Kam s ním?

18. 4. 2023 / Jan Sláma

Pšenice je nadúroda. V Rusku prý sklidili víc jak 150 milionů tun a podobně i na Ukrajině vzhledem k její velikosti. Kdysi jsme se učili, že k soběstačnosti potřebuje stát sklidit na jednoho obyvatele jednu tunu obilí. Když jsme ještě měli 15 milionů obyvatel tak jsme potřebovali 15 milionů tun. Dneska se udává množství menší a tak nám stačí cca 8 milionů tun. Tenkrát, v době kdy nám ještě záleželo na soběstačnosti, se ale značná část obilovin použila na výkrm hospodářského zvířectva. Dnes se raději dováží, tedy to, co ta zvířata poskytla.

Když se vrátíme k té nadúrodě a k jejímu skladování, tak se dozvíme, že problém vznikl na Ukrajině. Tradiční dopravní cesty byly prý zablokovány, a tak obilí putuje na východ EU. A tam si s ním nevědí rady. Jednak proto, že sami mají sklady plné a jednak proto, že jak se uvádí, ho nechtějí pro jeho nízkou kvalitu. I naši zemědělci stojí před problémem kam s ním. Obavy jsou i s očekávanou letošní úrodou a jejím uskladněním. Na vině je patrně i nižší vlastní spotřeba. Lidé zchudli a dopřát si to, co dříve, si nemohou, pekárny jsou předzásobeny moukou za ceny před touto nadúrodou, stavy zvířat jsou snižovány, krmivo tudíž netřeba. Už se objevují dříve svatokrádežné nápady obilí spálit.

Ale vraťme se do minulosti. Jak jsme se dokázali vyrovnat se skladováním obilí tenkrát? A to se ho sklízelo více. Kam zmizely všechny ty zásobníky? Sám si pamatuji na období kdy se očekávala zvýšená potřeba skladovacích prostorů a hledaly se cesty jak je rychle navýšit. Byl vyprojektován snadno a rychle postavitelný dřevěný sklad na betonovém základu. Jmenovalo se to Posklizňová úprava zrna B -1. Opakovaný projekt. A začalo se stavět. V našem okresu se jich stavělo několik, většinou ve velkých zemědělských podnicích. Byl docela zajímavý. V podlaze byly zabudovány betonové kanály překryté děrovanými plechy, které umožňovaly vyskladňování. Provádělo se to vzduchem. Podobný princip se užívá při dopravě cementu. Byla tam i soustava k provzdušňování obilí. To se musí provádět, aby se obilí nekazilo nebo aby nedošlo k jeho vznícení. Naskladňování se provádělo vrchem a bylo možné obilí pojížděcím mechanizmem rozprostírat po celé ploše skladu. Do těchto skladů se vešlo velké množství obilí, a tak spolu s klasickými sily, které jsou leckde k vidění, často u vlakových nádraží, dokázaly pokrýt potřeby státu. To se ovšem ještě plánovalo a nedocházelo k chaosu jako v dnešní míře. Kdepak jsou všechna ta skladovací zařízení?

Dnes jsme v chaosu nejen v energetice, ve které tkví i změna spotřeby obyvatelstva, ale také v nestabilitě prostředí pro zemědělce. Je to chaos vzájemný a komplikovaný. Tak do Evropy putuje obilí, které nikdo nechce, v Africe je po obilí hlad, ale není snadné ho tam dopravit. Věřím, že se to nakonec podaří, ale určitě za značných ztrát. Úředníci v EU jsou bohužel jen těmi úředníky a o praktickém životě nevědí nic, stejně jako většina našich politiků.