Tohle česká vláda podporuje: Mazjuně utrhla izraelská raketa obličej. Izrael odmítl povolit její evakuaci.
15. 11. 2024
čas čtení
8 minut
Tato dvanáctiletá dívka je jedním z 2 500 dětí v Gaze, které je třeba urychleně evakuovat, ale podle humanitárních organizací izraelské úřady umožňují odchod jen několika z nich
Bylo 8. června ráno, když Ahmedu Damúovi zavolali, že jeho dům, malou betonovou budovu v uprchlickém táboře Nuseirat v centru Gazy, zasáhla raketa IDF. Když se vrátil do toho, co z jeho domu zbylo, dozvěděl se, že jeho rodina byla pohřbena pod troskami.
Jeho sousedé jedno po druhém vytahovali těla z trosek. Mezi mrtvými byli Damúovi příbuzní a jeho dvě děti, třináctiletá Hala a desetiletý Mohannad, které si hrály v obývacím pokoji, když byly zabity. Jeho manželka Areej a batole Tala utrpěly vážná zranění, ale zůstaly naživu.
Každý den se dívám na svou krásnou dceru, která se na sebe nemůže ani podívat do zrcadla.
Jeho poslední dítě, dvanáctiletou Mazjunu, se nepodařilo najít. Když ji Damoo nakonec našel, téměř omdlel.
„Měla utržený obličej a čelist jí doslova visela,“ vzpomíná. „Moje krásná holčička byla úplně k nepoznání.“
V nemocnici al-Aksá lékaři použili to málo prostředků, které měli, aby Mazyouně sešili obličej a udrželi zbývající strukturu na místě.
Mohammed Tahir, britský lékař, který v Gaze působí jako dobrovolník, ji viděl při vizitě na oddělení. „Byl to jeden z nejvíce šokujících případů, které jsem viděl,“ říká. „Chyběla jí polovina tváře a měla obnažené kosti.
„Lékaři se snažili, co mohli, ale rozsáhlé rekonstrukční práce, které potřebuje, jí tady v Gaze nemohou poskytnout.“
Od června se rodina a americká nezisková organizace FAJR Scientific, která poskytuje bezplatnou lékařskou péči Palestincům v Gaze a na Západním břehu Jordánu, snaží evakuovat Mazjuunu na léčení do USA, kde na ni čekají chirurgové.
Izraelský vojenský orgán odpovědný za humanitární záležitosti v Gaze, Koordinace vládních aktivit na územích (Cogat), jejich žádosti pětkrát bez vysvětlení zamítl.
Nyní, po pěti měsících, se její situace stává zoufalou. V krku má stále střepiny a při každém pohybu prožívá muka. Nemůže jíst ani mluvit. Platina, kterou chirurgové použili k obnově jejího obličeje, se rozpadá a čelist jí drží pohromadě jen obvaz.
Lékaři říkají, že její rány jsou nyní infikované a jen málo mohou udělat, aby zabránili jejich šíření. Pokud jí nebude umožněn okamžitý přístup k operaci, může zemřít.
„Každý den se dívám na svou krásnou dceru, která už se na sebe nemůže ani podívat do zrcadla,“ říká Damoo.
„Nejtěžší pro každého rodiče je dívat se, jak jeho dítě trpí a nemůže s tím nic dělat. Už jsem přišla o dvě své děti - ztráta dalšího by nás úplně zničila.“
Mazjuna je jedním z přibližně 2 500 dětí v Gaze, které podle Unicefu potřebují naléhavou lékařskou pomoc a vyžadují okamžitou evakuaci.
Je naprosto šokující a pobuřující, že Izrael brání dětem, které potřebují nezbytnou léčbu, opustit Gazu.
Tento týden humanitární organizace Lékaři bez hranic (MSF) uvedla, že izraelská vláda bez vysvětlení zablokovala lékařskou evakuaci osmi dětí a jejich opatrovníků z Gazy, kteří potřebují lékařskou péči, včetně dvouletého dítěte s amputovanou nohou, do nemocnice MSF v Jordánsku.
Organizace uvádí, že z 32 dětí, které v posledních měsících požádala o lékařskou evakuaci z Gazy do Jordánska, byl odjezd umožněn pouze šesti.
„Zdlouhavé procedury a nevysvětlitelná odmítnutí blokují poskytování lékařské péče dětem, které byly v Gaze vážně zraněny,“ říká Moeen Mahmood, ředitel MSF v Jordánsku.
