"Vědění je moc!" Jak se česká vláda snaží zlikvidovat tisk
13. 5. 2023 / Jan Čulík
čas čtení
5 minut
Obraz: Henry Hetherington
Jak se Fialova vláda zavedením obscénní daně na tisk vrací do Anglie začátku devatenáctého století
Nejnovější rozhodnutí Fialovy vlády uvalit jednadvacetiprocentní DPH na denní tisk bude zřejmě pro něj smrtelnou ránou. Není divu, že pravicová vláda nesnáší svobodný tisk, tak proč ho nezlikvidovat úplně? Pod tlakem sociálních sítí skomíraly české deníky už před zavedením této vražedné DPH. Poslední dobou je v nich krize taková, že například pražský tisk přestal platit honoráře za články od volných spolupracovníků.
V civilizovaných společnostech se zdroje informací nezdaňují. Typickým příkladem je Velká Británie, jejíž vláda v první třetině devatenáctého století zavedla obscénní, vysokou daň za denní tisk, aby se nedostal do rukou obyčejných lidí. Dnes se za to Britové nesmírně stydí a nikdy by žádnou daň na knihy, časopisy ani denní tisk nezavedli. Petr Fiala se nestydí.
Proti tomuto zákonu se vzbouřil tiskař a novinář Henry Hetherington. Odmítl umisťovat na svůj časopis daňový kolek a namísto toho tiskl v záhlaví vzdorné heslo Francise Bacona Knowledge is Power, Vědění je moc:
Anglické úřady ho pronásledovaly, pro mnoho lidí byl Hetherington hrdina. Nic z toho Fialova vláda neví. Ostudná a zároveň hrdinská historie:
"Ve znalostech je síla": Henry Hetherington uvádí na trh "Penny Paper for the People by the Poor Man's Guardian" (Noviny za jeden penny pro lidi, které vydáváOchránce chudých)
Ve snaze zabránit dělníkům v osvojování radikálních myšlenek zvýšila konzervativní vláda lorda Liverpoola v roce 1815 kolkovné na noviny na čtyři pence a v roce 1819 ho rozšířila i na periodika. To zajistilo, že si noviny mohli dovolit kupovat pouze zámožní lidé. Radikální vydavatelé jako Thomas Wooler, Richard Carlile a William Cobbett prodávali své publikace za poplatek obsahující tento kolek, jejich prodej klesal a ve dvacátých letech 19. století se objevovaly jen malé pokusy vzepřít se tomuto obscénnímu zákonu.
V roce 1830 však kampaň za volební reformu podpořila červencová revoluce ve Francii, která vytvořila trh pro radikální dělnický tisk. Dne 1. října Hetherington vydal nekolkovaný list The Penny Papers for the People, Published by the Poor Man's Guardian, který rychle následovaly Politické listy Williama Carpentera. Oba byly stíhány, čímž byla zahájena válka nekolkovaných novin.
Mezi lety 1830 a 1836 bylo vydáno několik set nekolkovaných novin a za jejich šíření bylo uvězněno přes 800 lidí. Hetherington vydával řadu takových novin, z nichž nejznámější a nejvýznamnější byl The Poor Man's Guardian (1831-1835), jehož titulní strana nesla slogan "Established Contrary To 'Law' To Try The Power Of 'Might' Against 'Right'." (List založen v rozporu se 'zákonem' s cílem zjistit, zda se prosadí moc proti právu).
Hetherington nevydával své vlastní noviny, využíval k tomu Jamese Bronterre O'Briena a další autory." Místo toho objížděl zemi a vystupoval na schůzích NUWC, kde odsuzoval Reformní zákon za to, že vylučuje dělnické voliče, a vládu za potlačování svobody tisku. Tyto aktivity kombinoval s náborem prodejců a vytvářením distribučních sítí pro své noviny.
Jeho vysoká prestiž z něj učinila jeden z hlavních cílů vládního stíhání. Byl třikrát uvězněn, dostal pokutu a byly mu zabaveny tiskařské stroje. Vždy se obhajoval u soudu a jeho vzdorovité projevy z lavice obžalovaných se prodávaly jako levné brožury."
O jeho hrdinských činech, jimiž se vyhýbal policii, například přijímáním různých převleků, se hojně psalo v nekolkovaném tisku a Hetherington se stal pro své čtenáře hrdinou. Na vrcholu své popularity (1832-1833) prodával The Poor Man's Guardian kolem 15 000 výtisků na jedno vydání, přičemž počet čtenářů byl několikanásobně vyšší.
Pozoruhodné je, že Hetherington do loga těchto pamfletů a svých novin dával hesla "Vědění je moc" a "Svoboda tisku". Heslo "Vědění je moc" sdílel s Mechanickým ústavem a SDUK.
Zdroj v angličtině ZDE
9389
Diskuse