Dohoda o příměří v Gaze je poskvrněna Trumpem, Netanjahuem a jejich pohrdáním mírem

17. 1. 2025

čas čtení 7 minut

Z těchto počátků musí vzejít spravedlivé a trvalé řešení pro Palestince i Izraelce - a zúčtování,
píše Simon Tisdall

Konečně! Toužebně očekávaná dohoda o příměří mezi Izraelem a Hamásem za rukojmí se konečně uskutečnila. Je to vítané. Stejně jako tenký led pokrývající hluboké vody je děsivě křehká, náchylná k prasknutí při sebemenším tlaku. A je zoufale, smrtelně opožděná. Od loňského května, kdy americký prezident Joe Biden poprvé stanovil parametry této dohody, zemřely desítky tisíc Palestinců a mnoho Izraelců. Civilisté jsou stále zabíjeni při izraelských náletech, které od doby, kdy obě strany neochotně parafovaly dohodu v Kataru, ve skutečnosti zesílily.

Podle údajů ministerstva zdravotnictví v Gaze tam od 7. října 2023, kdy teroristické útoky Hamásu zabily přes 1 200 lidí, zemřelo více než 46 000 lidí. Skutečný počet palestinských obětí může být ještě vyšší.

Většina z 2,1 milionu obyvatel Gazy je vysídlena. Většina jejich domovů a čtvrtí je v troskách. Většina z nich má nedostatek potravin a vody. Hlad, hraničící s hladomorem, je každodenní hrozbou. Nemocnice a zdravotnický systém jsou rozbité. Na místech, kde dříve stávala skutečná města, vyrostla stanová městečka. Gangy se potulují a kradou. Největšími oběťmi jsou asi děti. Ty, které přežily, jsou traumatizované. To, že svět nedokázal zastavit toto masakrování nevinných, nebude odpuštěno ani zapomenuto.

 
Benjamin Netanjahu, izraelský premiér, je politickými nepřáteli i rodinami rukojmích obviňován z toho, že zablokoval pokračování omezené dohody o příměří s rukojmími v listopadu 2023, aby zůstal u moci. Jiní viní ze zpoždění Hamás, jehož nepoddajné vedení bylo zabito nebo rozprášeno - a z následných úmrtí rukojmích v zajetí. Spor na poslední chvíli zpozdil hlasování izraelského kabinetu o schválení dohody. Ani nyní to ještě není zcela jasné.

Izraelský krajně pravicový ministr národní bezpečnosti Itamar Ben-Gvir se tento týden pochlubil, že dohodu, která je podle něj vlastizrádná, dlouhou dobu blokoval. „V minulém roce se nám podařilo díky naší politické síle zabránit tomu, aby tato dohoda prošla,“ pochlubil se Ben-Gvir. On a jeho ukltrapravicový kolega, ministr financí Bezalel Smotrich, se mají z čeho zodpovídat. Navzdory nim má prý Netanjahu dostatečnou podporu, aby dohodu prosadil.

Různí aktéři se řadí do fronty, aby si připsali zásluhy za dohodu, v čele s Donaldem Trumpem, zvoleným prezidentem USA. Jeho vyslanec Steve Witkoff údajně vyvíjel silný tlak na Izrael, aby přistoupil na kompromis v klíčových aspektech, jako je stažení vojsk podél hranice mezi Gazou a Egyptem. Trump varoval Hamás, že „vypukne peklo“, pokud nedojde k propuštění rukojmích před jeho pondělním nástupem do úřadu. Navzdory svému dlouhodobému katastrofálnímu neúspěchu při krocení Netanjahua považuje Biden dohodu za svůj úspěch. Mezitím se arabské státy Perského zálivu a Turecko opřely do Hamásu. Katarští a egyptští zprostředkovatelé si zaslouží uznání za vytrvalost.

Jak bizarní a odpudivé však je, že se Trump, úhlavní nepřítel palestinských práv, samolibě dřepící na Floridě, vydává za mírotvorce. Je nepravděpodobné, že by tento postoj vydržel dlouho. Nyní, když Netanjahu splnil Trumpovu vůli, bude on a jeho extremističtí nábožensko-nacionalističtí spojenci očekávat podporu USA ohledně budoucí kontroly nad Gazou a anexí Západního břehu. Netanjahu může také usilovat o podporu svého ceněného projektu - zničení údajných íránských zařízení na výrobu jaderných zbraní.

