22. 11. 2024
"Místo toho, aby se Evropané a Kanaďané trápili Donaldem Trumpem, měli by následovat příkladu Donalda Tuska. Když jde do tuhého, jde do tuhého. Zatímco mnozí netrpělivě čekají, co Trump udělá, polský premiér se řídil radami odborníků a vyzval ke zřízení koalice ochotných států, které by zabezpečily Ukrajinu a odradily další ruskou agresi.
Není těžké si představit takovou koalici, jejímž průkopníkem jsou státy, které daly jasně najevo ruskou hrozbu a potřebu zabezpečit Ukrajinu, aby vytvořily stabilní euroatlantický bezpečnostní řád. K Polsku by se mohly připojit pobaltské státy, severské země, Spojené království, Francie, Kanada a Nizozemsko. Spojené expediční síly vedené Velkou Británií by mohly být rozšířeny a vytvořit předvoj, ale v konečném důsledku na formátu záleží méně než na akcích, které podniknou. Změnou politiky a faktů v terénu by koalice podnítila ostatní, aby se k ní přidali a chopili se moci Evropanů a Kanaďanů bránit sebe a své zájmy, bez ohledu na to, co dělají USA.
Zde navrhujeme pět věcí, které by evropsko-kanadská koalice ochotných měla – a mohla – dělat:
Vyzbrojte Ukrajinu a vyhrajte: Koalice může Ukrajině získat to, co potřebuje k vítězství: Z vlastních zásob, nákupu na otevřeném trhu a také – což je nejefektivnější – transferem technologií a investicemi do vlastního ukrajinského obranného průmyslu. Koalice by se měla zaměřit na schopnosti zvítězit ve válce, včetně přesného úderu na dlouhé vzdálenosti (bez omezení zaměřování), elektronického boje, řízení a velení, zpravodajství, sledování a průzkumných schopností, jakož i na nové obranné technologie, které kompenzují tradiční ruské výhody, a základních základů, jako je dělostřelectvo, 155 mm munice, protivzdušné, protilodní a protitankové systémy a munice.
Zabavit VŠECHNA zmrazená ruská aktiva k financování ukrajinského vítězství: Konfiskace zmrazených ruských aktiv je ekonomicky proveditelná, legální podle mezinárodního principu protiopatření – a vytvořila by finanční odstrašující prostředek pro budoucí agresi. Zmrazená aktiva ve výši 300 miliard dolarů představují čtyřnásobek americké vojenské pomoci Ukrajině od roku 2022 a zhruba 75 % celkové západní pomoci k dnešnímu dni. Zabavení celé částky by bylo nejlepším způsobem, jak získat pro Ukrajinu peníze, které potřebuje k obraně a vážnému degradování ruské morálky. Kanada má hotovou legislativu a většina těchto zmrazených aktiv je v Evropě. Koaliční státy by měly neprodleně zabavit ta, která jsou v jejich jurisdikci, aby vytvořily jasný precedens, který mohou ostatní spojenci NATO následovat.
Rozšířit protivzdušnou obranu nad západní Ukrajinou a využít ji ke krytí koaličních vojsk na zemi: Prostředky protivzdušné obrany umístěné v koaličních zemích nebo vyslané do států sousedících s Ukrajinou mohou poskytnout štít nad západní Ukrajinou a snížit část tlaku na ukrajinské prostředky protivzdušné obrany. Ruské rakety a drony létají k našim hranicím a my nemůžeme riskovat. Koaliční státy by pak mohly tento štít využít k vyslání svých vlastních jednotek do terénu, jak navrhl francouzský prezident Emmanuel Macron, aby pomohly s výcvikem ukrajinských sil, poskytováním logistické a odminovací podpory a prováděním dalších úkolů, které by demonstrovaly náš závazek vůči ukrajinskému vítězství a bezpečnosti.
Poskytnout skutečné bezpečnostní záruky, včetně vzájemné obrany, aby se Ukrajina dostala do NATO: Stejně jako Švédsko a Finsko potřebovaly záruky od silných partnerů, zatímco čekaly na uzavření svého členství v NATO, stejně tak je potřebuje Ukrajina. Koalice se nyní může zavázat ke vzájemné obraně s Ukrajinou v mezidobí po skončení současných nepřátelských akcí. Může tento čas využít k tomu, aby pomohla řídit interoperabilitu a koordinaci, urychlila cestu Ukrajiny do aliance, kterou by posílila. Jednoznačný koaliční závazek, podpořený rostoucími schopnostmi, by odradil budoucí ruské útoky na Ukrajinu – a na nás.
Ukažme, že se umíme postavit sami za sebe: Koalice se může zavázat, že každá ze zemí bude vydávat nejméně 3 % HDP ročně na obranu a že bude společně nakupovat klíčové faktory, které Evropa a Kanada postrádají, a to i prostřednictvím společných půjček. Ale válka a naše důvěryhodnost musí být vyhrány i na jiných frontách. Ekonomická výhoda Evropanů a Kanaďanů nad Ruskem musí být využita a strategicky zacílena, aby byla smysluplná. Koalice by měla přistoupit ke zpřísnění – a vynucování – sankcí, ale také pracovat na tom, aby Rusko porazila ekonomicky a ochromila jeho skřípající válečnou mašinérii. Číně je třeba ukázat, že její podpora ruské války je nepřijatelná a že si nás nemůže koupit.
Bez ohledu na konečné složení Trumpovy administrativy a bez ohledu na politiku či záliby, které prosazuje, může koalice ochotných států nasměrovat euroatlantickou oblast na bezpečnější cestu. Podniknutím zde nastíněných kroků by Evropané a Kanaďané ukázali, jak můžeme v NATO prosadit svou váhu a zároveň se pojistit proti jakémukoliv snížení amerického závazku v Evropě.
