2. 2. 2023
Válka na Ukrajině se dá měřit dodávkami zbraní. Jejich odpovědí na brutální útok, který Rusko rozpoutalo v únoru loňského roku, se stala přehlídka výzbroje: V poslední době se objevily i bojové tanky: Javeliny, houfnice, bezpilotní letouny, úderná vozidla, protiletadlové systémy HIMARS a nejnověji i bojové tanky. Kyjev v každé fázi požadoval více prostředků, aby mohl invazní armádu vyhnat, a téměř v každé fázi Západ ukrajinským požadavkům vyhověl, i když možná ne tak rychle, jak by si Ukrajina přála, soudí Ishaan Tharoor v listu Washington Post.
Další kolo sporů se může soustředit na ukrajinské přání získat desítky stíhaček, které Kyjev požaduje, protože se připravuje na odražení údajně chystané ruské ofenzívy a znovuzískání Ruskem ovládaného území na jihovýchodě země, jakož i Krymského poloostrova, který Rusko anektovalo v roce 2014.
Na otázku,
zda Joe Biden pošle stíhačky F-16, prezident tento týden jednoznačně odpověděl
"ne", zatímco britští představitelé uvedli, že vyslání těchto letounů "není praktické". Francouzský prezident Emmanuel
Macron však novinářům řekl, že " není vyloučeno nic ", pokud jde o
dodávky vojenské pomoci Ukrajincům. Taková je rétorická angažovanost Západu v
ukrajinském válečném úsilí. Zdá se, že Západ plně přijímá ukrajinský boj za
svou suverenitu, stejně jako maximalistickou vizi Kyjeva o vítězství.
Západní představitelé uznávají, že válka by měla (a pravděpodobně může) skončit pouze diplomatickou cestou. Ale pokaždé, když se nějaký reportér zeptá západního politika nebo diplomata, jak by měla vypadat konečná fáze války, téměř vždy nabídnou stejný soubor odpovědí: Je na Ukrajině, aby určila podmínky míru (i když bez zahraniční pomoci by se pravděpodobně nedokázala udržet); Rusko nemá zájem o jednání v dobré víře; a důležitým úkolem je nyní dostatečně vyzbrojit Ukrajinu, aby její pozice u teoretického jednacího stolu byla co nejsilnější.
Nová studie s tímto postojem nesouhlasí a varuje, že staví Spojené státy na cestu k otevřenému konfliktu, který by mohl ještě nebezpečněji eskalovat. "Zamezit dlouhé válce: a trajektorii rusko-ukrajinského konfliktu", kterou nedávno zveřejnil vlivný washingtonský think tank Rand Corp., tvrdí, že čím déle bude válka trvat, tím pravděpodobnější je riziko eskalace, která by mohla Rusko postavit do přímého konfliktu s NATO a případně vést k nasazení jaderných zbraní Kremlem. Místo toho, aby západní mocnosti umožňovaly eskalaci války, měly by se více snažit přimět válčící strany k rozhovorům, radí.
Tento
argument zazněl již dříve. Analýza představuje pravděpodobně nejsystematičtější
argumentaci pro změnu politiky předloženou washingtonským think tankem. Zpráva
se odchyluje od scénáře amerického establishmentu a ani jednou nezmiňuje
"demokracii", "právní stát" nebo západní
"hodnoty".
Autoři zprávy, politologové Samuel Charap a Miranda Priebe, střízlivě popisují znepokojivé strukturální faktory války: Rusko ani Ukrajina nemají šanci zajistit si "absolutní vítězství", přesto se obě země cítí optimisticky, pokud jde o jejich schopnost zvítězit v delším časovém horizontu, a jsou pesimistické ohledně toho, co může následovat po příměří nebo nesnadném míru.
