Sáhněte na jihomoravské vinaře a jste mrtvý komunální politik
12. 5. 2023 / Jiří Hlavenka
čas čtení
9 minut
Festival
politické trapnosti, kdy se zejména naši drazí lidovečtí kolegové
nepředvedli v úplně nejlepší formě máme za sebou. Pokusím se o vlídné
zhodnocení.
Nejdříve trocha vinařské obhajoby. Sám pocházím z Mikulova, rodiče byli vinaři, manželka jakbysmet, takže k vinohradnictví a vinařství (pozor, trochu dvě různé věci, viz dále) mám vztah, který je osobní a emoční. Jsem přesvědčený, že pojem "vinná kultura", který může vypadat jako křečovitý, má jakési opodstatnění (setkal jsem se i s "vinnou filosofií", ale tady bych se už s dovolením trochu bránil).
Víno je jistě chlast, ale právě tak je to nápoj, který patří k životnímu stylu - ostatně na Jižní Moravě nepijeme, ale "koštujeme", ochutnáváme.
Víno ve spojení s vinohrady (tedy ovocnými sady), s vinohradníky a vinaři, s jejich sklepy, rituály, s nadšenými návštěvníky, s turistikou - která je u vína skutečnou "turistikou", musí se nachodit kilometry - je fenomén, který zdaleka není jen jihomoravský.
S tím pak souvisí další fenomén malých soukromých vinařů, jejich traťových vín (tedy vín z hroznů z velmi malé oblasti, z pár řádků někde pod kopcem), s tím, jak každý k pěstování i produkci přistupuje úplně jinak...
Mohl bych pokračovat ještě dlouho, tak shrnu: toto považuji za velkou hodnotu regionu, hodnotu významnou ale i pro celou zemi (všichni jezdíme za vínem) a je to něco, co se nedá vyvážit jen tak penězi, tedy daňovým výnosem. Pokud by toto mělo být zničeno, půjdu se taky postavit na barikádu.
Jenomže vtip je v tom, že ani při zavedení daně z vína toto reálně nehrozí, takže všechna možná katastrofická strašení jsou jen populismem politiků, které jednak (velko)vinařská lobby pečlivě ofukuje, a kteří jednak cítí velmi snadné bodíky.
Jihomoravský politik zkrátka musí chránit vinaře svým vlastním tělem, i kdyby se měl sebevíc uvnitř stydět za to, co říká. Jižní Morava, to je víno, to si nedáme vzít. A poblíž jsou zas nějaké volby, že.
Podstata problému je ale poměrně jednoduchá:
1) Spotřební daň na alkohol (platí všude v Evropě!) definuje pevnou částku na litr etanolu, tedy pak se přepočítává na litr či láhev nápoje. NENÍ to procentuální přirážka, ale pevná - například desetikoruna na láhev (plus mínus).
2) To znamená, že tato daň bude víc "bolet" u levných vín, viz obrázek, který je ilustrační a reálný současně. Dvacetikorunový krabičák bude stát třicet, lepší víno s cenou 220 Kč bude stát 230.
Podstatné je, že jihomoravští vinaři NEPRODUKUJÍ levná vína, pokud se ovšem bavíme o JIHOMORAVSKÝCH hroznech, o hroznech z jihomoravských vinohradů. (Nevychází to finančně - jsme na klimatickém okraji vinohradnických oblastí, tedy úroda je malá, vytvořit ji je pracné, hrozny ale jsou plné chutí; přirozeně to tenduje k produkci kvalitnějších i dražších vín. Vinař, který chce vyrábět levný patok, si doveze hrozny odněkud z jihu a jihovýchodu za zlomkovou cenu, a vytvoří z nich, pokud je šikovný, cosi pitelného. Ale jihomoravské víno to není!).
3) Dále podstatné je to, že produkčně převažují velkovinaři, kteří primárně produkují supermarketové víno z dovezených hroznů, byť pod "jakoby moravskou" značkou vinaře. Prostě když na víně vidíte "Chateau Valtice" s fotkou obce či Pálavy, ani vás nenapadne, že hrozny jsou odjinud. (Považuju to za obchodní trik na hranici nekalosoutěžního jednání, ale budiž). Jejich vinařství jsou spíš chemické fabriky na levný alkohol; s vinnou kulturností, o které hovořím v úvodu, to nemá moc společného.
4) Kdo tedy tvoří tu "hodnotu", specifickou vinařskou kulturu, atraktivitu, emoce, to co na Jižní Moravě tak milujeme? Je to více než 90% vinařů, kteří jsou malí a lokální - a kteří přitom tvoří MÉNĚ než 10% vína. (Víc ani neudělají - mají malé vinice, typické jihomoravsklé "viničky", tady pár řádků, tam pár, na svažitých terénech, na spraši, tam kde to jde. Na rovné hluboké ornici kvalitu neuděláte).