Můžeme ukázat, jak být dobrými spojenci, když se USA odvracejí, aby udržely Čínu pod kontrolou, a ukázat, že odstrašení Číny na Tchaj-wanu začíná odstrašením Ruska v celé Evropě a jeho porážkou na Ukrajině.
Čas je zásadní, a proto my, signatáři tohoto dopisu, naléháme na evropské státy a Kanadu, aby se chopily své moci, rychle vytvořily koalici ochotných a společně podnikly tyto kroky – pro bezpečnost Ukrajiny i pro naši vlastní."
Signatáři
Toomas Hendrik Ilves, prezident Estonska (2006-2016); Profesor, Univerzita v Tartu
Egils Levits, Prezident Lotyšska (2019-2023), Evropský soudní dvůr (2004-2019)
Sir Ben Wallace, ministr obrany Spojeného království
Sir David Lidington, bývalý ministr pro Evropu Spojeného království a náměstek předsedy vlády. V současné době je předsedou Royal United Services Institute (RUSI)
Kajsa Ollongrenová, bývalá ministryně obrany Nizozemska
Dr. Artis Pabriks, fmr. Ministr zahraničních věcí a obrany Lotyšska
Chris Alexander PC, bývalý ministr pro občanství a imigraci, parlamentní tajemník pro národní obranu a kanadský velvyslanec v Afghánistánu
Generálporučík Ben Hodges, bývalý velitel americké armády v Evropě
Letecký maršál (v.v.) Greg Bagwell, Královské letectvo
Letecký maršál (v.v.) Edward Stringer, Královské letectvo
Generálmajor (v.v.) Mick Ryan AM, velitel, Australská vojenská akademie
Margaret Atwoodová, spisovatelka
Prof. Eliot Cohen, bývalý poradce ministerstva zahraničí (USA, 2007-2009)
Dr. Anna Wieslanderová, ředitelka pro severní Evropu, Atlantická rada a předseda představenstva, ISDP
Garry Kasparov, zakladatel iniciativy Renew Democracy a mistr světa v šachu
Dr. Thomasi Endersi, předseda, Německá rada pro zahraniční vztahy (DGAP), Berlín
François Heisbourg, zvláštní poradce, Fondation pour la Recherche Stratégique, Paříž
Prof. Phillips O'Brien, Univerzita St. Andrews
Podplukovník (v.v.) Dr. Alexander Vindman, velitel Rady armády a národní bezpečnosti USA
Prof. Katarzyna Pisarska, předsedkyně Varšavského bezpečnostního fóra a Pulaského nadace
Prof. Nathalie Tocci, ředitelka, Istituto Affari Internazionali (IAI), zvláštní poradce vysoké představitelky EU pro oblastní politiku a bezpečnostní politiku
Poslanec parlamentu Żygimantas Pavilionis, místopředseda litevského parlamentu a litevský velvyslanec v USA (2010-15)
Marko Mihkelson, poslanec, předseda zahraničního výboru estonského parlamentu
Prof. Stephen Gethins, poslanec, Univerzita St Andrews a Dolní sněmovna Spojeného království
Poslankyně Alex Vanopslaghová, předsedkyně Liberální aliance, Dánsko
Lia Quartapelle, poslankyně, Partitio Democratico, italská Poslanecká sněmovna
Senátor Ratna Omidvar, senátor za Ontario, Senát Kanady
Poslanec Evropského parlamentu Rihards Kols, Předseda výboru pro zahraniční věci Evropského parlamentu a bývalý předseda zahraničního výboru lotyšského parlamentu (2018-24)
Dr. Ivars Ijabs, poslanec Evropského parlamentu, Výbor pro průmysl, energetiku a výzkum a delegace pro vztahy s USA, Evropský parlament
Prof. Marlene Wind, Profesor politologie a práva na Kodaňské univerzitě a zvláštní poradce vysoké představitelky EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku EU
Roman Waschuk, bývalý kanadský velvyslanec v Srbsku a na Ukrajině
Adam Kinzinger, bývalý člen Sněmovny reprezentantů USA
André Gattolin, bývalý francouzský senátor
Viola von Cramon-Taubadel, bývalá poslankyně Evropského parlamentu, Německo Edward Lucas, CEPA Senior Fellow & publicista, The Times
Roland Paris, Profesor na univerzitě v Ottawě a poradce kanadského premiéra pro zahraniční politiku
John Sipher, bývalý pracovník tajné služby CIA a nerezidentní vedoucí pracovník, Atlantická rada
Dr. Benjamin Tallis, ředitel, Democratic Strategy Initiative, Berlín
Dr. Nona Mikhelidze, Vědecký pracovník, EU, politika a instituce (EU a východní sousedství) Globální aktéři (Rusko), Istituto Affari Internazionali (IAI)
Paul Mason, novinář a spisovatel
Aaron Gasch Burnett, spolupracovník a projektový manažer, Democratic Strategy Initiative, Berlín
Jacob Kaarsbo, nezávislý poradce pro bezpečnostní politiku a bývalý dánský zpravodajský důstojník.
Dr. Edward Hunter Christie, vedoucí výzkumný pracovník Finského institutu mezinárodních vztahů
Rosemary Thomasová, britská velvyslankyně v Bělorusku
Nicolas Tenzer, hostující profesor na Sciences Po v Paříži, autor knihy Naše válka: Zločin a zapomnění
Prof. Maximilian Terhalle, hostující vědec, Hoover Institution, Stanfordova univerzita
Minna Ålander, výzkumná pracovnice, Finský institut mezinárodních vztahů (FIIA)
Prof. Carlo Masala, Univerzita Bundeswehru, Mnichov.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse