Britský chirurg v Gaze: V čekárně a v pooperačním oddělení nám zraněné děti trvale brečí a křičí bolestí
5. 1. 2024
čas čtení
5 minut
Moderátorka, BBC Radio 4, World At One, čtvrtek 4. ledna 2024, 13 hodin:
Minulý týden jsme touto dobou hovořili s ortopedem z britského státního
zdravotnictví Grahamem Groomem. Právě tehdy přijel do Gazy s
charitativní organizací IDEALS . Využil své vánoční dovolené, aby tam
pracoval, a dnes ráno jsem ho znovu zastihla, abych si vyslechla, jakou
práci odvádí v Evropské nemocnici v Gaze v městě Chán Unis.
Profesor Grahamem Groom: Poslední týden byl hektický a chaotický.
Všude jsou pacienti. Když jsme tu minulý týden začínali, bylo tu 900
pacientů v nemocnici, která měla původně 240 lůžek a během covidu se
rozšířila na 450 lůžek a v současné době zdvojnásobila svou kapacitu.
Když jsme přijeli, bylo tu 500 operačních případů, 100 jich bylo
vyhrazeno pro návštěvy. Takže jsme se věnovali těm případům, o které
jsme byli požádáni. Děláme si operační seznamy, operujeme pacienty podle potřeby a zpracovávali jsme těch 100, ale samozřejmě. To
zní klidně a plánovitě a progresivně. Ale je to všechno, jen to ne.
Profesor Grahamem Groom: Dnes jsme jich měli naplánovaných 20 u 14 pacientů, včera večer jsme přidali jednu navíc. Chudák dvanáctiletý kluk, který přišel včera večer a museli jsme mu amputovat nohu. A tak máme nyní 21 operací u 15 pacientů. To nemusí být zrovna typický den. V pozadí převládá zoufalství a utrpení lidí, kteří přecházejí přes náš operační sál, zejména dětí. Dnes jsme na seznamu měli tři děti. Přidali jsme čtvrté. Byli jsme na sálech s plastickými chirurgy. Byly tam další dvě. Takže to znamená, že na našem dnešním seznamu budeme mít šest dětí, všechny strašlivě zraněné při explozích a s navždy změněnými životy. A samozřejmě, že v čekárně a v zotavovně je dominantním hlukem v pozadí jejich pláč a křik bolestí.
Moderátorka: Jak jste se cítili v uplynulém týdnu? Jak bezpečně jste se cítili vzhledem k tomu, co se stalo?
Profesor Grahamem Groom: Cítili jsme se naprosto bezpečně, víte, všude kolem nás je jako součást hluku na pozadí nad nářkem dětí slyšet občasné bomby, střelbu z tanků, dělostřeleckou palbu, automatické zbraně, a my opravdu víme, že je velmi, velmi, velmi nepravděpodobné, že by něco z toho přišlo k nám.
Moderátorka: Ale když slyšíte bombu, myslíte si, že "zítra uvidím její dopady"?
Profesor Grahamem Groom: No, předevčírem jsme to viděli. Dělali jsme obchůzku. Přišli jsme z intenzivní péče. Vrátili jsme se na sál, abychom uspořádali seznam na další den, a ve dvou operačních sálech byla dvojice bratrů, 16 a 18 let, strašlivě zraněných, a ti se stali obětí bomby, kterou jsme slyšeli. O dvacet minut dříve mu výbuch úplně amputoval kyčel a měl další příšerná zranění. Druhý měl úplně sedraný bok a bohužel, přes všechno, co jsme mohli udělat, oba druhý den zemřeli.
Moderátorka: A ty děti, které vidíte, přemýšlíte o tom, jaké mají vyhlídky, jaká je jejich budoucnost?
Profesor Grahamem Groom: Rozhodně. Dítě, které přišlo včera večer a které k nám bylo převezeno z jiné nemocnice, bylo jedním ze sedmi sourozenců. Bylo jediným, kdo přežil výbuch bomby, která zabila oba jeho rodiče a šest jeho sourozenců. Takže nejen zranění mu změní život. Je to i ztráta jeho nejbližší rodiny.
Profesor Grahamem Groom: Protože si myslím, že tato válka v Gaze je naprosto odlišná od všech předchozích. A myslím si, že když vezmeme v úvahu konflikty po celém světě, myslím, že tento. ilustruje krutost a zbabělost moderní války názorněji než kterýkoli jiný.
Profesor Grahamem Groom: Nesmírně provinile. Myslím, že se všichni cítíme provinile. Připadá mi jako zrada odejít a nechat je na holičkách. Máme program, v němž doufáme, že se nám podaří získat odpovídající finanční prostředky pro skupiny, které budou z britského zdravotnictví přijíždět šestkrát nebo osmkrát v tomto roce, takže doufáme, že každých šest nebo osm týdnů, a díky tomu se cítíme o něco méně provinile.
Moderátorka Chirurg Graham Groom se mnou dnes ráno hovořil z Gazy.
Zdroj v angličtině ZDE (od minuty 37)
3995
Diskuse