Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Jak být v dnešních dnech Evropanem?

5. 6. 2024 / Richard F. Vlasák

čas čtení 4 minuty

Za pár dní půjdeme k volbám, už zase. Jaké privilegium, nedostatečně si jej vážíme... Vždyť můžeme rozhodovat o osudu našeho kontinentu společně se Španěly, Lucemburčany, Řeky i Francouzi, Němci a dosaďte si prosím ještě další národy a etnické skupiny.

Sen velkých osobností duchovních dějin od Voltaira, přes Goetha až po našeho krále Jiřího (z Poděbrad), Františka Palackého nebo T. G. Masaryka se stal a je skutečností. Nesmíme si toto privilegium nechat nikým a ničím vzít.

Budu trochu osobní. Sjednocená Evropa mi dala hodně: možnost cestovat, studovat a pracovat v různých zemích starého kontinentu.

Bez EU by bylo velice těžké, aby se venkovský synek (byť ze staré rodiny) stal studentem na třech evropských universitách - Tübingen, Lipska, a ano i švýcarské Basileje (díky smlouvám mezi EU a Švýcarskem jsou diplomy navzájem uznávány). Žil jsem v Německu, v zemi helvétského kříže (má druhá vlast), pobýval ve Francii a Švédsku, o turistických cestách do Slovinska, Itálie, Lucemburska nemluvě. Tedy, to, co se v Evropě děje, mne nenechávám chladným.

A co vidím? Ze starých skrýší, ano ruin nacionalismu vycházejí strašidla hlouposti, omezenosti a zápecnictví. Obcházejí a dělají své bu, bu, bu... A kdo je pozval na velké jeviště dějin? Překvapivě lídři hlavních evropských proudů: lidovců, socialistů i liberálů.

Sice se jim podařilo sjednotit kontinent a čelit tak velkým výzvám: covid, ekologická krize, válka na Ukrajině. Ale za velkou cenu!

Ursula von der Leyen (CDU/ EVP) si domlouvá podporu u italské fašistky Meloni, sociální demokraté nedokázali do Green Dealu prosadit sociální polštář, který u tak velké změny průmyslu a pracovního trhu je nutností, a liberálové a konzervativci se příliš zamilovali do neoliberální ekonomické teorie (jako by ta byla jediná možná).

Nepodařilo se prosadit velké celoevropské zdanění bank a korporací, které navrhuje skupina ekonomů, právníků a nositelů Nobelovy ceny za ekonomii, sdružená pod hlavičkou ICRICT, prosazující rušení daňových rájů a výjimek.

Jak se nějaké teoretizování intelektuálních hlavounů dotýká našeho života?

Zásadně, kdyby byly jejich plány prosazeny, nesoutěžily by mezi sebou státy v daňovém podbízení velkým korporátům, lidé by dostávaly spravedlivější mzdy, státy by měly na sociální, zdravotní i vzdělávací programy.

Nižší mzdové ohodnocení nutí občany Evropy hledat další a další úvazky na jedné straně, a na druhé straně si vylévat vztek na uprchlících, menšinách, které z jejich pohledu získávají nezaslouženou pozornost.

Navíc jednotná korporátní daň by podnítila soutěž s USA a Čínou o jeden z nejdůležitějších zdrojů ekonomické síly, a sice o lidské zdroje.

Bezpečí a solidní zajištění, ano i možnost neúspěchu umožňují inovace na poli průmyslu i techniky více než soutěž o nižší daně, jak dlouhodobě ukazuje příklad Švédského království; o finském školství nebo švýcarském zdravotnictví si tu psát nemusíme, že...

Evropa potřebuje jednotnou sociální, zdravotní a vzdělávací politiku, aby kulturní, národnostní a společenská specifika mohla být zachována. Totiž, čím vyšší standarty v sociálním pojištění, zdravotnictví a školství, které bude Evropa sdílet, tím větší prostor, peníze i čas pro rozvoj kulturního dědictví jednotlivých národů.

Proč vám o tom píšu jako teolog, farář z okraje naší republiky (i když mé srdeční záležitosti - Rumburku)?

Mohl bych zmínit, že práci ICRICT podporuje Světová rada církví, že v bibli je psáno: že je hoden dělník mzdy své. Ale myslím v těchto dnech, na devadesát let starý dokument schválený v městečku Barmen, dnešním Wuppertalu.

Zde se před 90 lety shromáždili zástupci německých evangelických církví, aby předložili tzv. Barmenské teze. Tito muži, laici a faráři (a někteří biskupové), řekli tehdy jasné NE nacionálnímu socialismu Adolfa Hitlera.

Vidím-li beztrestně hajlovat stoupence současné předsedkyně vlády, stoupající čísla popularity německé AfD (což jsou vskutku náckové prvního kalibru hlídaní dnes německou tajnou službou), nebo Marine Le Pen ve Francii, nebo nizozemskou vládu s G. Wildersem, tak musím jako křesťan, farář a teolog umět říct jasné NE, aby ta hnědá holínka nestoupla i na území mých vlastí (české i evropské).

Jde víc než o volby, jde o svědomí.

Tak lze být Evropanem.