Miliardáři jako Elon Musk jsou nejnebezpečnější lidé na planetě
24. 11. 2022
čas čtení
3 minuty
Je rozhodně zábavné sledovat Elona Muska, jak se v posledních týdnech
projevuje jako nejbohatší šašek na světě. Mohlo by to však vést k závěru, že miliardáři jsou hloupí, ale
neškodní - což má k pravdě daleko. Skutečným
nebezpečím, které představují pro lidstvo, je jejich obrovská a do značné míry skrytá role v klimatické krizi, míní Linda
McQuaig.
A nemám na mysli jen jejich hromadění zdrojů, zatímco
velká část světa hladoví. Skutečné nebezpečí, které představují pro lidstvo,
spočívá v jejich obrovské a z velké části skryté roli v klimatické krizi.
Problém je dvojího druhu. Za prvé, uhlíková stopa
miliardáře je obrovská.
Naproti tomu nejchudší polovina světové populace -
čtyři miliardy lidí - se na změně klimatu téměř nepodílí. Každý člověk z této
chudé dolní poloviny lidstva přispívá v průměru pouze 1,6 tuny uhlíku ročně.
Průměrný člověk z horního jednoho procenta světové
populace však přispívá 110 tunami uhlíku ročně, zatímco průměrný člověk z
horního 0,01 procenta přispívá monstrózními 2 531 tunami. Miliardář přitom
obvykle přispívá neuvěřitelnými 8 190 tunami uhlíku.
Ačkoli je tedy počet superbohatých lidí malý, jejich emise uhlíku
jsou tak obrovské - a rychle rostou - že jsou klíčovým faktorem změny klimatu.
Nyní se dostáváme k druhé části problému: jejich
úloha jako vlastníků společností, kteří směřují obrovské kapitálové rezervy do
výroby fosilních paliv a infrastruktury.
Oxfam zkoumal investice 125 miliardářů a zjistil, že
jsou vychýlené směrem k fosilním palivům. Pokud by tito miliardáři přesunuli
své investice do fondu, který by jednoduše sledoval index S&P 500,
intenzita jejich emisí by se snížila na polovinu.
Miliardáři si zjevně mohou vybrat, kam vloží své
peníze, ale existují jen vzácné výjimky z tohoto vzorce, jako majitel sportovního oblečení Patagonia,
miliardář Yvon Chouinard, který vložil
vlastnictví společnosti do svěřenského fondu a prohlásil: "Země je nyní
naším jediným akcionářem."
Většina z nich však využívá svůj kapitál - a s ním
spojený obrovský politický vliv - způsobem, který prohlubuje naši závislost na
fosilních palivech, a to jak investicemi do jejich výroby a infrastruktury, tak
ovlivňováním vlád, aby blokovaly opatření v oblasti klimatu.
Tento vliv jsme mohli pozorovat na
klimatické konferenci COP27 v egyptském Šarm aš-Šajchu, kde více než 600
lobbistů a manažerů z průmyslových odvětví spojených s fosilními palivy usilovně pracovalo -
často přímo v národních delegacích - na blokování pokroku v oblasti klimatu.
Není tudíž divu, že na
těchto celosvětových klimatických setkáních dochází k tak malému pokroku.
Vzhledem ke gigantické uhlíkové stopě megabohatých a
jejich nadměrnému politickému vlivu mohou být nejlepší nadějí na odvrácení
klimatické katastrofy daně z bohatství, které výrazně sníží jejich majetek a
moc.
Oxfam tvrdí, že majetkové daně by mohly pomoci
financovat pomoc chudým zemím zničeným klimatickými změnami, jejichž občané k
tomuto problému téměř nijak nepřispěli.
Existuje mnoho dalších dobrých důvodů pro zavedení
majetkových daní, které navrhli američtí senátoři Bernie Sanders a Elizabeth Warren a v
Kanadě lídr NDP Jagmeet Singh.
Navzdory popularitě takových daní i naléhavosti
klimatické krize a dalších potřeb však jejich prosazování vázne.
Celý texty v anglickém
originále ZDE
8960
Diskuse