Rekrut 244: Zvítězí budoucnost, nebo kontrola budoucnosti?

20. 4. 2023 / Bohumil Kartous

čas čtení 6 minut

V románu Františka Tichého v roce 2055 už zdánlivě neexistuje svoboda. Systém převzal kontrolu a řízení všeho, včetně psychického rozpoložení, chování k ostatním, a dokonce i pociťovaných emocí. 


Systém optimalizuje denní návyky lidí, výchovu nastupujících generací. Doprava i dovolená jsou na příděl, jelikož systém optimalizuje vše. A v tomto prostředí vyrůstá čtrnáctiletý Jonáš. Jeho trvalým a nejbližším společníkem je thinker, zařízení, které ho propojuje se systémem, takže díky němu ví, kdy se má napít, kdy vymočit, kdy má relaxovat a kdy spát.

Systém většinou nerozkazuje, ale doporučuje. Řídit se doporučením je ovšem odměňováno sociálním kreditem. A odmítání doporučení systému je ve stejném duchu trestáno.

Jonáš to dobře zná. Občas neudrží nervy na uzdě a na jeho hodnocení denního výkonu ve škole se to znatelně projeví. Někdy to mohou být i velmi překvapivé důvody, nicméně Systém chybu nepřipouští. A Jonáš si musí dávat pozor, protože od čtrnácti se už jeho osobní sociální kredit započítává do kreditu celé rodiny a jeho mladší bratr se bojí, že by kvůli tomu mohli přijít o voucher na dovolenou u moře.

Vůči Systému nemá smysl se vymezovat. Vše, co doporučuje a optimalizuje, dává smysl. Zvlášť po pandemii, klimatických otřesech a válkách, které během posledních desítek let změnily svět. Bez Systému by se to přece nedalo zvládnout. Systém navíc také chrání. Chrání před světem za Velkou bariérou, která odděluje Evropu, teritorium bezpečí a prosperity, od světa nepřátel, kteří se permanentně snaží naše bezpečí a prosperitu ohrožovat.

Život v Systému je svobodný, protože svoboda přece není nic jiného než poznaná nutnost. Přesto se najdou lidé, kteří to nechápou a proti životu v systému revoltují. Jonáš se s partou takových mladých lidí potká za podivných okolností a je z toho zmaten. Zachová se však nakonec správně a Systému vše sdělí. A v zápětí přijde odměna: je vybrán do speciálního výcvikového programu armády. Pro něj i pro rodinu je to velká pocta. A až se za 3 měsíce vrátí zpět, bude z něj někdo, celebrita. Ale to ještě netuší, o co tady vlastně jde…


Tak takhle vystavěl František Tichý, jinak zakladatel a ředitel Gymnázia Přírodní škola, začátek svého orwellovského románu Rekrut 244. Inspirován nejen Orwellem, ale podle svých vlastních slov také Čapkem, prodloužil Tichý horizont imaginace do druhé poloviny tohoto století, aby čtenářům nabídl představu světa, jehož zárodky můžeme společně s autorem vnímat už dnes.

Pravda, ta představa je poněkud znepokojující, ale to je v pořádku. Dystopie mají tuto vlastnost a díky všem Čapkům, Orwellům, Bradburyům, Huxleyům a dalším za to, že se snaží prostřednictvím příběhů zasazených do budoucnosti varovat před tím, co si společnost v daném okamžiku neuvědomuje jako reálné a možná již nastupující riziko.

Žádná dystopie se nenaplní ve svém celku. O to ani nejde. Jejich spojníkem je předložit obraz určité totality myšlení, která činí svět nesvobodným místem a člověka otrokem. Františku Tichému se v tomto směru podařilo aktualizovat čapkovsko-orwellovské téma možného zotročení člověka prostřednictvím technologie na cestě do pekel dlážděných zdánlivě dobrými úmysly. Systém, který v Tichého imaginaci převzal celkovou kontrolu nad digitální dimenzí, protože se dříve ukázalo jako společensky rizikové nechat ho napospas soukromým zájmům, se stává ruku v ruce s příliš nadsazeným zájmem jedince vysoce funkčním nástrojem řízení ve jménu osobního dobra. Člověk žijící v individualisticky orientované společnosti si ani nevšimne, že za veškerou tou péčí o jeho duševní zdraví a bezpečí narůstá moc rozhodující i o tom, či by měly zůstat doménou svobodné vůle.

Autor využívá k realistickému vykreslení reality roku 2055 klasické extrapolace technologií dneška. Dělá to ale přiměřeně potřebám příběhu a ideje knihy. Aniž by se pokoušel o technologický detail, velmi účinně se strefuje do jádra problému, například v tom, jak lze prostřednictvím analýzy dat o chování člověka uchopit jeho emoce a využít je pro určitý skrytý zájem. Významnou výhodou autora je jeho hluboká pedagogická znalost dospívání a jeho proměny od dob předdigitálních dodnes. Umění číst v duši teenagerů, kteří jsou hlavními hrdiny příběhu, dodává „bio“ ingredience jednotlivým charakterům a přispívá k příjemné chuti textu.

František Tichý neumí být zlý. Jeho postavy procházejí těžkými morálními dilematy, dopouštějí se omylů, právem pociťují vinu, nepostrádají ale lidskost. I díky tomu přináší Rekrut 244 naději, kterou dystopie - ale i náš současný společenský pohled do budoucnosti - často postrádají. Je tu tedy dost důvodů, proč si knihu přečíst. Pojmout to můžete jako mezigenerační štafetu, podle samotného autora je věkové rozpětí čtenářů 12 až 80 let. A až budete knihu hledat v knihkupectví, běžte do oddělení dětské literatury, zaujme rychle atraktivní výtvarnou podobou, kterou jí dali vydavatelství Baobab a ilustrátor Stanislav Setinský. Kniha do dětské literatury sice nepatří, ale její nominace na cenu Magnesia Litera v této kategorii třeba pomůže dostat ji do rodin, v nichž si ji mohou přečíst vlastně skoro všichni.

0
Vytisknout
4922

Diskuse

Obsah vydání | 25. 4. 2023