Blízký východ: Západní představitelé vypadají slabě a bezmocně, zatímco náboženští fanatici a pravicoví extremisté zatahují region stále hlouběji do konfliktu
6. 10. 2024
Tak se to konečně děje. Širší blízkovýchodní konflikt, kterého se mnozí obávali, se rozhořívá. Téměř přesně rok po teroristických zvěrstvech Hamásu ze 7. října bojuje Izrael na několika frontách. Hlavním protivníkem je nyní Írán. Izraelští představitelé, včetně premiéra Benjamina Netanjahua, tvrdí, že jím byl vždy. Netanjahu o toto střetnutí usiluje již dlouho.
Sebeklamné chvástání, že Izrael „vítězí“, které se rozneslo po zavraždění šéfa Hizballáhu Hasana Nasralláha, přehlušuje výzvy k zastavení tohoto šílenství. Navzdory svým neodpovědným řečem o změně regionální rovnováhy sil postrádají Netanjahu, jeho krajně pravicoví spojenci a generálové věrohodnou a dlouhodobou politickou strategii. Jejich nesystematická taktika odsuzuje Izrael a jeho sousedy k nekonečné válce, píše Simon Tisdall.
Totéž lze říci o ajatolláhu Alím Chameneím a o náboženských extremistech, kteří ovládají íránský režim - a o přeživších vůdcích íránských proxy organizací Hamás a Hizballáh. Vina by neměla uniknout ani západním reakcionářům, jako je Donald Trump. Ti všichni přispívají k destruktivnímu kontinuu konfrontace, násilí a utrpení, které se opět zintenzivňuje.
Na všech stranách se krvavě odehrávají sebenaplňující se proroctví a konflikt prohlubující programy regresivních a netolerantních sil. Tvrdí pravicoví fanatici obvykle očekávají to nejhorší, odmítají smíření a kompromisy, lpí na svých zbraních. A je jisté, že se stane to nejhorší. Umírněné hlasy, jako je nový íránský prezident, jsou překřičeny. Nešťastný Joe Biden je ponížen. OSN je pomlouvána a ostrakizována, její humanitární pracovníci jsou zabíjeni. Mír se stává sprostým slovem. Jako vždy nejvíce trpí obyčejní lidé. V Libanonu je více než milion vysídlených osob, za posledních čtrnáct dní bylo zabito nejméně 1 000 lidí. Více než 41 000 mrtvých Palestinců v Gaze; téměř všichni obyvatelé jsou bez domova. Izraelští občané jsou vražděni, jako minulý týden v Jaffě, a tisíce jich byly nuceny uprchnout; 101 rukojmích je stále nezvěstných.
Jak to skončí? Stručně řečeno, špatně - pro všechny zúčastněné. Teheránský režim se zahnal do kouta. Íránci mu zazlívají hospodářské neúspěchy, korupci a represe. Netanjahu se mu vysmívá a předpovídá druhou islámskou revoluci. USA a Evropa, které se snažily o nápravu vztahů, to vzdávají. Reformátoři jsou odsunuti na vedlejší kolej válkou.
Jeden ze scénářů: Írán by se mohl pustit do výroby jaderných zbraní. Pokud se tak stane, USA se mohou vojensky zapojit
Padne íránský režim? Vzhledem k železné moci mulláhů je to nepravděpodobné. Po útoku 180 raketami z minulého týdne chce Izrael více než kdy jindy zničit jeho jaderný program. Jeden ze scénářů: Írán, otřesený izraelskými úspěchy, by se mohl pustit do výroby jaderných zbraní. Pokud k tomu dojde, mohou se USA vojensky zapojit. Ať už se jim to líbí, nebo ne, v nejbližších dnech se tak či onak může stát. Jakou cenu pak má Netanjahuův „nový řád“?
Postavení USA v regionu dosáhlo nejnižšího bodu od dob Iráku. Pro supervelmoc je to trapné. Izraelský ocas vrtí americkým psem. Biden je opakovaně vydáván za hlupáka. Stále posílá zbraně, částečně proto, že demokraté chtějí příští měsíc hlasy židů. Netanjahu ho ignoruje, protože to ví.
Navzdory četným návštěvám Antonyho Blinkena, Bidenova ministra zahraničí, po 7. říjnu stále nedošlo k příměří v Gaze. Hlavní cíl USA - zabránit eskalaci v celém regionu - je v troskách. Jaké jsou šance na úspěšný diplomatický tlak na zastavení spirály smrti? V tuto chvíli nulové. Plán na příměří v Libanonu z minulého týdne ztroskotal. Je to tam jako v roce 1914. Tolik rozzlobených, pomýlených mladých mužů, kteří se chtějí poprat.
Blinken stále mluví, rádoby, o „normalizaci“ mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy. Základní předpoklad, pokrok směrem k palestinskému státu, však Netanjahu kategoricky odmítá. Jordánsko a Saúdové Netanjahuovi v OSN řekli: uznejte palestinskou nezávislost a 57 arabských a muslimských zemí uzavře se židy mír. Je to tak těžké?
Když už mluvíme o míru, britský premiér Keir Starmer chce, aby válka skončila - na Blízkém východě i na Ukrajině. V pořádku. Ale jak to, že Británie posílá RAF bránit Izraelce, ale ne občany Kyjeva a Charkova - nebo palestinské rodiny krčící se v Gaze? To jsou otázky pro všechny západní lídry, nejen pro Starmera.
Cyničtí oportunisté nechtějí, aby to skončilo, alespoň zatím ne. Trump využívá této hrůzy a tvrdí, že Kamala Harrisová, jeho soupeřka v Bílém domě, předsedá spolu s Bidenem třetí světové válce. Trump doufá, že válka je Harrisové škodlivým „říjnovým překvapením“. Přitom on sám o tom nemá ani tušení. V případě znovuzvolení by Netanjahuovi umožnil volnou cestu k Armagedonu.
Jedním z málo uvažovaných eskalačních nebezpečí je převzetí moci proíránskými milicemi v rozděleném Iráku, podobně jako Hizballáh proměnil Libanon v rozvrácený stát. Po Nasralláhovi je na vrcholu „osy odporu“ volné místo. Další nebezpečí: Do hry by mohl být vtažen syrský spojenec Bašár Asad, který je spojencem Íránu. Izrael již Damašek bombarduje.
Diskuse