5) A jsme vlastně už u řešení:
a) daň na tichá vína uvalit
b) osvobodit z ní malé a lokální vinaře, produkujících z LOKÁLNÍCH (tedy moravských - pardon Češi, ale o ty vaše tři řádky u Mělníka fakt nejde) hroznů.
A je to. Zeptejme se nyní, zda to má nějaká negativa a úskalí. Má, jako všechno:
6) Je samozřejmě potřeba stanovit nějaké hranice malý/velký vinař, lokální/nelokální hrozny a hlídat to. Není to úplně jednoduché, je nutné to občas i zkontrolovat. Nejde o to ucpat všechny dírky, nastavit přiměřeně férová pravidla a zamezit velkým podvodům.
(Uvědomme si: které víno je či není z lokálních hroznů se hlídá už teď, takže evidence existuje. Objem produkce opět není tak těžké znát a zjistit).
7) Vzhledem k tomu, že např. Rakousko tuto daň nemá, je určitá hrozba přelivu vín odsud a z dalších sousedních zemí. Ale (pozor), běžný import daní samozřejmě zatížen je, takže zde rozdíl nemáme, zbývá jen vinná turistika, tedy když si vyjedete na Slovensko a dovezete pár lahví. To je ale úplná marginálie.
Je důležité vědět, že pokud zavedeme tuto výjimku - český stát na to má právo - tak ale musí platit evropsky, tedy bude platit i pro malé/lokální vinaře z Maďarska, například. Tedy i jejich importované víno stejných parametrů (malý vinař, lokální produkce) bude osvobozeno od daně.
Co to ale znamená:
- nikoli nevýhodu, ale zrovnoprávněný vztah s moravskými producenty a pěstiteli (budou na tom stejně, tak jako nyní - bez daně)
- postižení dovozových velkopěstitelů, což je NAPROSTÁ MAJORITA. To co vidíte v supermarketech dole v regále s levnými cenami, fakt nejsou vína od špičkových malých vinařství z Francie nebo Německa, ale ta nejsprostší masová produkce. Tam to bude o desetikačku dražší - stejně jako u jejich "moravských" vinařů, mezi nimiž je největší firma známého jména Bohemia Sekt. (Z čeho vyrábí, si můžete domyslet).
(Mimochodem: i největší čeští vinaři jsou vtípkem v porovnání se světem. Zmíněný Bohemia Sekt, který dělá taky ten sladký bublinkový hnus, jemuž se u nás říká z nepochopitelných důvodů "šampaňské", má tržby 1.6 miliardy. Největší světová finařská skupina Castel Freres má tržby v přepočtu 330 miliard).
Tedy ani zde nedochází k tragédii.
9) Byrokracie. V jedné věci mají moravští vinaři - ale zejména ti malí, tam to má význam - pravdu: produkty zatížené spotřební daní (pivo, tvrdý alkohol) vyžadují opravdu šílenou byrokracii, v podobě celních skladů, oznámení kolik toho hodláte vyrobit (zvlášť pikantní u vinařství, je to jako ptát se vinohradníka v lednu "a kolik letos sklidíš"; praští vás demižónem), zálohy dopředu atd.
Nevěřím, že toto NEJDE PODSTATNĚ ZREDUKOVAT, tíží to totiž i další malovýrobce (malé palírny, malé řemeslné pivovary atd). Je to určitá over-reaction na metanolovou aféru a předchozí rozbujení trhu s šedým, resp. černým chlastem.
Takže zde souhlas: pokud by daň byla zavedena, musí to jít ruku v ruce s dramatickým snížením byrokratické zátěže. U malých rodinných vinařství to je opravdu kontraproduktivní, nesmyslné, hloupé.
10) A ještě k tomu alkoholu.
Trochu přece jenom zapomínáme na to, že i víno je alkohol, tedy vůbec nejškodlivější návyková látka, kterou zde máme. Přímé ekonomické škody se odhadují na 50 miliard ročně, k tomu samozřejmě (těžko, ba nemožně vyčíslitelné) škody zdravotní, tedy nemocí, trvalé následky, předčasná úmrtí.
Víno v jeho současné podobě je NEJLEVNĚJŠÍM chlastem vůbec - právě proto, že je osvobozeno od spotřební daně. Na obrázku je krabičák, kterého jsou plné supermarkety, litr stojí dvacku. Je to nejlevnější etanol, nejlevnější opice, kterou si můžete koupit - proto taky lidé, kteří se dostali až na dno (s alkoholem i financemi), kupují a pijí krabičáky, je to cca 3x levnější opití se než z jiných forem alkoholu (zatížených spotřební daní). Zvýšení laťky finanční dostupnosti u této drogy je více než potřebné.
Ale tohle se od komunálních politiků, kteří burcují peticemi, už nedozvíte.
4530
Diskuse