Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Špatné zprávy, nejenom od Chersonu

23. 11. 2022 / Ivan Větvička

čas čtení 3 minuty

Ukrajincům se v listopadu po několikaměsíčním úsilí podařilo vytlačit ruskou armádu z pravého břehu Dněpru a osvobodit Cherson. To je nesporný úspěch, ale je znepokojivé, že se Rusové dokázali z nevýhodného postavení stáhnout disciplinovaně, bez enormních ztrát, a co hůře – Ukrajinci do poslední chvíle nevěděli, co je v Chersonu čeká – vyklizené pozice nepřítele, dobře zakopaní obránci, nebo náhlý protiútok?

Je vidět, že ruské velení je sice těžkopádné, ale přeci jenom učenlivé. Už nedělají tak hrubé chyby jako na jaře a do vysokých funkcí se dostali lidé, kteří dokázali náročný ústup dobře naplánovat, a vojáci v poli vyplnili obdržené rozkazy. Rusové upravili taktiku, lépe velí, někteří lépe poslouchají a na frontu se valí statisíce mobilizovaných mužů.

Za tohoto stavu bude ukrajinská armáda k osvobození dalších částí země potřebovat mnohem více zbraní. Kritickým faktorem bude opotřebení děl a především tenčící se zásoby (nejenom dělostřelecké) munice, jejíž dostatečné množství si Ukrajina nemůže sama nerušeně vyrobit, neboť Rusové raketami ostřelují celé její území. Dodávky ze Západu, bez ohledu na vůli politiků, brzy narazí na své limity, neboť naše sklady se vyprazdňují a ke konverzi průmyslové výroby ve prospěch válečných účelů jsme dosud nepřikročili.

Tento trestuhodný odklad v následujících měsících donutí Ukrajince zpomalit operační tempo, neboť budou muset šetřit municí. Z fronty začnou chodit špatné zprávy a Rusové mohou převzít iniciativu do doby, než se Západ konečně odhodlá přijmout úlohu plnohodnotného průmyslového zázemí Ukrajiny.

Rusko nám navzdory svým neduhům samo od sebe „neuhnije do klína“. Musíme ho porazit, tvrdě a jednoznačně. Západ svojí liknavou podporou Ukrajiny v prvních měsících velkých bojů promeškal příležitost s malými náklady zlikvidovat desetitisíce dezorganizovaných ruských vojáků (mezi nimiž bylo mnoho vysoce kvalifikovaných profesionálů) i s jejich technikou. Nyní možná budeme muset pozabíjet statisíce či miliony špatně vycvičených mobilizovaných mužů, znovu se také utkáme s těžkými zbraněmi, které neshořely u Kyjeva a vracejí se na frontu na jiných místech, kde nám je Rusové už neservírují v kolonách na odstřel.

Nyní sklidíme krvavé ovoce všech snah o deeskalaci konfliktu

Uvědomuji si, že někteří čtenáři Britských listů vidí v mých textech dílo „válečného štváče, který ztratil soudnost“, a určité aspekty jejich rozhořčení chápu – novinář by měl horovat za zachování lidských životů a nevyzývat k jejich maření. Ale právě o to se (pro někoho nepřijatelným způsobem) snažím:

Ruský medvěd měl „dostat po čumáku“ hned, jak ho s agresivními úmysly vystrčil z brlohu; dříve, než se rozkouká (tj. v roce 2014, nejpozději na jaře 2022). V takovém případě by se s velkou pravděpodobností rychle stáhl a lízal si rány, což by nám poskytlo čas vyzbrojit takřka demilitarizovanou Evropu a tím přimět Kreml dlouhodobě dodržovat ostražitý mír. Rusko v mezinárodních vztazích po staletí skutečně respektuje pouze vojenskou sílu, která se dokáže v případě potřeby rychle projevit. Ostatním formám moci a vlivu nerozumí.

Ráznou akcí v pravý čas jsme mohli lidské utrpení na Ukrajině minimalizovat. Leč zaváhali jsme, a proto se se nám dosažení míru po všech stránkách prodraží.