsah vydání | 22. 9. 2022