Ať už je politická rétorika jakákoli, nejistota se vznáší nad tím, jak dlouho Západ dokáže udržet své toky pomoci a zbraní na Ukrajinu. Nový průzkum Pew ukazuje, že stále více Američanů se již domnívá, že Spojené státy dávají Ukrajině příliš mnoho, zatímco autoři zprávy poukazují na zřejmou realitu, že prodloužená válka by znamenala další ukrajinské utrpení a větší hospodářskou spoušť v Evropě.
Pak je tu otázka jaderných zbraní. Ukrajina a její spojenci již několik měsíců vyzývají své příznivce, aby ignorovali občasné jaderné hrozby ze strany ruského prezidenta Vladimira Putina.
I v tomto
případě Charap a Priebe poukazují na reálné riziko "horké války se zemí,
která má největší jaderný arzenál na světě". Eskalace nepřátelství, možná
dokonce vyvolaná chybami při zaměřování cílů nebo jinými taktickými chybami v
mlze války, by mohla země NATO rychle vtáhnout do otevřeného střetu s Ruskem.
"Udržet válku mezi Ruskem a NATO pod hranicí jaderných zbraní by bylo nesmírně obtížné, zejména vzhledem k oslabenému stavu ruské konvenční armády," napsali autoři studie. "Někteří analytici pochybují, že by Rusko zaútočilo na zemi NATO, protože již ztrácí půdu pod nohama ve prospěch ukrajinských sil a ocitlo by se ve válce s nejmocnější aliancí světa. Pokud by však Kreml dospěl k závěru, že národní bezpečnost země je vážně ohrožena, mohl by z nedostatku lepších alternativ konflikt záměrně eskalovat."
Proč se přít o takový scénář, argumentují, když i ustálení konfliktu v současné linii by znamenalo výraznou ruskou porážku? "Válka již byla pro ruskou moc natolik zničující, že další postupné oslabování již pravděpodobně nepředstavuje pro zájmy USA tak významný přínos jako v dřívějších fázích konfliktu," napsali Charap a Priebe. "Bude trvat roky, možná i desetiletí, než se ruská armáda a ekonomika vzpamatují z již vzniklých škod."
Ředitel programu American
Statecraft v Carnegie Endowment for International Peace Christopher Chivvis v
samostatném eseji v časopise Economist vyslovil podobné tvrzení: "Pokud by jednání zmrazila bojové linie tam, kde jsou
nyní, Putin by zaplatil velmi vysokou cenu za velmi omezené zisky,"
napsal. "Jeho ozbrojené síly ukázaly celému světu svou neschopnost. Rusko
je nyní vyvrhelem a jeho vztahy s Evropou - po staletí nejdůležitější - jsou
zničeny. Sankce zpomalí hospodářský růst Ruska na několik let dopředu, i když
budou nakonec zmírněny výměnou za ústupky ze strany Kremlu."
Autoři zprávy Rand Corp. mimo jiné radí, aby Spojené státy nabídly Rusku plán, jak by měly vypadat podmínky pro případné zmírnění sankcí. Chivvis tvrdí, že zahájení i nedokonalého, nesoustavného procesu jednání nebo rozhovorů by bylo lepší než přistoupení na myšlenku, že Rusko lze z ukrajinského území zcela vytlačit.
"Ano, bylo by hezké, kdyby Ukrajina získala zpět nějaké další území," napsal. "Ale za jakou cenu a jaký strategický zisk? Dokonce i v nepravděpodobném případě, že by Západ Ukrajinu po mnoho let podporoval do roztrhání těla a nakonec by Rusko vytlačil ze všech ukrajinských území, Kreml by pravděpodobně v určitém okamžiku znovu zahájil válku, aby zachránil své ztracené zisky a svou pověst."
Charap a Priebe v úvodu přiznávají, "že to jsou Ukrajinci, kdo bojuje a umírá, aby ochránil svou zemi před nevyprovokovanou, nezákonnou a morálně odpornou ruskou invazí". To však podle nich ještě neznamená, že zájmy Ukrajiny jsou "synonymem" zájmů Spojených států.
Celý článek v angličtině ZDE
Diskuse