Angela Merkelová: Spletla jsem si Trumpa s „někým úplně normálním"

22. 11. 2024

 

„Místo abych to stoicky snášela, pošeptala jsem mu, že bychom si měli podat ruku znovu,“ píše. „Jakmile ta slova opustila má ústa, zavrtěla jsem nad sebou hlavou. Jak jsem mohla zapomenout, že Trump přesně věděl, co dělá... Chtěl svým chováním dát lidem důvod k hovoru, zatímco já jsem se chovala, jako bych vedla rozhovor s někým úplně normálním.“

Nyní nesvázána diplomatickými zdvořilostmi, Merkelová Trumpa dimenzuje jako „emocionálního“ a hnaného záští a potřebou, na rozdíl od jejího „věcného“ přístupu. „Zdálo se mi, že jeho hlavním cílem je, aby se člověk, se kterým mluví, cítil provinile... Zároveň jsem měla dojem... že také chce, aby ho měl člověk, se kterým mluví, rád.“

Merkelová píše, že místo snahy o budování mostů s tradičními spojenci „byl Trump zjevně fascinován ruským prezidentem“, a poznamenává, že „politici s autokratickými a diktátorskými rysy ho měli v hrsti“.

Během letu domů po jejich prvních rozhovorech dospěla zhrzená Merkelová k závěru, že se Trump „na všechno dívá jako realitní developer, kterým byl před vstupem do politiky“ - jako na hru s nulovým součtem. „Všechny země pro něj byly soupeři, v nichž úspěch jedné znamenal neúspěch druhé. Nemyslel si, že prosperitu lze zvýšit pro všechny prostřednictvím spolupráce.“

Jen o několik týdnů později jí Trump oznámil, že Spojené státy opustí pařížskou dohodu o klimatu - což byl zdrcující neúspěch, kvůli kterému se obrátila o radu na papeže Františka.

„Aniž bych ho jmenovala, zeptala jsem se Františka, jak by přistupoval k zásadně protichůdným názorům ve skupině významných osobností,“ píše. „Okamžitě to pochopil a řekl jednoduše: 'Ohýbat, ohýbat, ohýbat, ale dbát na to, aby se to nezlomilo'. Tato představa se mi líbí.“

Sporný vztah s Merkelovou Trumpa zřejmě pronásledoval, neboť o ní mluvil v kampani ještě tři roky po jejím odchodu z funkce. „Neměli mě (Němci) rádi, protože jsem řekl, že musíte platit,“ řekl tento měsíc na mítinku v Pensylvánii, čímž zřejmě narážel na výdaje na obranu v rámci NATO. „Řekl jsem Angele: Angelo, ty jsi nezaplatila.“

Merkelová připomíná, že Trump se na ni a Německo zaměřil ve své úspěšné kampani v roce 2016, když tvrdil, že její přijetí více než milionu uprchlíků v letech 2015 a 2016 „zničilo“ zemi, a obvinil Berlín z nespravedlivé obchodní politiky a volného nakládání s americkými vojenskými investicemi.

V prohlášení, které, jak přiznává, je  opožděnou podporou, sepsanou před volbami v USA tento měsíc, Merkelová prohlašuje: „Z celého srdce si přeji, aby Kamala Harrisová ... porazila svého konkurenta a stala se prezidentkou.“

Historie měla jiné plány i s Vladimirem Putinem, další postavou, která v její nepřítomnosti stále utváří svět. Ačkoli ho Merkelová, která plynně hovoří rusky, považuje za manipulátora a mstitele, připouští, že ruský prezident měl ve svém proslulé protizápadní řeči na mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2007 několik pádných argumentů.

„Byly tam body, které jsem nepovažovala za úplně absurdní. Jak víme, v Iráku nikdy neexistovaly žádné důkazy o chemických zbraních,“ píše s odkazem na americké zdůvodnění tamější změny režimu.

„Také jsem kritizovala skutečnost, že nedošlo k žádnému pokroku v aktualizaci smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (CFE)“, která ‚měla být upravena po rozpuštění Varšavské smlouvy, rozpadu Sovětského svazu a vstupu východoevropských zemí do NATO‘.

Merkelová vytýká zejména východoevropským lídrům, že podle jejího názoru předstírají, že jejich obřího souseda lze jednoduše odsunout na vedlejší kolej. „Mohlo by se vám to všechno zdát dětinské a odsouzeníhodné, mmůžete kroutit hlavou. Ale nezpůsobilo by to, že Rusko zmizí z mapy.“

Merkelová naznačuje, že Putinova obava, že by se Kyjev mohl připojit k NATO poté, co ona opustí svůj úřad, pomohla připravit půdu pro jeho plnohodnotnou invazi na Ukrajinu v roce 2022.

Aniž by Merkelová upřesnila, kdy tyto výroky pronesl, píše, že jí Putin řekl: „Nebudete kancléřkou navždy. A pak budou členem NATO. A tomu já chci zabránit.“

Merkelová opouštěla úřad kancléřky stále oblíbená u většiny Němců, ale její odkaz byl pošpiněn obviněními, že nedokázala čelit agresivním záměrům Moskvy vůči Ukrajině a zároveň učinila svou vlastní zemi příliš závislou na ruském plynu. Kritici také přičítají vinu za vzestup krajně pravicové strany Alternative für Deutschland liberální azylové politice Merkelové před deseti lety.

Od svého odstoupení z funkce kancléřky zůstává Merkelová převážně mimo pozornost, ale v nadcházejících týdnech se chystá na řadu vystoupení v Německu i v zahraničí, aby knihu propagovala.