Jak americká média skrývají pravdu o válce v Gaze

16. 1. 2025

čas čtení 6 minut

Navzdory občas skvělému zpravodajství zůstalo to, co bylo na válce v Gaze nejzásadnější- jaké to je být terorizován, masakrován, mrzačen a traumatizován - téměř mimo pozornost.  

Několik dní před koncem roku 2024 přinesl nezávislý časopis +972 zprávu, že „izraelské armádní síly vtrhly do areálu nemocnice Kamal Adwan v Bejt Lahíji, čímž vyvrcholilo téměř týden trvající obléhání poslední fungující nemocnice v severní Gaze“. Zatímco se nemocnicí šířil požár, její zaměstnanci vydali prohlášení, že „chirurgická oddělení, laboratoř, údržba a pohotovostní jednotky byly zcela vypáleny“ a pacientům „hrozí, že každou chvíli zemřou“, líčí americký novinář Norman Solomon.

Časopis vysvětlil, že „útok na zdravotnická zařízení v Bejt Lahíji je nejnovější eskalací izraelské brutální kampaně etnických čistek v severní Gaze, která během posledních tří měsíců násilně vyhnala z domovů naprostou většinu Palestinců žijících v této oblasti“. Novinářské příspěvky ze serveru +972 -v ostrém kontrastu s převládajícím zpravodajstvím amerických médií o válce v Gaze - poskytly jasnou informaci o událostech v reálném čase a zasadily je do celkového kontextu, nikoli do epizodických útržků. 

Časopis +972 je dílem palestinských a izraelských novinářů, kteří popisují své základní hodnoty jako „závazek k rovnosti, spravedlnosti a svobodě informací“ - což nutně znamená „přesnou a spravedlivou žurnalistiku, která upozorňuje na lidi a komunity, jež se snaží postavit okupaci a apartheidu“. Hlavní hodnoty hlavních amerických zpravodajských médií jsou však velmi odlišné.

Klíčové aspekty toho, jak americký establishment více než dvě desetiletí vyprávěl o „válce proti terorismu“, byly v amerických médiích a politice standardem od začátku války v Gaze v říjnu 2023. Např:

· Běžný diskurz se vyhýbal hlasům odsuzujícím americkou vládu za její roli v masakrování civilistů.

· Spojenec USA v Tel Avivu se obvykle vyhýbal odpovědnosti za svá high-tech zvěrstva páchaná ze vzduchu.

· Smrt civilistů v Gaze byla obvykle líčena jako neúmyslná.

· Tvrzení, že se Izrael snaží minimalizovat civilní oběti, byla obvykle brána za bernou minci.

· Mediální zpravodajství a politická rétorika se vyhýbaly uznání, že by izraelské akce mohly spadat do kategorií jako „masová vražda“ nebo „terorismus“.

· Zpravodajská média a američtí vládní představitelé celkově zastávali názor, že na izraelských životech skutečně záleží mnohem více než na životech Palestinců.

Válce v Gaze věnovala americká média obrovskou pozornost, ale nakolik skutečně informovala o lidských reáliích, to byla úplně jiná věc. Přesvědčení či nevědomá představa, že zpravodajská média zprostředkovávají válečnou realitu, nakonec tuto realitu ještě více zastřela. A k přirozeným omezením žurnalistiky se přidávaly předsudky médií.

Během prvních pěti měsíců války používaly New York Times, Wall Street Journal a Washington Post slovo „brutální“ nebo jeho varianty mnohem častěji pro Palestince (77 %) než pro Izraelce (23 %). Výsledky studie Fairness and Accuracy In Reporting (FAIR) poukazují na nerovnováhu, ke které došlo, „přestože izraelské násilí mělo na svědomí více než dvacetkrát více obětí na životech“. Zpravodajské články a názorové příspěvky se pozoruhodně pohybovaly ve stejných kolejích; „jednostranná míra, v níž bylo v názorových příspěvcích použito slovo ‚brutální‘ k charakteristice Palestinců oproti Izraelcům, byla naprosto stejná jako v údajně přímých zpravodajských příspěvcích“.

Navzdory občas výjimečnému zpravodajství zůstalo to, co je na válce v Gaze nejzásadnější - jaké to je být terorizován, masakrován, mrzačen a traumatizován - téměř zcela mimo pozornost. Postupně se povrchní zprávy, které se dostaly k americké veřejnosti, začaly zdát normální. Jak počty mrtvých stále rostly a měsíce ubíhaly, válka v Gaze se jako zpravodajské téma zmenšovala, zatímco většina talk show o ní hovořila jen zřídka.

Stejně jako v případě masakru způsobeného bombardováním, i v případě rostoucího počtu případů hladovění, dehydratace a smrtelných nemocí se izraelsko-americká aliance chovala jako by to byl problém pro vztahy s veřejností. Oficiální prohlášení - a politika, kterou se snažila ospravedlnit - byla hluboce zakotvena v nevysloveném předpokladu, že na některých životech opravdu záleží a na některých ne.

Propagandistický přístup byl předznamenán 8. října 2023, kdy byl Izrael v šoku ze zvěrstev, která Hamás spáchal předchozího dne. „Tohle je izraelské 11. září,“ řekl izraelský velvyslanec při OSN novinářům v New Yorku a zopakoval: „Tohle je izraelské 11. září.“ Mezitím v rozhovoru pro PBS News Weekend izraelský velvyslanec ve Spojených státech prohlásil: „Jak někdo řekl, je to naše 11. září.“

Zlověstné na prohlášení „izraelského 11. září“ bylo to, co se stalo po americkém 11. září. Spojené státy, které si oblékly plášť oběti, začaly využívat strašlivou tragédii, k níž došlo na jejich území, jako neomezený důvod k zabíjení ve jménu odvety, sebeobrany a samozřejmě „války proti terorismu“.

Jak izraelská válka v Gaze pokračovala, vysvětlení často opakovala zdůvodnění „války proti terorismu“ ze strany americké vlády po 11. září: schvalování budoucích zločinů proti lidskosti jako nezbytných ve světle určitých předchozích událostí. Dozvuky byly cítit ve vzduchu od konce roku 2001, kdy šéf Pentagonu Donald Rumsfeld tvrdil, že „odpovědnost za každou jednotlivou oběť v této válce, ať už jde o nevinné Afghánce nebo nevinné Američany, leží u nohou al-Káidy a Tálibánu“. Po pěti týdnech masakrování Palestinců izraelský premiér Benjamin Netanjahu prohlásil, že „každá ztráta civilistů je tragédií“ - a rychle dodal, že „vina by měla padnout přímo na Hamás“.

Povolení k zabíjení se ospravedlňovalo samo sebou. A nemělo žádnou platnost.

 

Celý článek v anglickém originále ZDE

 

1
Vytisknout
1719

Diskuse

Obsah vydání | 17. 1. 2025