„Je naprosto šokující a pobuřující, že Izrael brání dětem, které potřebují základní ošetření, opustit Gazu. Odmítání naléhavých lékařských evakuací ze strany Izraele odporuje rozumu a lidskosti.“
Podle organizace Unicef jsou děti z Gazy evakuovány tempem méně než jedno dítě denně. Dr. Tedros Adhanom Ghebreyesus, generální ředitel Světové zdravotnické organizace, říká, že od května se lékařské evakuace „prakticky zastavily“.
James Elder z Unicefu říká: „Děti v Gaze umírají - nejen kvůli bombám, střelám a granátům, které na ně dopadají - ale také proto, že i když se stane zázrak [a] děti přežijí, je jim pak znemožněno opustit Gazu, aby se jim dostalo naléhavé péče, která by jim zachránila život.
„To není logistický problém - máme možnost tyto děti bezpečně přepravit z Gazy. Nejde o kapacitní problém - ve skutečnosti jsme ještě před několika měsíci evakuovali děti ve větším počtu. Je to prostě problém, který se zcela přehlíží.“
Rodičům Mazjuny nebyl sdělen důvod, proč jejich dceři nebylo umožněno opustit Gazu, aby se jí dostalo potřebné pomoci. Jiní rodiče sdělili, že jim bylo také odepřeno povolení vycestovat s nemocnými dětmi s tím, že byly uvedeny „bezpečnostní obavy“, aniž by bylo poskytnuto další vysvětlení.
Společnost Cogat ani Izraelské obranné síly (IDF) na žádosti o komentář nereagovaly.
Humanitární organizace uvádějí, že v mnoha případech, kdy Cogat schválí evakuaci dětí, zamítne žádosti rodičů nebo příbuzných, aby s nimi mohli cestovat.
„Nikdo nedokáže říci, zda se tyto rodiny někdy znovu setkají,“ říká Somaya Ouazzani, spoluzakladatelka britské zdravotnické organizace Children Not Numbers, která dosud pomohla evakuovat z Gazy více než 100 zraněných dětí. „Je naprosto nepřijatelné, aby tato situace vůbec existovala.“
V pokoji uvnitř velké vojenské nemocnice, která se nachází asi 30 minut jízdy od centra Káhiry, leží jedenáctiměsíční Sadeel Hamdan schoulená v posteli, která je obvykle vyhrazena pro zraněné vojáky. Do jejího drobného tělíčka ústí řada hadiček a každých několik minut její pomalé dýchání přeruší pípání monitoru.
„Potřebuje jen matku,“ říká Tamer Hamdan, otec dítěte, který vyčerpaně sedí v křesle. „Žádné dítě v takové situaci by nemělo být bez matky.“
Sadeel se narodila dva měsíce před vypuknutím války v Gaze a bylo jí diagnostikováno chronické onemocnění jater. Jak válka zuřila a její stav se zhoršoval, nahromaděná tekutina v Sadeelině břiše způsobila, že se trápila a jen s obtížemi se hýbala a dýchala.
Lékaři ji varovali, že bez urychlené transplantace jater jí zbývají jen dny života. Žádost její matky Hudy byla zamítnuta; až do dne odjezdu své dítě kojila. Jejímu otci bylo dovoleno evakuovat se s ní pouze proto, že byl jejím dárcem orgánů.
Válka v Gaze také vytvořila generaci dětí s amputovanými končetinami. Unicef uvádí, že od loňského října do ledna přišlo v Gaze o jednu nebo obě nohy nejméně 1 000 dětí, což odpovídá 10 dětem, které přijdou o nohy každý den. Toto číslo se nepochybně zvýšilo, protože konflikt trvá již 14. měsíc.
U těch dětí, kterým bylo povoleno opustit Gazu a odjet na léčení do jiné země, není jisté, zda se budou moci někdy vrátit.
Ve městě El Shorouk nedaleko Káhiry sedí Layan al-Atta na invalidním vozíku a dívá se z okna balkonu. Attaová byla zraněna při izraelském náletu na školu OSN v Deir al-Balah, kde se ukrývala se svou rodinou. Utrpěla těžké zranění míchy a pravé nohy, která jí později musela být amputována.
Když byla Atta evakuována do Egypta, její matka dostala povolení, ale otec a sourozenci zůstali. „Nepřišla jsem jen o nohu, ale i o rodinu a domov,“ říká “Mám pocit, jako by mi vzali všechno a všechny, které mám ráda.“
Zdroj v angličtině ZDE
2400
Diskuse