Rodiny a příznivci zbývajících izraelských rukojmích mají také důvod k tlumené oslavě - tlumené proto, že zatím není jasné, kolik rukojmích je naživu a kolik přesně a kdo bude v neděli propuštěn v první fázi dohody, pokud nedojde k náhlým komplikacím. Psychický a fyzický stav rukojmích a jejich výpovědi o utrpení a zacházení ze strany věznitelů budou pečlivě zkoumány - a mohly by znovu vyvolat hněv veřejnosti proti Hamásu, a tím ohrozit příměří.

Jestli je něco jisté, pak to, že se tato složitá dohoda může kdykoli rozpadnout. Izraelští komentátoři již nyní předpovídají, že po počáteční šestitýdenní fázi by se válka mohla obnovit. Aby se zabránilo této hrozivé vyhlídce, je třeba úspěšně koordinovat a synchronizovat úplné zastavení ozbrojeného konfliktu, delikátní propuštění rukojmích, reciproční propuštění palestinských vězňů z bezpečnostních složek, postupné a částečné stažení izraelských jednotek, nerušené obnovení dodávek mezinárodní pomoci v plném rozsahu a návrat vysídlených civilistů do severní části Gazy. Kterákoli z těchto pohyblivých částí by se mohla rozbít a celá chatrná stavba by se propadla k ledu.

Dlouhodobá budoucí správa Gazy není v této dohodě řešena - především proto, že neexistuje žádná dohoda. Tento týden odcházející americký ministr zahraničí Antony Blinken hovořil o vytvoření „nové reality“ na integrovaném Blízkém východě. Bílý dům navrhl, aby v Gaze fungovala prozatímní správa řízená reformovanou palestinskou samosprávou, která by byla sjednocena se Západním břehem Jordánu a byla zajištěna a financována regionálními partnery a rekonstrukcí.

Podle Blinkena by v tomto scénáři Hamás již nikdy nesměl být u moci a Izrael by nesměl vojensky okupovat nebo trvale anektovat části Gazy. To by umožnilo vytvořit „cestu k tomu, aby Izraelci a Palestinci žili vedle sebe ve vlastních státech se stejnou mírou bezpečnosti, svobody, příležitostí a důstojnosti“.

Při posledních klepáních se Blinken neudržel. Řekl, že izraelské akce v Gaze naverbovaly tolik nových bojovníků Hamásu, kolik jich zabily. Většina Izraelců neví,  jaké nelidské věci jejich vláda a armáda dělají v jejich jménu. Další okupace a anexe by byly zárukou věčné války; Izrael by tak nikdy nenašel bezpečí. „Izraelci se musí rozhodnout, jaký vztah s Palestinci chtějí. Nemůže to být iluze, že Palestinci budou akceptovat, že jsou ne-lidem bez národních práv,“ varoval Blinken.

Tyto zjevnéí pravdy jsou pro současné izraelské vedení a zejména pro Netanjahua, který se zuřivě staví proti dvoustátnímu řešení, nepříjemné. A přesto to může být do značné míry akademické. Blinken a Biden odcházejí. Trump se k ničemu podobnému nezavázal, nemá takovou vizi spravedlivého a trvalého řešení. Trump považuje Palestince za poražené - a pro takové lidi není v jeho krutém a zvráceném světě místo. Ukončení blízkovýchodní války je pro něj obchodní příležitostí.

Příměří je vítané. Doufejme, že vydrží. Ale je těžké si představit trvalý mír, dokud bude Netanjahu u moci. Pokud a až tato válka definitivně skončí, musí se konat volby a zúčtování, a to jak v Izraeli, tak u mezinárodních soudů. Pro Netanjahua, který čelí obvinění z válečných zločinů, to nikdy neskončí, dokud se nezasedne na lavici obžalovaných v Haagu a nebude se zodpovídat ze strašných, strašných věcí, které spáchal.

Zdroj v angličtině ZDE

1
Vytisknout
1524

Diskuse

Obsah vydání | 21. 1. 2025